Už více než týden hýbe světovými médii aféra Panama Papers – masivní únik informací od čtvrtého největšího registrátora offshoreových firem na světě. Monumentální vyšetřování, kterého se účastnilo 370 novinářů ze 76 zemí, objevilo 76 politiků a nesčetné množství dalších lidí, kteří se s pomocí panamské právní firmy Mossack Fonseca snažili zakrýt své majetky.
V Rusku přirozeně největší pozornost vzbudilo jméno Sergeje Rodulgina, jehož roli v aféře vyšetřoval moskevský list Novaja gazeta z 3. dubna. Petrohradský violoncellista je národní umělec Ruska a v roli profesora vychoval desítky následovníků. Znalci ruské politiky si pamatují, že je také blízkým přítelem ruského prezidenta Vladimira Putina ještě z konce sedmdesátých let. V knize Z první ruky (1999, česky 2000), která měla budoucího prezidenta představit Rusům z lidské stránky, je Rodulgin takřka nejcitovanější osobou. „Když se jim narodila první dcera Máša, tak jsme já s ženou spolu s Putinovými odjeli do chaty mého tchána a společně tam žili. Slavili narození, hráli hry, tancovali,“ vzpomíná Rodulgin, který se stal i kmotrem starší dcery Vladimira Putina. Jak se ale ukázalo, slavný violoncellista je také velmi bohatý člověk. Přinejmenším na papíře. Je vlastníkem mnoha offshoreových firem, přes které protekly miliardy dolarů, a jeho podíly v nejrůznějších firmách mají hodnotu minimálně dvou miliard dolarů. Detaily si každý může přečíst na stránkách organizace Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). V zásadě jde o to, že firmy řady ruských oligarchů uzavíraly podezřele nevýhodné smlouvy (koupě akcií za jednu cenu a druhý den prodej původnímu majiteli za cenu mnohonásobně vyšší). Dalším zdrojem byla také ruským státem kontrolovaná Bank of Cyprus, která Rodulginovým firmám poskytovala neskutečně výhodné úvěry. Peníze byly následně investovány do banky Rossija, automobilky vyrábějící nákladní vozy Kamaz nebo do největšího hráče na poli televizní reklamy, firmy Video International (dnes Vi). Proč ale zrovna muzikant, když je v Putinově okolí tolik byznysmenů? „Při řešení neveřejných úkolů se Putin spoléhal na kruh obchodníků, které znal ještě ze sovětského Leningradu. Jenže postupně se v mnohých zklamal kvůli jejich nenasytnosti. Prezident potřeboval člověka, který by sledoval, co se s penězi skutečně děje. Rodulgin si nikdy nic nevzal, luxusní život ho nezajímá. Říkáme mu kníže Myškin,“ cituje Novaja gazeta zdroj blízký ruskému prezidentovi.
Reakce Kremlu na výše zmíněné skutečnosti je zatím prakticky nulová. V neděli 3. dubna se v tradiční televizní show na stanici Rossija 1 se hlavní propagandista Kremlu Dmitrij Kiseljov pouze zmínil o jiném aspektu vyšetřování. Také ukrajinský prezident Petro Porošenko převedl svá aktiva na offshoreovou firmu a hodlal přes ni prodat svůj čokoládový koncern Roshen. Tím by se vyhnul placení daní z prodeje na Ukrajině. Případem se zabývala ukrajinská internetová televize Hromadske.tv, která je součástí celosvětového vyšetřovacího teamu OCCRP. Podle právního poradce ukrajinského prezidenta Makara Paseňjuka však nejde o nic kriminálního, prý je potřeba jen provést všechny právní procedury. „Společnost Prime Assets Management, zaregistrovaná na Britských Panenských ostrovech, byla vytvořena kvůli pozdějšímu prodeji skupiny strategickému investorovi. To je běžná praxe,“ tvrdí Porošenkův právník. Zajímavá bude reakce ukrajinské veřejnosti na zjištění, že Porošenko tímto způsobem řešil své majetkové poměry zrovna v létě 2014, kdy poslal ukrajinská vojska k městu Ilovajsk, aniž by věděl, že tam už jsou jednotky ruské armády.
„John Doe: Máte zájem o data? Süddeutsche Zeitung: Máme velký zájem. John Doe: Několik podmínek. Můj život je v ohrožení. Komunikace jen přes zašifrované soubory. Nikdy se nepotkáme. Co si z toho vyberete, je na vás. Süddeutsche Zeitung: A proč to děláte? John Doe: Abych ty zločiny zveřejnil. Süddeutsche Zeitung: A kolik toho je? John Doe: Víc, než jste si kdy dovedli představit.“ Takto dramaticky začíná svůj článek německý list Süddeutsche Zeitung ze 4. dubna, popisující, jak byl osloven neznámým whistleblowerem. Přinejmenším v poslední části rozhovoru informátor nelhal: 2,6 terabytu informací je skutečně ohromující objem (pro srovnání: soubor WikiLeaks s důvěrnými informacemi amerického ministerstva zahraničí měl 1,7 gigabytu). Stejný whisleblower má nejspíš na svědomí předchozí únik dat ze společnosti Mossack Fonseca z roku 2010. „Jenže ten byl podstatně menší a údaje byly starší. Tehdy to skončilo pokutou 20 milionů eur pro tři banky, Commerzbank, Hypovereinsbank a HSH Nordbank. Nynější úniky sahají do roku 1977 a končí prosincem 2015,“ tvrdí se v článku Süddeutsche Zeitung.