Hashtag aktivismus

„Modlíme se za unesené nigerijské dívky a jejich rodiny, je čas přivést naše dívky zpět.“ Spolu s tímto popiskem a hashtagem #Bring­BackOurGirls se na twitterovém účtu první dámy Spojených států Michelle Obamové objevila 7. listopadu 2014 fotografie, která během několika hodin obrátila pozornost celosvětové veřejnosti ke dvěma stovkám dívek unesených sektou Boko Haram. Hashtag, který sdílelo nespočet známých osobností a přes milion běžných uživatelů sociálních sítí, tak předznamenal vstup takzvaného hashtag aktivismu do nejvyšších pater politiky.

Aktivismus pro flákače

Hashtag aktivismus je možné vnímat jako způsob vyjádření občanského postoje jedné generace, ale také jako fenomén sociálních sítí bez většího společenského dopadu. Hashtagy jsou na sociálních sítích, zejména pak na Twitte­ru, používány pro zasazení příspěvků do určitého kontextu. Obvykle odkazují k současným trendům a slouží k propojení příspěvků, které se zabývají jedním tématem. Mimo jiné to znamená, že pokud ve svém tweetu použijete hashtag, může se dostat k většímu okruhu lidí. Mechanismus funguje na principu předávání informací zdola, a existence tohoto nástroje tak teoreticky může být prvním krokem k mobilizaci občanské společnosti.

Twitter a další platformy sociálních sítí patrně představují největší přelom v distribuci informací od počátku denního zpravodajství. Po staletí trvající monolog se změnil v dialog. Jak je patrné zvláště na generaci mileniálů, informace chce každý hned a málokdo touží po prostředníkovi. Sdílení příspěvku s hashtagem je jednoduché, zabere minimum času, a přitom může otevřít diskusi nad důležitými tématy. Má ale moc transformovat skutečnost?

Ve Spojených státech si tento internetový – nenáročný a hlavně rychlý – aktivismus vysloužil hanlivé označení „slacktivism“, které odkazuje na slovo „slacker“, a vystihuje tak jeho bezúčelnost a neschopnost efektivní angažovanosti. Tato kritika se týká i šíření hashtagů. Asi nejzřetelnějším příkladem je hashtag #PrayForParis, který vznikl po teroristických útocích v Paříži v listopadu 2015. Jeho původním smyslem bylo vyjádření solidarity s oběťmi útoků. Po několika dnech se však hashtag stal zesměšňovaným zosobněním pasivity západní společnosti, která pouze bezmyšlenkovitě sdílí heslo na Twitteru.

Černý Twitter

Odborník na sociální sítě Josef Šlerka ovšem s takto kritickým pohledem na hashtag aktivismus nesouhlasí. Na dotaz, zda hashtagy mohou něco doopravdy změnit, odpovídá: „Ve chvíli, kdy kliknete, je už mnohem jednodušší se dostat k další činnosti.“ Hashtagy hrají velkou roli obzvláště v oblastech feminismu nebo rasových menšin. Heslo #Black­LivesMatter (Na černošských životech záleží) je jedním z těch, jejichž působnost se ne­­omezila jen na internet – v roce 2013 odstartovalo protesty proti policejnímu násilí vůči Afroameričanům, a dostalo se tak z digitálního prostoru do ulic a na titulní strany médií. Vlna protestů se na sociálních sítích zvedla v momentě, kdy soud zprostil viny George Zimmermana, který zastřelil neozbrojeného sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina. Aktivistky Patrisse Cullorsová, Opal Tometiová a Alicia Garciová dokázaly hashtag #Black­LivesMatter transformovat v hnutí, kterému se podařilo vytvářet tlak na chování policistů po celých Spojených státech. Následovaly několikatisícové demonstrace ve Fergusonu, Chicagu a New Yorku. Na dotaz, jak vykročit z online prostředí k efektivnímu aktivismu, odpovídá Tometiová jednoduše: „Moje základní rada je prostě začít něco dělat.“ Odpověď však zakončuje pateticky: „Potřebujeme úplně všechny. Právě teď nastal ten jedinečný okamžik v historii… Nejste na to sami!“

Americký novinář Samuel G. Freedman popsal ještě před vznikem hnutí Black Lives Matter fenomén „černého Twitteru“ jako unikátní prostor pro sdružování aktivistů a jako prostředek největšího mediálního osamostatnění afroamerické komunity v USA. Vznik hashtagu #BlackLivesMatter je podle něj vlastně digitální revoluční manifest. Představitelé hnutí Black Lives Matter nyní vystupují jako hosté v televizních pořadech a jsou v USA všeobecně známí. Na druhou stranu vyvolává hnutí velké kontroverze. Největší vlna kritiky se na Black Lives Matter snesla poté, co bylo během demonstrace 6. července 2016 v Dallasu zastřeleno pět příslušníků policie.

Mladí v ulicích

Zřejmě nejvíce využívá síly hashtagů feminismus. Vlajkovou lodí digitálního feministického aktivismu byla kampaň #YesAllWomen, která se zrodila v roce 2014 v reakci na střelbu poblíž kampusu Kalifornské univerzity, pravděpodobně motivovanou útočníkovou nenávistí k ženám. Prostřednictvím tohoto hashtagu se ženy po celém světě vyrovnávaly se sexismem a sexuálním obtěžováním, zvyšovaly povědomí o misogynii přítomné v západní společnosti. Volným pokračováním tohoto hashtagu je heslo #RapeCulture, které poukazuje na ignoranci nebo trivializování sexuálního násilí, či #Everyday­Sexism, odsuzující každodenní sexistické narážky. Profesorka Jean Burgessová, expertka na digitální média na Queensland University of Technology, uvádí v rozhovoru pro Newcastle Herald, že kampaň #YesAllWomen je vůbec nejlepším příkladem vlivného hashtag aktivismu. Na rozdíl od ostatních hashtagů, které jen předávají tutéž informaci více lidem, totiž v tomto případě uživatelé Twitteru mohou k hashtagu připojit vlastní příběh.

Podobné zapojení veřejnosti dokázal jako první podnítit hashtag #Occupy. Kampaň byla inspirována revolucemi v severní Africe, známými pod pojmem arabské jaro, v nichž zapojení sociálních sítí sloužilo jako významná hnací síla demonstrantů. V roce 2011 kanadská aktivistická skupina Adbusters využila Twitteru a dalších webových stránek, aby zorganizovala nenásilné obsazení parku Zucotti nedaleko Wall Streetu. Protest skupiny Adbusters s hashtagem #OccupyWall­Street započal se vznikem webové stránky vyzývající k pochodu ulicemi Dolního Manhattanu a k zablokování přístupu na burzu – podobně jako to udělali demonstranti v Tunisku o rok dříve. Hnutí přivedlo mnoho mladých lidí do ulic a silně ovlivnilo politické cítění celé generace mileniálů. Kritikové ale upozorňují, že nadšení poměrně rychle pominulo a požadavky hnutí se nenaplnily. I tak ale z odkazu Occupy později vznikla například výše zmíněná kampaň Black Lives Matter a v dubnu loňského roku se na podobném základu zformovala podpora pro prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse. I díky hnutí Occupy, které ho podporovalo na sociálních sítích a před volbami v ulicích New Yorku uspořádalo masový pochod, se z pětasedmdesátiletého vermontského senátora Sanderse stal nejpopulárnější politik mladých Američanů, sdílejících hashtag #FeelTheBern.

„Occupy bylo často kritizováno za to, že nemá žádný ucelený program, ale jeho cílem bylo zvednout úroveň a změnit povahu celospolečenské debaty,“ vysvětlil před časem pro CNN smysl hnutí Martin Stolar, bývalý prezident newyorské pobočky National ­Lawyers Guild. „Takový cíl mělo Occupy úplně na začátku a v tomto ohledu uspělo.“ Hashtag aktivismus nemusí nutně vést ke změně vládnoucích struktur nebo k radikální proměně společnosti, je to však unikátní prostředek, umožňující spojit lidi z celého světa pro společnou věc tak snadno a rychle jako nic jiného v historii lidstva. To je ovšem jen první krok; mají­li následovat nějaké další, je potřeba odejít od monitoru a něco dělat. Hashtag aktivis­­mus je zkrátka nástrojem, nikoliv řešením. Na to ale bude muset generace mileniálů nejspíš teprve přijít.

Autoři studují žurnalistiku.