Zkorumpovaného šéfa ukrajinské daňové správy čeká soudní proces, jemuž by se býval nejspíš dokázal vyhnout, nebýt mobilizace veřejnosti. Případ svědčí o politickém významu a síle ukrajinské občanské společnosti. Tato síla je ovšem často nevyzpytatelná.
Počátkem března překvapilo ukrajinskou veřejnost zatčení šéfa daňové správy Romana Nasirova. Je to první případ, kdy byl člověk zaujímající tak vysoké postavení postižen za korupci. Nasirovova kariéra, která začala investičním managementem a pokračovala v nejvyšších politických sférách, dobře ilustruje, jak je na Ukrajině velký byznys propojen s politikou. Nasirov byl totiž před svým jmenováním do funkce poslancem za Blok Petra Porošenka.
To, že úspěšně bránil reformě celní správy a na podzim 2016 v majetkovém přiznání neuvedl svůj londýnský byt, Nasirovovi ještě prošlo. Teď ho ale zadrželi kvůli podezření, že se dopustil zpronevěry a korupce, která ukrajinský stát připravila o dvě miliardy hřiven (zhruba 1,9 miliardy korun). Spolčil se prý s poslancem Nejvyšší rady Oleksandrem Onyščenkem, který z Ukrajiny v obavách před trestním stíháním za miliardové zpronevěry uprchl už loni. Na rozdíl od něj se Nasirov spravedlnosti nejspíš tak snadno nevyhne.
Probuzená spravedlnost
Nasirovovi nepomohlo ani to, že v okamžiku, kdy pochopil, že mu jsou vyšetřovatelé Národního antikorupčního úřadu na stopě, začal simulovat infarkt. Ve stavu připomínajícím bezvědomí se nechal odvézt do nemocnice a jeho právníci protestovali, že zatčení je protiprávní. V dalších dnech se řešilo, zda vůbec ví, co se kolem něj děje, a zda se může účastnit soudního jednání. Jeho právníkům se sice podařilo získat dost času, aby vypršelo 72 hodin předběžného zadržení, ráno 7. března ale soud přece jen rozhodl, že na podezřelého uvalí šedesátidenní vazbu s kaucí, stanovenou na nebývalých 100 milionů hřiven. Vedly k tomu i oprávněné obavy z toho, že by Nasirov mohl opustit Ukrajinu, ukázalo se totiž, že kromě ukrajinského občanství má také britský a maďarský pas.
Je pravděpodobné, že soud by nebyl tak aktivní bez nátlaku demonstrantů, kteří se shromáždili v jeho okolí a vytvořili dokonce lidský řetěz kolem budovy. Jedním z iniciátorů protestů, organizovaných převážně na sociálních sítích, byl liberální novinář Mustafa Najjem, který Ukrajince v listopadu 2013 jako první vyzval, aby se sešli na kyjevském náměstí Nezávislosti, proslulém jako dějiště Majdanu. Jak napsal ukrajinský komentátor Serhij Rudenko, Nasirovovo zatčení by mohlo znamenat konec „posvátných krav“ v ukrajinské politice. Během tří let, jež uplynula od Majdanu, nedošlo na Ukrajině v oblasti daní a cel k žádným opravdovým reformám. Korupční schémata, odzkoušená už za Janukovyčova režimu, stále fungují. Přetrvává i možnost parazitovat na obchodu se zemním plynem, který se prodává dráž průmyslovým spotřebitelům a levněji domácnostem – tomu ale asi postupná deregulace cen, tvrdě dopadající na drobné spotřebitele, brzy učiní konec.
Samozřejmě zatím není jisté, jak soud dopadne. Šéf daňové správy by mohl být důležitým svědkem v mnoha dalších případech a to, co ví, může ohrozit i další vysoce postavené osoby. Nestrannost ani odolnost vůči korupci přitom nejsou právě silnou stránkou ukrajinské justice. V boji s korupcí, který byl jedním z hlavních požadavků Majdanu, Ukrajina zatím příliš nepokročila. Během posledních let sice kromě Národního antikorupčního úřadu vznikla také Národní agentura pro předcházení korupci a Specializovaná antikorupční prokuratura, ale v posledním žebříčku mezinárodní organizace Transparency International se Ukrajina umístila až na 131. místě, v sousedství Ruska, Kazachstánu a Nepálu.
Stát versus občanská společnost
Darja Kaleňuková, ředitelka Antikorupčního akčního centra, řekla Rádiu Svobodná Evropa, že Nasirovovo zatčení je „historická“ událost a jedna z největších výzev pro vládu od doby rozpadu SSSR: „Je to poprvé od chvíle získání nezávislosti, kdy byla osoba zastávající tak vysokou a vlivnou pozici zatčena a obviněna z korupce.“ Jiní komentátoři se ovšem obávají, že může dojít k nové vlně protestů, způsobených právě nespokojeností s přetrvávající masovou korupcí.
Přímý tlak veřejnosti na efektivnější práci soudu potvrzuje, že – jak nedávno napsal ukrajinský protikorupční aktivista Valerij Pekar – na Ukrajině je „občanská společnost tažný, nikoli hlídací pes demokracie“. To podle něj znamená, že občanská společnost uskutečňuje změny, které nedokáže realizovat vláda. Na Ukrajině, jak upozorňuje, občanskou společnost představuje množství překrývajících se a proměnlivých sítí, které přesahují tradiční pojetí nevládní organizace a bez nichž by se stát zhroutil. Nejlepším příkladem je podle něj péče o přesídlence, kteří museli opustit přífrontovou oblast na východě země a o něž se stát takřka nestará. Jen díky nebývalému úsilí občanské společnosti na Ukrajině dosud nedošlo k humanitární krizi podobné té, kterou způsobila válka v Sýrii.
Některé sociální skupiny a občanská hnutí mají v důsledku této situace ve společnosti vliv, který přesahuje jejich tradiční role, píše Pekar, a jsou nepominutelná v ukrajinské vnitřní i zahraniční politice. To ovšem někdy vede k problematickým situacím – jako třeba při současné blokádě Donbasu, kterou také vedou občanští aktivisté. Vláda sice blokádu, která způsobuje nemalé ekonomické problémy, kritizuje, ale protože se jí účastní veteráni antiteroristické operace, neodvažuje se proti nim zasáhnout silou.
Nezbývá než souhlasit s ukrajinským novinářem a spoluzakladatelem internetové televize Hromadske Maximem Eristavim, který svůj komentář o okolnostech Nasirovova případu v deníku Washington Post uzavřel konstatováním, že na Ukrajině jsou „občanská společnost a hněv veřejnosti nadále mocnou a nepředvídatelnou silou“.
Autor je ukrajinista.