Nikdy nebudete mít všechno

Producent skrývající se pod jmény Prince of Denmark, Traumprinz nebo DJ Metatron je jednou z hádanek současné elektronické hudby. Pod svými pseudonymy vydal v posledních letech množství nahrávek, většinou na výmarském labelu Giegling, jeho identitu však neznáme. Jeho aktuální album, nazvané 8, na němž pravidelné beaty procházejí přízračnými zvukovými krajinami a které můžeme volně přiřadit ke stylu minimalistického techna, je pozoruhodné svou proměnlivostí i velkými ambicemi. Ty jsou patrné – jak uvidíme dále – mimo jiné ze způsobu vydání, který podněcuje k různým interpretacím i pojetím recepce.

Samé originály

Jak vlastně posloucháte hudební album? Řídíte se původním pořadím skladeb, jak bývá uvedeno na obalu desky či na záložce ve Spotify? Nebo měníte sled, v němž jdou jednotlivé tracky za sebou, prolínáte je pomocí DJského mixu a při opakovaném poslechu rovnou vynecháváte ty, které už pro vás nejsou dostatečně zajímavé? Je pro vás tracklist, reprezentující záměr člověka, který danou hudbu vytvořil či vydal, vůbec ještě podstatný, anebo je to přežitek, s nímž už se příliš nepočítá? Takové a podobné otázky podněcuje Prince of Denmark formátem své nové desky.

Kolekce třiadvaceti minimalistických skladeb o celkové délce zhruba tří hodin vyšla na osmi dvanáctipalcových vinylech, které jsou zabaleny v dřevěném boxu a doprovázejí je autorské ilustrace. Album, jež je pátou položkou katalogové řady Forum, se navíc od jiných nahrávek liší tím, že jeho jednotlivé verze nejsou vždy – a dost možná nikdy – úplně stejné. Majitelé luxusně provedeného artefaktu, jehož cena činí sto eur a který byl přesto vyprodán ještě předtím, než se odesílala první várka, se nyní na internetových fórech předhánějí v tom, jakou zvláštností se vyznačuje právě jejich kopie. Tracky se totiž na jednotlivých výliscích vyskytují v různých variantách – liší se jejich délka a tempo i použité hudební prvky, a to až do té míry, že některé z nich můžeme považovat za samostatné skladby. Digitální verze desky zase obsahuje track (příznačně pojmenovaný Hacker), který chybí na fyzických nosičích. Pokud skutečně každý z exemplářů alba představuje originální dílo, jde o dokonalé naplnění jednovětého prohlášení, které label Giegling vyvěsil u příležitosti vydání desky na svůj facebookový profil: „Nikdy nebudete mít všechno.“

Snový princ dánský

Fungování tohoto německého vydavatelství se točí okolo aktivit jakési – poměrně uzavřené – hudební rodiny, která se začala formovat před deseti lety ve Výmaru. Několik studentů se tehdy ve městě Goetheho, Schillera a Liszta rozhodlo pořádat večírky v klubu nazvaném Giegling. Po jeho uzavření a následné demolici promotérská činnost kolektivu pozvolna vyústila v tvorbu vlastních skladeb. Jejich autoři, zpravidla studenti různých fakult místní univerzity, je začali vydávat pod jmény jako Konstantin, Leafar Legov, Ateq nebo DJ Dustin. O pár let později se k nim připojil také Traumprinz, tedy Prince of Denmark.

„Traumprinz je dítě, Prince of Denmark je dospělý muž,“ prozradil heteronomní producent, skrývající se za oběma uvedenými pseudonymy, serveru Resident Advisor v patrně jediném rozhovoru, který kdy poskytl médiím. Čím by v tomto světle měl být DJ Metatron, zůstává nejisté, nicméně souhrnná produkce těchto tří tvůrčích alter eg či hudebních identit asi nejlépe vykresluje charakter produkce vydavatelství Giegling. Jsou to techno­dubové jamy, které se metodicky propadají do stále hlubší taneční hypnózy. Jsou to ­houseové skladby s vysamplovanými hlasovými úryvky, hovořícími o síle lásky a nezadržitelné melancholii ze ztráty toho, co nám kdysi bylo blízké. Narážíme ale i na ambientní plochy, jež ožijí jen na okamžik, s několika posledními údery do kláves předtím, než se vše nenávratně uzavře. Všechny tyto polohy mají na aktuální desce 8 své promyšlené místo, což mimo jiné znamená, že jde o jedno z těch alb, která bychom měli poslouchat pokud možno v kuse a hlavně od začátku do konce – přestože nás k tomu svou stopáží ani formátem vydání příliš nevybízejí. Pokud ale nahrávku „rozporcujeme“ na jednotlivé kusy, ztratí se mnohé z toho, co činí tuto desku tak silnou.

Mezi osmičkou a nekonečnem

Tato zdánlivě jednoduchá taneční hudba má totiž svůj vnitřní příběh, který během tří hodin poslechu postupně vystupuje na povrch, a naopak se ztratí v okamžiku, kdy přestaneme desku vnímat v její celistvosti. Dokonce by se dalo mluvit o jakýchsi „dějstvích“. Je zde optimistická ouvertura, která se nerušeně protáhne na několik desítek minut. Potom vývoj začne nabírat na otáčkách. Spolu s frekvencí beatů roste i jejich útočnost – ve skladbách Darkspirit Cut nebo Miseri už napětí téměř přesahuje snesitelnou úroveň. Nahromaděná úzkost nenachází ventil a úleva přichází až v závěrečné třetině desky, v procesu smíření a završení. Spíše než na tablety neurolu přitom Prince of Denmark sází na katarzi.

Album 8 – jehož název lze číst také jako nekonečno, což je patrně další z odkazů k velkorysé otevřenosti jeho pojetí – je dosud nejambicióznějším počinem jak jeho autora, tak labelu Giegling. Jeden z jeho zakladatelů DJ Dustin kdysi zvuk vydavatelství charakterizoval jako pocit, který lidé zažívají při sledování západu slunce. Když ale posloucháme tuto desku, vidíme slunce vycházet, putujeme pod ním v poledním horku a až poté jsme se steskem svědky jeho pozvolného, nádherného pohasínání.

Autor je publicista.