Postironie je dnes v umění přítomná nejen jako tvůrčí strategie, která se snaží o sjednocení upřímnosti s nadsázkou. Stala se hlouběji a mnohdy nevědomě zažitým mechanismem, jak nakládat s čím dál zjevnějšími paradoxy uměleckého provozu v současném globálním socioekonomickém nastavení.
Patrik Pelikán: Stěrky na papíře, 2022 Kolem roku 2022 jsem zkoušel dostat na papír omítkovinu s křehkostí, jaká se jen dá ze spojení nestálosti a tvrdosti získat. Pokusy zároveň odkazovaly ke vtipům, které kromě překvapení nedávají jiný smysl. Četl jsem tehdy kóany a koukal, co se z nich lze naučit. Čím víc jsem v nich…
Výstava možná na první pohled vypadá jako rozestavěná, sama jsem se zarazila, jestli nevstupuju spíš do její instalace než do hotového výsledku. Ze stropu visí tmavošedé těžké závěsy, které dělí místnost na čtyři oddíly, po podlaze se vinou pošlapané pruhy průmyslové pryže a mezi nimi jsou důmyslně rozmístěna umělecká díla od…
Patrik Pelikán: Převodovka, 2016
Viktória Citráková patří k nejmladší generaci intermediálních umělkyň, pro něž je příznačné, že do své tvorby čím dál častěji aplikují textovou složku. Její básnická prvotina Synestetika rezonovala především tím, jak se v ní ryze individuální prožitky propojují se zkušeností, kterou lze považovat za generační.


