K diskursu pomíjivosti se Daniela Hodrová vracela nejen v prozaické, ale i v teoretické tvorbě. Od monografií sumarizujících románovou poetiku se přesouvala čím dál více k fragmentárním esejistickým textům, které můžeme číst i jako osobitou interpretaci jejích vlastních próz.

Vězení nefiguruje v literatuře pouze jako prostor represe, vzdoru či martyrství, ale také jako místo usebrání či inspirace. Osudy sira Thomase Maloryho, markýze de Sade či Jeana Geneta jsou příkladem toho, jak pobyt v káznici proměnil zločince v tvůrce, jejichž imaginace překonávala hranice …

V českých nemocnicích v posledních týdnech dobrovolně vypomáhají tisíce studentů a studentek medicíny. Ministerstvo zdravotnictví zatím připravuje novelu zákona, jenž by měl reformovat systém rezidenčních míst způsobem, který výrazně naruší práva i povinnosti budoucích lékařů.

Reportáž z prostředí tuzemských nemocnic ukazuje, že mladí čeští doktoři nemají náležité podmínky pro postgraduální vzdělávání, musí řešit případy, k nimž nejsou odborně způsobilí, a jsou vyčerpaní z nezákonných přesčasů. Funkční systémová změna je přitom v nedohlednu.