sukno vody zmačkané studeným větrem, tmavomodré, těžké,

roztržené; pleskot křídel, prudký,

daleko od břehu – jezero se blyští ve slunci

ocelovou čepelí;

krev, materia prima. A pročesává poslepu

hlubinu, jež ji přeplňuje,

rdousí

Báseň v překladu …

Biskup spí s milou

v holubím domě

Únor se nekoná

nikdo se nepověsí

Náměstím bloumá

velbloudě z cigaret

Město má koprový šál

Otevřou sklenářství

vstoupí tam Marie

Všichni jsou šťastni

Toto se navěky opakuje

Tak jako v plechovkách

S holandským kakaem

Báseň …

Odjakživa se snažím vyplnit svůj den a taky svůj vak, kterému se nedostává tolik látky. Přiznám se, jsem uzavřený důl, a kdykoli vidím propast, táhne mě to… hop!… ale otec, který mě zná, je už za mnou a drží mě za zápěstí nad rukavičkou. Protože já, on to ví, se nakláním nad prázdnem …

Zatřes to, zatřes to, zatřes to!

Zatřes to nahoru, nahoru zatřes to!

Protřepejte, protřepejte, zvedněte, zatřeste!

Roztočte to!

Vaše láska mě přivádí k šílenství, zatřeste s tím!

Takže nebuďte líní, třeste to!

Chci tě milovat celou noc, zatřes to!

Chci tě milovat …

Pod stromem jsem seděl na

nějaké měkké trávě, pozoroval

dva šťastné

datly ruše­-

né mou přítomností. A

proč ne, pomyslil

jsem si, proč

ne!

Báseň v překladu Hany Žantovské vybral Petr Borkovec

Umírání

je práce nejtěžší

ze všech.

Staří a nemocní

by od ní měli být osvobozeni.

Báseň v překladu Vlasty Dvořáčkové vybrala Michaela Velčková

(lidová z Berounska)

Na Bílé hoře

sedláček oře

má hezkou dceru

dej mi ji, Bože!

Hej, župy župy

okolo chalupy

hej, župy župy žup.

Kdybych ji dostal

což bych si vejskal:

tři sta tolarů

bych s ní vyzejskal!

Hej, župy župy

okolo chalupy

hej, …

věci vybílené, bílé až k nezbytí.

(však je prázdnota zdroj.) zdály se slibovat,

že tu zůstanou navždy,

našeptávaly mi, že tu

byly odjakživa. a teď se vzdálily.

jejich obvyklý lem rychle se vypařil,

střídán závojem představ,

snů a prchavých přeludů:

z …

Co tohle je za říjen? Navlhlé dusno.

Nebýt té myši listopadu v dlani,

bylo by možno zapomenout zkusmo

a hodiny zírat, jen tak, do nikamdáli.

A čichat rdesno.

Člověk však musí činný být, je třeba žít,

hojností loučí dům zásobit,

veverčí botky si na zimu šít,

Ničím nepohnuta

chci vidět

jak tento podzim

stěhuje ptáky.

Báseň v překladu Jitky Hanušové vybrala Michaela Velčková