Line­up koncertu na počest Václava Havla v Lucerně ­­byl podle organizátorů založen na principu, který prý bývalý prezident během své funkce úspěšně naplňoval: cílem bylo propojit na jednom pódiu muzikanty různých žánrů a scén. Havel opravdu dokázal spojit nespojitelné – nejslavnějším příkladem je vystoupení Lou Reeda a Mejly Hlavsy v Bílém domě – a z politiky tím učinil zajímavější a ne tak předvídatelnou oblast. Věc má ale i svou stinnou stránku: to, co na úrovni oficiálního styku působí jako oživení, může být zároveň velmi diskreditující: Havlovy kousky způsobily šok mnoha potentátům, ale také zkompromitovaly řadu dříve suberzivních umělců. Nejde ani tak o Lou Reeda, který by se promenováním na bombastických akcích, vystupováním se symfonickými orchestry a duety s operními monstry znemožnil i bez Havla. Velmi však tímto úsilím podkopal důvěryhodnost tzv. českého hudebního undergroundu. Je to ale v první řadě
chyba umělců, kteří se mu podvolili. Symbolická hodnota vystupování na státních oslavách či tryznách z nich činí přisluhující kašpárky a nic na tom nemůže změnit fakt, že prezident, který si je osedlal, byl vskutku nonkonformní.