Hudební improvizace klade specifické nároky nejen na vystupující, ale i na posluchačstvo. U obou se předpokládá tvůrčí přístup, ale také otevřenost vnějším vlivům a schopnost docenit selhání. Jak dosáhnout takového nastavení? To je jedno z hlavních témat knihy brněnského improvizátora Ivana Palackého.

Ivan Palacký obsluhuje svůj ikonický nástroj, amplifikovaný pletací stroj značky Dopleta. Foto Vladimír Sabo
„Virtuozita současného improvizátora spočívá v jeho packalství,“ píše v souboru 6 km od civilizace hudebník, textař a básník Ivan Palacký (viz rozhovor na s. 20–21), jemuž naposledy knižně vyšla sbírka Škody jsou tajné (2022; viz A2 č. 5/2023). Autor je povoláním architekt a právě v architektuře či urbanismu (ale nejen v nich) nachází řadu paralel k hlavnímu předmětu svého zájmu v nové knize. Tím je redukcionistický přístup v elektroakustické improvizaci, který se objevil koncem devadesátých let jako reakce na starší proud improvisingu vycházející z free jazzu. Zatímco dřívější improvizovaná hudba měla podobu nepřetržitého, zvukově bohatého toku, nové, minimalistické pojetí bylo založeno na izolovaných zvucích obklopených tichem. A právě do této „nové improvizace“ se Palacký na začátku nultých let – poté, co působil jako kytarista a zpěvák v alternativně rockových kapelách Výkřiky břich a Sledě, živé sledě – aktivně zapojil, nejprve jako hráč na preparovanou akustickou kytaru a diktafony a posléze se svým ikonickým nástrojem, amplifikovaným pletacím strojem Dopleta.
Zhodnocení chyb
Kniha dostala název podle série článků zaměřených na jednotlivá centra evropské improvizace, které vycházely v roce 2011 na webu časopisu HISvoice. Kromě tohoto oddílu v publikaci najdeme více než dvě desítky textů nejrůznějšího zaměření, včetně…Článek je přístupný předplatitelům*kám.