Academia 2023, 628 s.

Třetí svazek Vybraných spisů Vladimíra Macury přináší kromě jedné z jeho nejproslulejších prací, totiž Šťastného věku, řadu článků věnovaných světové literatuře (James Joyce), literární teorii (Jurij Lotman) nebo české poezii a próze velikánů 20. století, případně autorovým současníkům. S ohledem na ústřední text souboru jsou překvapivě nejzajímavější statě o českém marxismu z let sedmdesátých, psané do značné míry z povinnosti. Články věnované Ladislavu Štollovi, Zdeňku Nejedlému a Juliu Fučíkovi totiž představují jeden z důležitých předpokladů pozdějších esejů Šťastného věku. A to nejen s ohledem na autorovo důkladné seznámení se s materiálem, ale také na promýšlení rolí, které obzvlášť „mytologické“ koncepce Nejedlého (coby mytografa) a Fučíka (coby mytému) sehrály v socialistické kultuře. Samotný Šťastný věk zůstává zásadním dílem sémiologické recepce budovatelské fáze státního socialismu. Po více než třiceti letech se sice už v lecčem historizovalo, materiálově je do značné míry omezeno na poezii a občas je na něm znát nutkání vyrovnat se s bezprostředně pominuvší socialistickou realitou (na poměry devadesátých let však velmi umírněně), to ale nic nemění na skutečnosti, že se jedná o mimořádný intelektuální výkon. O Macurovi se často říká, že neměl následovníky, a je to do značné míry pravda. Jím vyšlapanou cestou se však nedávno pustili třeba autoři a autorky knihy 13 objektů z (ne)šťastného muzea. Rozhodně je na co navazovat.