close search

Tlejí v nás dávné rodiny

Básně autora, který se skrývá za heteronymem vanjek, sledují tři hlavní témata: empatické střetávání lidského a mimolidského, hrozbu klimatické apokalypsy a sofistikované pojetí tělesnosti. „Mluvit o těle neznamená / mluvit o chlebu, ale o hladu.“

¤

Slova jsou nepadnoucí obleky z druhé ruky,

ze kterých se sypou uschlé larvy hmyzu.

 

Připomínají výlety, které jsme zaspali.

Oblékáme si je jako vlastní stopy.

 

 

¤

Napočítal jsem sedmnáct nejtěsněji

přimknutých k zemi.

Na pozdravy jsem odpovídal se skloněnou

hlavou.

 

V rychlé chůzi jsem překračoval hromady věcí

smíšených s hlínou, které prodlužovaly těla.

 

Dýchá jich ale násobně víc, než kdy

dovedu vyslovit.

Zabalena do přikrývek splývají se zemí.

 

 

¤

Tohle je krajina náspů

vysychajících řek,

jimiž se valí poušť.

 

Průplav suchou roklí,

snění moře z druhé strany obzoru.

 

 

¤

Věty jako bóje drží slova nad hladinou.

Raději o nich nemluvit.

Skrýt je.

 

 

¤

Píšu a přitom klesám.

 

 

¤

Poznáš mě podle hlavy,

stejně jako jiní rozeznávají po dešti houby.

 

 

¤

Žena se dvěma sirotky

prosí o peníze na cestu,

ale jet nikam nemůže.

 

Ostrovy nám mizí

pod nohama.

 

 

¤

Nechci mluvit o svém, lidském těle.

Budu mluvit o těle zdánlivé nahodilosti,

které nám podává svou tichou ruku

na cestě od myšlenky k lhostejnosti.

 

O těle pomíjivém jako kniha,

o kompozicích a shlucích křehkých

a nečekaných jako rodina.

 

Chci mluvit o svém, nejen pouze lidském

těle.

 

 

¤

Namísto hlavy několik záblesků.

Vlhké stopy po kolující tekutině,

která na sebe vzala podobu slimáka.

 

Jako by se tělo jen obracelo naruby.

 

 

¤

Kachna mi naznačila,

že mi nemůže podat ruku.

 

Než jsem jí porozuměl,

ocitl jsem se mezi lidmi.

 

 

¤

Kdosi blízký mi umírá,

a já ho ani neznám.

 

Jednou nohou

jsem v jeho kůži.

 

 

¤

Tlejí v nás dávné rodiny.

Jsme komposty svých dětí.

 

 

¤

Při setkání druhů nás rozesmál

pohled na hroutící se stavbu.

 

Cestou z trosek jsem nutriím vyprávěl,

co se mi o nich zdálo. Vy však žijete tam,

 

kudy já jen procházím. Jdeme se podívat

po svém městě, řekly, zatímco za mnou

 

se zavíraly dveře.

 

 

¤

Mluvit o těle neznamená

mluvit o chlebu, ale o hladu.

 

 

¤

Ve městě se slova tísní

ve výklencích a zazděných vchodech.

 

Některá si lehnou na zem

a nikdo si jich nevšímá.


vanjek je místo obratu. Autor se zde neskrývá, ale mizí. Přítomné básně jsou ukázkou z básnické knihy Při pohledu ze Země má podhoubí tvar vody, která v listopadu vychází v edici Mlat Větrných mlýnů a která bude v témže měsíci uvedena v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci na čteních Omlatina.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image