Poslední letadlo jež stěží přistane

ve vichřici a tmě A někdo pořád drží ruku

na řízení

sluchátka na uších ta nemá To zas ten druhý vedle

Cosi tam křaptí

A tolik nevinných má za zády

Toto je historka pro nepozorné děti z čítanek

jak příklad možná hrdinství

A přesto ne tak zcela

Ten člověk skoro sere pod sebe

a jeho naškrobenou bílou košili mu promáčí už pot

Přichází chvíle soudu? Ale nad kým? Nad bohem zvůle?

Toho soudit nelze

Nad nevinnými v kabině?

Tma a tma a tma

Jen signály radiogoniometrie

(termín už skoro zapomenutý)

Ten řemeslník sám je pořád

jak už to tehdy bývalo

On pracuje až supí

a rve se s kniplem ve tmě… Tolik vědců měl za prdelí

(za těchto stavů odpusťte se moje dikce trochu rozvolní)

a dobře známé věci neposlouchají

už neposlouchá nic

A jdeme nezadržitelně dolů neboť klesáme

do zkázy do pohoří Černého lesa

nikdo neví proč Měli jsme začít klesat

podstatně později A strašná rána:

zkrvavená mladinká letuška zázrakem přežije

amputovali jí její krásné nohy a umřela i tak

Tam venku

nad horami zvůle větru Ten váš bůh A někdo pořád

někdo úplně jiný někdo třetí koho neznáte

v smrtelné křeči na kniplu

drží ruku

drží ruku

a temně zem se blíží

Ta dávno seschlá ruka ta tam pořád leží

v pohoří tam kdesi

v těch horách Schwarzwaldu

tam možná leží

Tohle je váš bůh?

Kapitán

se prostě zmýlil

jako já

Báseň vybrala Věra Becková