Digitální album, a~scent 2024

Duo Púčik, tedy Poupě, je příležitostný freakfolklorní projekt Richarda L. Kramára a Kina Peklo. V minulém roce dvojice vydala v „experimentálně hudební odnoži“ queer nakladatelství Adolescent svou první ucelenou kompilaci s veskrze lidovým titulem Spievanky. Česko­-slovenské duo si přisvojuje lidovost – podobně jako třeba loňský bratislavský Pride – ve jménu queer lidí a především trans lidí. Dodejme, že Púčik se jmenuje také klasický slovenský folklorní soubor z Brna (ano, opravdu z Brna). Ani obsah Spievanek není autorský. Za slangovými názvy v angličtině se schovávají syntetické interpretace slovenských či polských lidových písní. Kramárův melancholický hlas, podpořený elektronickými efekty, vplouvá do noisových ploch tvořených Kinem Peklo a zpívá o matkách, dcerkách, kochanečkách a kochancích, o krajanečkách. Tyhle lidovky se mohou pro leckoho stát noční můrou přicházející rovnou z pekla – manifestují totiž temnotu, kterou queer lidé představují pro ultraortodoxní křesťanstvo. Tón kompilace je výhrůžný a konzervativnímu posluchačstvu naznačuje: „Mělx byste se nás bát!“ V tracku Kerestur City Life sahá navrstvené vícehlasí od infantilního hlásku po démonicky temný zastřený bas. Přeprodukované skladby v režii Kina Peklo pracují s všemožnými ruchy a zvuky ze studia, což podporuje „špinavost“ celé kompilace. Tímto postupem Púčik připomene třeba americké sesterské new weird duo CocoRosie. Spievanky jsou Já, písnička tuzemského queer folkloriststva.