V debutové sbírce Raná / Deník pastýřky zaznamenala Lenka Chýle většinu pastevní sezóny na vrchu Raná v západní části Českého středohoří. Autorka, která sem utekla z města, se ve svých básních vyrovnává s jednotvárnou a těžkou prací, životem osekaným na minimum i vlastní nedostatečností.
Nepočetný žánr autobiografické poezie, v současné české tvorbě zastoupený zejména sbírkami Pavla Novotného, se v loňském roce rozrostl o dva pozoruhodné tituly. Iryna Zahladko za svou sbírku Jak se líčit v nemoci (viz A2 č. 20/2024) získala nově vzniklou Cenu literární kritiky a v nominacích se objevila i básnická kniha Lenky Chýle Raná / Deník pastýřky. Obě sbírky přiznaně vycházejí z deníkových zápisů, obě silně tematizují (ženské) tělo, obě vybízejí k otázkám po vztahu autenticity a estetizace. Obě také mají svébytné grafické zpracování: Jak se líčit v nemoci doprovázejí ilustrace Lenky Labajové, Ranou fotografie Miroslava Šímy. Druhá kniha navíc zaujala i jako osobitý titul z neetablovaného nakladatelství.
Prostě idyla
Název Raná / Deník pastýřky je popisný – básně jsou transformacemi deníku, který si autorka vedla od dubna do srpna 2022 během pastvy na vrchu Raná. Tématem knihy je pak – nepřekvapivě – pastva samotná: trable s ovcemi i pastýřskými psy, život v izolaci mimo město a v neposlední řadě počasí. Mezi básněmi lze sledovat tři hlavní motivické linie, jež se vzájemně protínají: tělo, místo a já.
Tělesnost zde vystupuje především jako příznak existence v „přirozeném prostředí“, a to v mnoha významech tohoto slova: jedná se o prostředí v přírodě, do…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného