Letos uplyne pětadvacet let od vydání vaší pravděpodobně nejznámější knihy Nádraží Perdido a představení světa Bas­-Lag, ve kterém se odehrává. Můžete nám přiblížit období, ve kterém jste na ní pracoval?

Byl jsem mladý a nadšený. Na knihu Nádraží Perdido jsem hrdý, ale jasně vidím, že z hlediska struktury není úplně ucelená, a myslím, že dnes bych byl pečlivější. Je pro mě téměř nemožné psát, aniž bych měl jasnou představu o struktuře vyprávění a postavách. Takový jsem byl vždycky. Říkal jsem si, jestli s přibývajícím věkem nebudu v tomto ohledu méně důsledný, ale je tomu právě naopak.

Když jsem psal první knihu z Bas­-Lagu, měl jsem už načrtnuté knihy Jizva a Železná rada a bylo mi jasné, že půjde o sérii. Na jednu stranu mě trilogie unavovaly, na druhou mě zajímala – abych použil dnes už běžný pojem – světotvorba, tedy budování fiktivního světa, a to prostřednictvím řady textů, které se sice částečně překrývají, zároveň jsou ale různorodé a každý z nich obstojí i sám o sobě. Ty knihy se dají číst v libovolném pořadí a nemusíte přečíst všechny. Chtěl jsem napsat žánrový text, který vychází z jiné tradice, než je ta tolkienovská. Frustrovaly mě diskuse, v nichž lidé s povrchními znalostmi fantasy…