Podoby institucionální podpory literatury, ať jde o dotace, nebo rezidenční pobyty, se nevyhnutelně promítají do podoby literárních děl, která jejich přispěním vznikají. V případě rezidenčních pobytů je nasnadě, že se část díla nakonec nějak odehraje tam, kde bylo napsáno. Vzdát hold místu, kde mi bylo umožněno nerušeně tvořit, může být stejně neodolatelné jako nevyhnutelné. Že se pro takový postup někdo rozhodne, je skutečností mimo dobro a zlo, záleží jen na tom, nakolik organicky se to v díle projeví, jak přesvědčivě to bude působit. Skrytěji se podpora literatury promítá do díla v organizaci tvorby, přesněji řečeno: práce, ještě přesněji řečeno: projektu. Dílo pak nevzniká s romantickou představou osudové nevyhnutelnosti ani s odvahou vypsat se z osobního tématu či traumatu, nebo s vůlí stvořit z ušlechtilých záměrů zásadní výpověď – ačkoli právě těmito argumenty bývá následně propagace díla doprovázena. Naopak dílo je předem propočítáno jako to, co by mohlo být podpořeno a mít úspěch, postaru: ohlas. Projekt a úspěch jsou dvě slova, která patří k sobě v myšlení určitého typu. Projekt jako pečlivě naplánovaná činnost směřující k naplnění určeného cíle a úspěch jako odměna za vynaložené úsilí.
Marie Iljašenko ve své třetí básnické knize Zvířata přicházejí do města…Článek je přístupný předplatitelům*kám.