Básnické obrazy ze třetí sbírky Onde od Ivy Jakimiv (první sbírku Noc na denním pořádku vydala v roce 2006, druhou Zapálit oheň v letním dni v roce 2017) se zrcadlí ve dvou světech – v tom podobném realitě, který je „tu“, a v tom podobném snu, jenž leží „onde“. V knize ostatně čteme, že „onde je eden“ a nachází se „někde na pomezí představy a místa“. Mezi oběma světy vede štěrková cesta, která odděluje poloostrov od pevniny, vede po „hranici slyšitelného“ a sama je zároveň „hranicí úplného zapomnění“. V blízkosti hranice oběma světy procházejí čtyři archetypální postavy: stařec, nevěsta, pokušitel a lyrické já, které dohromady tvoří nesourodou, ale vzájemně se doplňující množinu, označovanou jako „my čtyři“. Stařec, skrze cigaretový dým propojený se světem „tu“, vše zamlžuje vzpomínkami. Je­-li stařec ohněm a pokušitel, který si zároveň hraje se záměnou smyslů, představuje vodu, stává se nevěsta s proměnlivou povahou živlem zemským. „Já“ se však nesnaží ovládnout vzduch, nýbrž čas. Cesta, jejíž součástí je i milostný příběh, se díky „já“ neměří vzdáleností ani počtem měsíců strávených ve čtveřici, měří se slovy. Sbírka začíná i končí „lednem onde“, ale závěrečná báseň se odehrává během „února tu“. Aby však čtveřice při svém putování mohla projít mezi slovy, respektive aby konečně začala nazývat věci správně, musí si vyměnit masky. Dodejme, že sbírka Onde se letos dostala do trojice nominované na cenu Magnesia Litera za poezii a předloni byly jednotlivé básně zařazeny mezi desítku oceněných v rámci projektu Básně SK/CZ 2024.

Iva Jakimiv: Onde. Protimluv 2025, 56 s.