Druhá próza architektky a spisovatelky Anny Beaty Háblové by mohla být dobrým sociálním dramatem. Stejně jako ve svém prozaickém debutu autorka staví do centra dění ženu v nelehké osobní i sociální situaci. Příběhu důvěřivé prostitutky, která miluje svého syna a vaření, se ale nedaří překonat předvídatelná klišé.

Ilustrace neznámého autora
Architektka, performerka a básnířka Anna Beata Háblová již ve své první knize Směna (2022) ohledávala složitou sociální situaci ženy, jejíž existence se na pracovním trhu, ale i obecně ve světě setkává se značnými obtížemi. Ve svém druhém prozaickém díle Víry nabízí příběh ženy, která se pohybuje na hraně dvou světů – v jednom vystupuje jako spořádaná a obětavá matka, v tom druhém, plném drog, násilí a zneužívání moci, jako sexuální pracovnice. Všemi silami přitom bojuje o to, aby se tyto dvě reality nikdy neprotnuly a aby její pubescentní syn, žijící dosud v nevědomí matčina způsobu obživy, nepoznal pravdu.
Pan farář doporučuje
Název Víry odkazuje k ústřednímu tématu knihy – k proudům, které námi zmítají a vychylují naši životní dráhu nepředvídatelnými směry, ale i vyznáním a přesvědčením, jež nemusí být nutně náboženská, stačí, že vycházejí z našich životních zkušeností či ustálených představ. Víra se však střetává s řadou rizik a bez prvků kritického uvažování se z ní snadno může stát přílišná důvěřivost, která zmasakruje celý náš mikrokosmos. S tímto vedlejším účinkem se setkáváme také u hlavní hrdinky Ester – dogmatická výchova silně věřící babičky, která v ní vypěstovala strach ze všeho potenciálně škodlivého (a hříšného), ji paradoxně právě tímto směrem zavede –, jež…Článek je přístupný předplatitelům*kám.