Fráze o životě v „zajímavých časech“, kdy se „píší dějiny“ a starý svět je střídán novým, patří k nejotřepanějším způsobům, jak uvést román odehrávající se na pozadí velkých historických změn. A přece jen málokdo ráno vstává s vědomím, že se právě nachází uprostřed epochálního zlomu. Také postavy románu spisovatele, kulturního teoretika a překladatele Reina Rauda, jednoho z nejvýraznějších současných estonských autorů, žijí především své každodenní životy, přestože se zatím hroutí Sovětský svaz a Estonsko míří k obnovení nezávislosti. Raud, který vedle románů publikoval také poezii či eseje, se českým čtenářům ve Smrti dokonalé věty (Täiusliku lause surm, 2015) představuje vůbec poprvé.

Lepší jednohubky

Smrt dokonalé věty sleduje několik navzájem propojených osudů odehrávajících se na sklonku osmdesátých let. Jedna z dějových linií předkládá příběh Maarije, která pomáhá pašovat fotografie z archivů estonské KGB.Vyprávění se však záhy rozrůstá do mozaiky vztahů, setkání a vzájemně propojených osudů. Kromě disidentů zde vystupuje bývalá učitelka ruštiny a ruské literatury Lidia Petrovna Gromova, jež pracuje ve zmíněném archivu a po letech strávených v Estonsku si stále silněji uvědomuje, že ji okolí vnímá jako někoho, kdo v zemi zůstal déle, než měl. Prostor dostávají i další postavy pohybující se na pomezí…