Abychom si nepřestali rozumět

Radosti a obavy českých překladatelek a překladatelů

Dvanácti osobností překládajících uměleckou literaturu z dvanácti různých jazyků jsme se zeptali, co v současnosti jejich práci nejvíc ohrožuje a co je na ní naopak nepřestává těšit. I když jsou jejich odpovědi pestré, opakuje se v nich nespokojenost s šetřením na nesprávných místech.

Ilustrace Tereza Lochmannová

1. Překladače na bázi generativní umělé inteligence jsou čím dál propracovanější, překladatelské honoráře chronicky zaostávají za rostoucími životními náklady, Ústav translatologie na FF UK bojuje o přežití, ministerstvo kultury místo institucionální podpory osekává grantové prostředky a chaoticky prosazuje novou koncepci státní kulturní politiky. Co považujete za největší hrozbu pro současnou a budoucí překladatelskou práci?

2. Co vám jakožto překladatelům umělecké literatury naopak přináší radost a naplnění?

Alice Flemrová

(italština)

1. V otázce jsou propojeny věci, které spolu do jisté míry souvisí, ale o spojené nádoby se nejedná.

Překladače na bázi umělé inteligence jsou skutečnost, která už nastala, je nezvratná a obávám se, že duševní vlastnictví se nepodaří uspokojivě legislativně ošetřit. Překladatelé krásné literatury ale stále mohou vsázet na jedinečnost intelektuální a citové výbavy, kterou disponují a která dává jejich překladům nezaměnitelnou tvář. Ale to se i v rámci beletrie (do níž řadím i esteticky hodnotnou esejistiku) týká pouze určité části textů, a sice těch, do nichž je vložena jedinečná intelektuální a citová výbava jejich autora.

Pokud jde o translatologii, tam je problém mnohem širší a týká se dlouhodobého neutěšeného stavu věcí na FF UK. Je třeba zdůraznit, že rušení a slučování oborů zasáhlo a zasáhne nejen translatology. Nejhorší je…