Všichni hrdinové Nolanových filmů jsou si podobní. Zpravidla jde o osamělé, nějakým způsobem poškozené muže, kteří s urputností směřují vstříc svému, často neradostnému osudu a za sebou vlečou břímě viny. Těžko říct, jestli považovat za náhodu, že protagonisté dvou posledních snímků britského režiséra, J. Robert Oppenheimer a Odysseus, oba dokázali svou vynalézavostí (byť každý v jiné míře) ukončit válku – ovšem za hrozivou a možná až příliš vysokou cenu. Bombám nakonec svrženým na Hirošimu a Nagasaki se v rámci projektu Manhattan přezdívalo gadget (udělátko), a takovým gadgetem je i trójský kůň: plod intelektu, který představuje zkratku k ukončení jinak možná neukončitelné války, či přinejmenším války, v níž by nebylo možné naprosto a totálně zvítězit. Odysseus i Oppenheimer změnili svůj svět, ale oba mají dost důvodů pochybovat, že k lepšímu.

Nový svět

Zatímco Odysseus pověstného dřevěného lichokopytníka vymyslel osobně, v Oppenheimerově případě je to složitější. Role amerického fyzika ve vývoji atomové bomby nespočívala v tom, že by byl autorem konkrétních objevů, které bombu umožnily. Na projektu Manhattan pracovala řada skvělých vědců mnoha národů, včetně Němců a Italů, a celkem sedm tehdejších držitelů Nobelovy ceny (dalších pětadvacet získalo prestižní ocenění později). Oppenheimer rozhodně nebyl průměrný fyzik, byť…