Helena Černohorská, autorka novely Ida, navazuje na svou předchozí prózu další vzdorovitou ženskou hrdinkou. V sešitové povídce Aby si tak Františka Kroupová vzala (Františka) Kroupu! na rozsahu necelých padesáti stran vykresluje několik období ze života sedmdesátileté Františky, její rodiny a místního společenství. Prostředí nespecifikované české vesnice první poloviny minulého století autorka nahlíží se vší syrovostí, ale i groteskností a něhou. Textem se prolínají pasáže trpkého vzpomínání, pocitu osamocení, rozjímání nad stářím, a především nad smrtí. Ať už manžela traumatizovaného válkou, předčasně zemřelého syna nebo Františky samotné. Díky její silné nátuře však vážné momenty mnohdy plynule přecházejí do těch úsměvných. Dramatické zvolávání „jdu se utopit“, které zpočátku vyznívá jako prostředek k získání pozornosti mladšího syna Josefa a snachy Jarmily, se postupně proměňuje ve věcnou frázi. Hrdinka ji užívá snad k pobavení, snad k tomu, aby sama sebe přiměla k životu. Působivou vrstvou textu je neokázalý, ale zároveň přirozený jazyk s nádechem starosvětskosti, často vyvolávající až fyzický smyslový zážitek – ať už jde o prasečí střeva vrzající mezi rty při zabijačce, anebo dřevitou lesní půdu vonící po dešti. Přestože hrdinka navenek působí tvrdě a nesmlouvavě, uvnitř bojuje s vyčerpáním, pocitem zbytečnosti i hlubokou potřebou doteku a lásky. Černohorské se tak na minimální ploše podařilo vykreslit komplexní vyprávění, které zdaleka nezachycuje jen střípky z osudu jedné ženy.

Helena Černohorská: Aby si tak Františka Kroupová vzala (Františka) Kroupu! Bylo nebylo 2026, 48 s.