„Připadá mi, že brazilská hudba je něco jako Amazonský prales,“ prohlásila nedávno afroamerická jazzová basistka Esperanza Spalding, která má za sebou řadu spoluprací s brazilskými hudebníky. „Amazonie jsou plíce planety. To, co se tam děje, se nás týká bez ohledu na to, kde se nacházíme. A tamní hudba jako by měla stejný vliv.“

Zní to možná jako naivní ekologická esoterika – vždyť naprostá většina dnešní brazilské hudby vzniká v obrovských městech daleko od Amazonie a řeší se v ní úplně jiné věci než odlesňování. Stačí se podívat na nejstreamovanější brazilské interprety posledních let. Najdeme mezi nimi zpěvačku Anittu, která se hlásí k přístupu body positivity, drag queen Pablla Vittara nebo hvězdy brazilského funku, spojeného s prostředím chudinských čtvrtí v Riu de Janeiro a São Paulu. Všichni mají jen na YouTubu stovky milionů zhlédnutí. A úplně nejúspěšnějším žánrem je v posledních dekádách música sertaneja, u nás v podstatě přehlížená „brazilská odpověď na country“, která ovšem nevznikla v Amazonii, ale naopak v suchých oblastech vnitrozemí.

Současný pohled na brazilský pop tak nabízí úplně jiný obrázek, než jaký si s nejlidnatější latinskoamerickou zemí běžně spojujeme a v němž většinou figurují pláže, samba a karneval. Přesto ale slova americké basistky o Amazonii dávají smysl.…