Těžko odhadovat, kolik mohla v hudebním průmyslu vydělat světoznámá písnička Chorando se foi neboli Lambada. Určitě to budou miliony dolarů. Pár tisíc korun vydělala i mně, když jsem se začátkem minulé dekády přiživoval jako pouliční hudebník. Byl to vděčný kousek – nápěv zná každý a i na malé foukací klávesky se dá celkem uspokojivě zahrát. Drobné se sypaly do klobouku, aniž bych tehdy věděl, odkud se skladba vzala a koho obírám na autorských právech. Text je v brazilské portugalštině, zpívá se v něm mimo jiné o moři, a tak jsem si myslel, že jde o brazilský plážový hit. Ve skutečnosti je to úplně jinak – píseň totiž vznikla v zemi bez moře.

V horách uprostřed Bolívie dodnes žije několik desítek tisíc Afrobolivijců. Oproti Brazílii, která byla v raně novověkém obchodu s otroky mnohem důležitějším odbytištěm, je v Andách lidí s africkým původem málo (místo plantáží byli nuceni pracovat hlavně ve stříbrných dolech v Potosí), ale prvky své původní kultury si přece jen udrželi. Asi nejdůležitějším z nich je saya, označovaná za hudební a taneční vyjádření afrobolivijské identity. V profánnějším smyslu jde o jeden z mnoha etnických hudebních stylů z And, s nímž se proslavila hlavně kapela – anebo, chcete­-li, folkloristický soubor – Los Kjarkas…