Oproti rozsáhlé próze Památce paměti (2017, česky 2021) představuje Trik (2024) Mariji Stěpanovové formálně sevřenější text, aniž by se vzdával témat, která jsou pro autorčino psaní určující. Paměť, jazyk i samotné vyprávění zůstávají v centru pozornosti, tentokrát však bez opory v rodinném archivu a s důrazem na zkušenost emigrace. Novela sleduje spisovatelku M., jež žije v evropském exilu a vydává se do sousední země na literární festival. Během této cesty však řeší zásadnější otázky než výběr ukázky či reakce publika. Uvažuje o tom, co znamená psát v ruštině ve chvíli, kdy je její jazyk spojený s násilím, a jestli je vůbec možné se od něj distancovat.

Cesty jinam

Ačkoli je děj relativně jednoduchý,nejedná se o lineární vyprávění. Text se opakovaně vrací k pocitům hlavní hrdinky po jejím odchodu z Ruska. Jednotlivé epizody (včetně těch zdánlivě bizarních) přitom nerozvíjejí příběh, ale spíše rozšiřují pole úvah o jazyce a identitě. Rámec přitom tvoří cesta na literární čtení, která se postupně komplikuje: kvůli stávce nejede M. plánovaným rychlíkem, ale je odkázána na pomalejší osobní vlak, a když po příjezdu nenajde domluvený odvoz, na místo nakonec nedorazí. Původní účel cesty tak mizí a nahrazuje ho sled situací, které nelze předvídat ani uspořádat…