Tolik debilů a hoven jako v knize Pozor! Pohov! irské spisovatelky Claire Kilroy jsem už dlouho nepotkal. Dle mluvy matky­-vypravěčky musejí mít irské mateře vyjadřování jak ožralý granátník. Kolik je v tom z archetypu máti stvořitelky Danu (či příbuzné velšské Rhiannon) a kolik současného modu myšlení v kontextu čtrnácti století irské literatury, o tom se jistě budou přít ještě mnohá pokolení jungiánů a literárních odborníků na poemy země zeleného trojlístku a svatého Patrika. Vyprávění v knize Pozor! Pohov! je monologem matky, která pečuje o syna v prvních měsících života a vychovává ho. Příběh je zasazen do středostavovského prostředí s automobilem a domem, otec je v práci od rána do večera, manželé k sobě hledají ustavičně cestu, a zřejmě jakousi najdou. Zda vposled, anebo na úvod k další životní etapě nesnází, to se nedovíme. Samotné zplození potomka zvládne i sinice v kaluži. Důležité je, zda rodiče milují – ať svobodní, v manželství, nebo v rozmanitosti pohlaví – a poskytují lásku dítku; toť vše, oč jde. Jak praví Seneca (když cituje Hekatóna): „Chceš­-li být milován, miluj!“ Jen v bezpodmínečnosti lásky lze dosáhnout úspěchu. Jinak ne. Můžeme se přít o formální, žánrové zařazení knihy Claire Kilroy. Je to novela, působivá báseň v próze, bezostyšná, křepká, trpná – jak se od mateře očekává. Je svébytná, čtivá, vede k zamyšlení; zvláště když je na dítko třeba dát pozor už od časů šavlozubých tygrů!

Claire Kilroy: Pozor! Pohov! Přeložila Tereza Marková Vlášková. Prostor 2025, 264 stran