Na setkání s Janem Čepem v Paříži v roce 1964 a jeho líčení dobrodružného útěku z Československa v červenci 1948 vzpomínal v Akordu č. 1/2006 Jan Beneš.
Autobiografický dopis surrealisty Bohuslava Brouka redaktoru Svobodné Evropy Jaroslavu Dreslerovi z roku 1959 otiskl v Hostu č. 5/2006 Viktor A. Debnár, spolu s Broukovým medailonem.
Bibliografii sekundární literatury o Johannesu Urzidilovi publikoval v 13. svazku nové řady česko-slovenské germanistické ročenky Brücken (2005) Klaus Johann. – Otevření Muzea Johannese Urzidila ve Fuchsově domě v (Zadní) Zvonkové (Glöckelberg) na Šumavě 20. 5. t.r. oznámil týdeník Prager Zeitung č. 18/2006.
Osobnost katolicky orientovaného literárního kritika Jana Strakoše (1899–1966) analyzoval v polském časopisu Bohemistyka č. 4/2005 Michal Stefanski.
K 100. výročí narození Václava Černého je zaměřen 37. svazek sborníku Literární archiv (2006) s titulem Česká literární kritika 20. století. – Růžena Hamanová v něm publikovala dopisy Egona Hostovského V. Černému a tři jeho dochované odpovědi, Anna Jonáková obsáhlý Černého dopis Gustavu Husákovi z roku 1974.
O nejasných okolnostech úmrtí Emila Františka Buriana v pražském Sanopzu a pozdějším tajném zpopelnění jeho ostatků hovořila v Lidových novinách 8. 6. 2006 režisérova dcera Kateřina Burianová-Rajmontová.
Květnové výročí narození prozaika Miloslava Nohejla (1896–1974) připomněl v Plži č. 5/2006 medailon Bohumila Jiráska.
S klasickým filologem Radislavem Hoškem (1922–2005), jedním z těch, kterým vděčíme za Antickou knihovnu, se v Listech filologických č. 3–4/2005 rozloučil Jan Bouzek.
Výbor z publicistiky Alexandra Sticha Jazykověda – věc veřejná (ed. Václav Petrbok, Nakladatelství Lidové noviny 2005) recenzoval v Naší řeči č. 1/2006 Jan Chromý, v Českém jazyku a literatuře č. 4/2006 Jiří Rambousek.
Vzájemnou korespondenci Vladimíra Vokolka a Mojmíra Trávníčka publikovala a komentovala v Aluzi č. 3/2005 Zuzana Resslová.
Druhé vydání Slovníku českých spisovatelů (Libri 2005) podrobil drtivé kritice Radim Kopáč v Babylonu č. 8/2006. Nejdéle se zdržel u hesla Petr Král „aktualizovaného“ Petrem A. Bílkem.
O „paměti, utopiích a historickém románu“ hovořil v Dějinách a současnosti č. 6/2006 s tematickým titulem Sport a politika Patrik Ouředník.
František Knopp
Rusko
Podtitul hlavního tématu literární přílohy Ex libris deníku Nězavisimaja gazeta z 8. června čtenáři potvrdí informaci, kterou mu učitelky ruské literatury po celá léta povinné školní docházky úporně vtloukaly do hlavy: „Puškin je naše všechno!“ Čtenář, jenž bývá zoufalý z mediálních odhalení, která všechny jeho znalosti převracejí naruby, spokojeně vydechne: přece jen v dnešním světě zůstávají nějaké nezvratitelné jistoty. Zároveň se však zamyslí, proč toto prohlášení přichází v roce, kdy Alexandr Sergejevič Puškin nemá žádné kulaté výročí. Že by šlo o přípravy na příští rok, kdy uplyne sto sedmdesát let od úmrtí básníka a tvůrce moderní ruštiny? Nikoli. Jelikož je Puškin „naše všechno“, je spojen i s neblahým datem věštícím příchod Antikrista, s trojicí šestek, s 6. červnem 2006. A. S. Puškin se totiž podle gregoriánského kalendáře narodil právě 6. 6. a v den, kdy „všichni satanisté i lidé dobré vůle“, jak píše autor článku Jevgenij Lesin, očekávali apokalypsu, by oslavil celých dvě stě sedm let. Čtenář tak s úlevou vydechne podruhé: apokalypsa se nekoná, Puškin má přece narozeniny! Jenže ani Puškin není všemocný, a tak aby se čtenář nadechl z plných plic, neboť první letošní číslo „tlustého žurnálu“ Něprikosnovennyj zapas mu opět sebere jeho zažité jistoty – a to nejen proto, že se redakce v editorialu přiznává k revolučním změnám, jimiž časopis od loňského roku prošel. Hlavní téma čísla nese název Mezi právem a právem na bezpečí a tvoří jej řada reakcí na článek Alexandra Verchovského Ruští ochránci lidských práv a téma ohrožení bezpečí. Verchovskij se v něm ptá, co vlastně chrání ochránci lidských práv, když důsledně vyžadují dodržování práv lidí obviňovaných z terorismu. Všechny příspěvky k problematice jsou především pokus o rozpletení složitých vztahů mezi ochránci lidských práv, společností a státem. Články Leonida Rezničenka, Timura Alijeva a Lva Ponomareva jsou věnovány otázce, jak stát využívá hrozící terorismus k upevňování policejní kontroly nad celou společností. Stejně jako Puškinova velikost nemusí být proto pro čtenáře nijak zvlášť překvapující ani tato tvrzení – pokud se alespoň jednou v poslední době projel v moskevském metru, nemohl přehlédnout či přeslechnout výzvy k udávání podezřelých osob, respektive Kavkazanů.
Alena Machoninová