Bojovník na domácí frontě

Hlavní hrdinou Hotakainenova románu je skladník Matti Virtanen, od kterého kvůli jedinému úderu pěstí odchází manželka s malou dcerkou. V opuštěném bytě se Matti rozhodne získat svou rodinu zpět, čemuž zcela podřídí veškeré své další konání. Mattiho tragikomický příběh je vyprávěním o nové generaci finských mužů, jejichž tradiční role se s příchodem poválečných dob změnila. Starý svět válečných hrdinů generace jejich otců je nenávratně pryč, namísto něj nastoupila nová generace, poznamenaná ženskou emancipací a ztrátou jednoznačného mužského ideálu – hrdinné vojáky vystřídali sportovci, muži úspěšní ve svém povolání, citliví psychologové, známé osobnosti, takže mezi nabízenými rolemi není snadné – a často ani možné – si vybrat.

Tuto generaci mužů, snažící se přizpůsobit ženským emancipačním požadavkům, čekají místo vojenské služby povinnosti v manželství, jakýsi ironický posun z bojové válečné fronty na frontu za sporákem, z boje v zákopech se stává poziční boj mezi mužem a ženou o role ve společnosti i v životě a válka v Hotakainenově románu je de facto metaforou boje mezi pohlavími, takzvané ženské osvobozenecké války.

Matti Virtanen (jedno z nejběžnějších finských jmen) je karikaturou takovéhoto „domácího fronťáka“, v jehož rodině jsou role zcela převráceny; Matti pere, vaří, peče, uklízí, uspává dcerku a vykonává všechny tradičně ženské práce, manželka to však neoceňuje. Ba naopak – při jedné z hádek Mattiho osočí, že „není muž“, což v něm vyvolá první typicky mužskou reakci a manželku poprvé a naposled udeří. Odchod ženy a dcerky je výchozím bodem pro další děj, plný intrik, napětí a zoufalé snahy získat nemožné.

Matti se rozhodne splnit sen své ženy o vlastním domku a z realizace tohoto snu se stává fanatická posedlost, jakási svatá válka, v níž účel světí prostředky a která tak znamená naprosté popření jeho dosavadního hodnotového žebříčku. Hlavní hrdina se soustředí pouze na dosažení cíle. Matti neváhá špehovat, intrikovat, vydírat, poskytovat erotické služby za peníze, přechovávat kradenou elektroniku… Jeho výzkumné běžecké trasy do helsinských vilových čtvrtí a exaktní popis domků v jeho deníku podávají realistický obraz bydlení ve finském hlavním městě a také zprostředkovávají kontrast mezi životem v panelovém domě a ve vlastní vilce. Mattiho charakteristiky obyvatel domků se skvělými psychologickými analýzami nabízejí jakousi sociologickou studii obyvatel určitých čtvrtí a sociálně-kritický a satirický obraz moderní společnosti se všemi negativními jevy: zadlužeností, sociálními rozdíly, rozvodovostí a rozpadem tradičních hodnot.

Román je nápaditě vystavěn; vedle vyprávění hlavního hrdiny ho tvoří monologické kapitoly Mattiho ženy, realitního makléře (román byl dokonce oceněn největší finskou realitní agenturou jako první „román o rea­litních makléřích“, popisující jejich profesi, způsob myšlení a psychologii), sousedů, obyvatel vilky, starého veterána a policistky. Jazyk románu je „šitý na míru“ jednotlivým postavám a určuje ho do značné míry způsob myšlení a slovní zásoba dané skupiny obyvatel. Autor používá krátké lakonické věty a zdánlivě jednoduché formulace jsou základem jeho aforismů. Román však nepostrádá ani lyrické pasáže a vykazuje nespornou autorovu schopnost vcítit se do odlišných lidských typů, jejich způsobu uvažování a různého nazírání stejné události. Paralela mezi domácí frontou současného muže a bojovou frontou válečných veteránů je trvalým zdrojem napětí a parodických momentů.

Veteránský domek je pro Mattiho kromě hmatatelné cesty ke stmelení rodiny sym­bo­lem čehosi původního, „nepřestavěného, kde není třeba ani přidat, ani ubrat“, jakýmsi metaforickým ekvivalentem „skutečného muže“ starých časů. Ironie tkví i ve skutečnosti, že když Matti dvakrát v životě zareaguje jako „skutečný muž“, jeho činy žádnou kladnou odezvu nevyvolají. Tragický konec zákopové války, kdy se Matti cítí jako vítěz a chystá zapečené těstoviny pro svou rodinu, vyznívá přes vážnost situace spíše komicky (symbolický je i název ulice Juoksuhaudantie, tedy Zákopová ulice, což je v originálu název románu).

Román lze číst jako popis rozvíjející se mužovy psychické poruchy, jež je způsobena ztrátou vlastní identity, absencí pevného ideá­lu a vytlačením z tradiční mužské role, ale i jako realistický román poskytující obraz současného Finska, sociologickou studii nebo společenskou satiru, či jako napínavý a ironický příběh obyčejného muže současnosti, do jehož situace se může dostat každý, záleží pouze na okolnostech.

Jak říká ve svém monologu policistka po přečtení Mattiho deníku, „ze všeho je patrné, že by ten muž mohl být i úplně jiný“… Jedno je však jisté: v zákopové válce mezi mužem a ženou obvykle není vítěze, na bojišti zůstávají jen poražení.

Autorka je překladatelka ze severských jazyků.