Mezi halucinací, fantasmatem a realitou

Labyrint, hra na schovávanou, puzzle, detektivní či špionážní román, román erotický, parodie pornografie a polemika s kolektivní sexuální normou, variace na témata antické tragédie... Všechny tyto charakteristiky vystihují text, kolem něhož se ve Francii před pěti lety na začátku školního roku, v momentě pro knižní trh významném, vzdula vlna emocionálně silně zabarvených reakcí nejen proto, že se Alain Robbe-Grillet v posledních dvaceti letech odchýlil od románu k jiným žánrům. Zájem o toto dílo pramenil také z faktu, že autor, kterého ti, kdo se nevyhýbají klišé publicistického žargonu, nazývají „nestorem nového románu“, ani ve svých osmdesáti letech nepíše z podstaty, ale svou kreativitu stále uplatňuje provokativním způsobem.

A Repríza, jak její výše uvedené vlastnosti napovídají, je skutečně jakousi herní plochou určenou pro partii, kterou čtenář nemůže s textem sehrát bez použití důmyslu, která vyžaduje hravost, toleranci k víceznačnosti a k perverzím a která se mu ovšem odmění vším, z čeho může sestávat čtenářský požitek včetně tak univerzálního kritéria čtivosti, jako je napětí, jež samozřejmě samo o sobě uměleckou hodnotu nedělá, ale není s ní ani neslučitelné.

Repríza jako strukturální princip

Časoprostorové a dějové souřadnice, poválečný rozbombardovaný Berlín, kde se tajný agent snaží splnit tajné poslání, kde poznává dekadentní erotismus pedofilních orgií, jejich podsvětní dějiště a jejich účastníky a kde se přitom potýká s problémy identity, integrity, vnímání a paměti, jsou rámcem, v němž Robbe-Grillet předkládá čtenářovu intelektu lahůdku, již tu a tam kazí pachuť z překladatelových prohřešků na českém jazyce a jež spočívá především v tom, jak rafinovaně je erbovní téma románu – opakování, repríza – vepsáno do jeho struktury a do jak námětově i formálně bohatých variací se rozbíhá.

Přitom mnohé z nich jsou vyšrafovány tak jemnými tahy, že sofistikovaná drobnokresba vynikne jen pod lupou. S tím souvisí i jejich funkční rozrůzněnost. Například dvojník je motiv, v němž se nejen konkretizuje všudypřítomné téma reprízy, tentokrát formou fantazijní, halucinatorní reduplikace sebe sama, v němž nejen prosvítá archetypální leitmotiv antické mytologie, ale v němž se také zároveň uskutečňuje hned dvojí opakování. Jednak na individuální rovině, neboť předobrazem hrdinova dospělého doppelgängera bylo jeho dětské alter ego, které se ve vzpomínkách opakovaně vplétá do přítomnosti. A zároveň na rovině historické, kdy Robbe-Grillet jako by ostentativními výpůjčkami z řeckořímského bájesloví poukazoval na to, že resurgence původních mýtů v pozdějších kulturních produktech lidstva je reprízou par excellence, neboť tady se v ní zjevuje rys, jenž ji odlišuje od pouhého opakování: to je pouhým vložením něčeho již hotového z minulosti do přítomnosti. Kdežto repríza, jak právě dokládají „reprízy“ mýtů (i ty Robbe-Grilletovy), je založena na obměně opakovaného prvku tak, aby otevřel minulost budoucnosti a propojil je.

Čtenář, který si vzpomene na předchozí autorova díla, si uvědomí, že tato repríza je pak reprízou na druhou, protože se realizuje v dvojí síti – jak v intertextu světové literatury, tak v celku Robbe-Grilletovy tvorby, některé jeho romány jsou totiž vsazeny na víceméně patrnou kostru mytického příběhu (například oidipovské schéma v Gumách, 1953).

Robbe-Grillet si hraje s fenoménem opakování tak náruživě, že jej uplatní i v kompozici a v narativní fokalizaci. Včleňováním nezměněných segmentů do nových kontextů vyvolává pocit déjà vu (vlastně spíš déjà lu – již čteného) a udržuje tak čtenáře v matoucím váhání, zda má „povědomost“ opakovaného prvku oporu v realitě textu nebo v realitě fantazijní. Jindy se určitá událost reprízuje tak, že je o ní pojednáno dvakrát, pokaždé v jiném žánru a z odlišného hlediska: první zpracování je vyprávění, jehož věrohodnost někdy zpochybňuje vypravěčova skepse ohledně vlastní kognitivní kompetence, druhá verze tu první parafrázuje s nepokrytě autoritativní ambicí vyprávěné korigovat, rekapitulovat a analyzovat.

Relativita normy

Spíše odpovědí než otázkou po oprávněnosti sexuální normy, popřípadě tabu včetně etických dilemat a transkulturních úvah při posuzování pohlavního aktu s nedospělými jedinci je přirozenost, znalost, ochota a potěšení, s jakými se pubertální hrdinka podílí na sadomasochistických scénářích, jejichž autoři podobně jako Sadovi libertini učinili v erotických hrách z perverznosti svůj životní program, a s jakými se ono lolití stvoření na nabokovovské hraně mezi dívčí a ženskou podobou ujalo role múzy těchto efébofilů. Svůj názor na relativitu normy a na zacházení s dětskou sexualitou totiž Robbe-Grillet záhy po vydání Reprízy vyjádřil v rozhovoru pro revue Lire tak otevřeně, že si tím vysloužil obdobné rozhořčení, s jakým se musí v Čechách v současné době potýkat Bohumil Kulínský.

Tázat se pořád znova

Zato však jako velké nejistoty prosvítají skrze fenomén repetice tázání, jež jdou svým noetickým dosahem nad rámec románu. Pokud nám text nedovolí rozhodnout, zda je způsob, jímž protagonista interpretuje dění, adekvátní jeho profesi tajného agenta a kryptickým praktikám, jež ke špionáži patří, anebo zda je projevem perzekučního syndromu jeho paranoie, respektive psychózy, jíž by nasvědčovala nekoherence jeho zkušenosti i trhliny v jeho vnímání, klade tím i otázku, kudy vede hranice mezi klamem, bludem a skutečností, mezi vnější a vnitřní realitou, mezi subjektivními a intersubjektivními fakty. Otázku, jak spolehlivými vodítky disponujeme pro jejich rozlišení a nakolik máme důvěřovat nástrojům, jež skutečnost zprostředkovávají. Nakonec tu vyvstává staronový, platónský problém, který se kruhem vrací k fenoménu opakování, jejž promýšlel každý významnější umělecký směr a který vtáhla do epicentra reflexe i postmoderna, „nový román“ a „nová kritika“: Je reprezentace skutečnosti její replikou/kopií, nebo její konstrukcí? Uprostřed těchto nejistot, jež zmítaly myšlením 20. století, však přes­to máme záchytný bod: otázky, které román klade nám a které klademe my jemu, požitek z textu nemaří, nýbrž prohlubují.

Autorka je romanistka, působí na PedF UK.