Klima v politice a ve filmu

Premiérově byl film Nepohodlná pravda v České republice uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a předpremiéru měl již na festivalu Ekofilm v Českých Budějovicích. Diváci mohli sledovat, jak se Země posouvá ke stále méně předvídatelným výkyvům v životních podmínkách, přičemž tyto posuny hodnotí zasvěcený glosátor – „bývalý příští prezident“ z amerických prezidentských voleb roku 2000.

Snímek není snadné zařadit žánrově: i když se blíží dokumentu (ilustruje Goreovo přednáškové turné po světových metropolích); mixuje různé prostředky umělecké výpovědi. Obsahuje prvky osvětové reportáže a popularizačních naučných filmů, emočně vypjaté reminiscence ze života nejen protagonistova, ale též lidí z různých částí světa, styl ideových odpůrců ironizuje komiksem. Ve snímku uplatněné záběry z reálných katastrof působí jako thriller; někdo by dílo možná označil za globální reality show.

Mezi fotografie pořízené vesmírnými satelity, které způsobily změnu ve vnímání naší planety coby malého a zranitelného kosmického tělesa, vstupují ve filmu záběry vyschlé rozpukané země, ropných plošin zhroucených pod náporem oceánického živlu, běženců prchajících před záplavami a sesuvy půdy, barevných oblaků zplodin nad průmyslovými velkoměsty. Fotografie masivního úbytku kontinentálních ledovců (Kilimandžáro, Alpy, Nepál, Argentina…), pořízené v rozpětí 30–80 let, mluví zcela jasně. Letecké a družicové snímky rozpadů oceánického zalednění poblíž polárních čepiček jsou ještě hrozivější.

„Rozkymácené“ stromy v zóně permafrostu (promrzlé půdy) indikují nestabilitu, která dopadá i na ekonomické aktivity (dochází například k poškození potrubí dálkových ropovodů na Aljašce). Vizuální modely tání a zdvihání hladiny moří názorně ukazují zatopení přelidněných oblastí – Floridy, Holandska, San Franciska, Pekingu, Šanghaje, Kalkaty… Co znamená zničení „dvojčat“ Světového obchodního centra na Manhattanu proti zatopení celých čtvrtí zdvihem oceánu?

Ekologický výklad však pokračuje: změny v proporci sladké a slané vody, způsobené táním příkrovu, mění globální strukturu studených a teplých mořských proudů, jejich zastavení a „překlopení“ už má geohistorický precedent v nástupu dob ledových.

Zvýšený výpar z hladiny oceánů plodí silnější hurikány v Karibiku a podobné jevy jinde. Biologické druhy při globálních klimatických změnách nemají stejnou schopnost reagovat na posuny v chodu sezonního počasí: pokud jaro nastupuje dříve, urychlí to vývin hmyzu a rostlin – jejich konzumenti v době odchovu mláďat náhradní potravu již nenajdou. Lokální vymizení závislých druhů vede k vyplnění ekologické niky druhy jinými, k nestabilitě a proměnám celých ekosystémů. Degradace velkoplošných území, odlesňování nebo šíření pouští zvyšuje podíl světlých ploch na glóbu. Jak můžeme na snímcích ze satelitů vidět, zvětšuje se odrazivost (albedo) a dále to mění celkovou tepelnou bilanci Země.

Al Gore se krotí ve spekulacích. Odkazuje například na náhodně generovaný a dostatečně velký vzorek z běžně dostupných vědeckých článků. Vzorek představuje 928 vě­deckých publikací za posledních 10 let: žádná z nich přitom netvrdí, že lidská činnost na planetě nepřispívá ke globálním změnám klimatu. V konfrontaci s tím minimálně polovina sdělení z běžných médií sugeruje lidem opak. Film doplňují svědectví o nátlaku mocenských struktur na zamlčování nebo korekce údajů z ekologického výzkumu.

Zveřejněná fakta a experimentální ověření poznatků tvoří jednu polohu, akcentovanou Al Gorem ve filmu, kontrapunktem jsou osobní svědectví o kořenech a pohnutkách, které vedly k jeho životní orientaci: dojemné vzkříšení šestiletého synka po automobilové nehodě vzbudilo vědomí odpovědnosti za generaci dětí i hloubavější pohled na rozvoj automobilismu jako faktoru v životním prostředí.

I když pro Evropana může být po americku podaná „výpověď o přesvědčení“ trochu teatrální, u amerického publika to neplatí. Slabá schopnost přesvědčit byla naopak považována za Goreův handicap, který ale, jak je vidět, úspěšně překonal. Celovečerní projekce je profesionálním dílem spolupráce filmaře a politika, kteří dokázali povýšit ekologii na existenciální veřejné téma.

Autor přednáší vegetační a krajinnou ekologii na PřF UK v Praze. Je děkanem fakulty a prezidentem MFF Ekofilm.