Loňského roku došlo bez naší pozornosti ke dvěma událostem zásadním pro kulturu. Jako členská země EU jsme se mohli účastnit podzimních veřejných konzultací ke kultuře a prosincového veřejného slyšení, které Evropská komise pořádala v Bruselu. Konzultace úzce souvisí s událostí, jíž státy Evropského společenství přikládají mimořádnou důležitost. Dne 18. 12. 2006 byla společným podpisem 12 zemí EU přijata úmluva UNESCO o rozmanitosti kulturních projevů, která za tři měsíce nabude účinnosti.
Úmluva UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů je první mezinárodní dokument zahrnující principy a koncepty týkající se kulturní diverzity, která „vytváří bohatý a pestrý svět, jenž rozšiřuje možnosti volby, rozvíjí lidské schopnosti a hodnoty, a je tudíž podstatnou oporou udržitelného rozvoje společenství a národů“. Text, který je součástí mezinárodního práva, je základem nového pilíře světového řízení oblasti kultury. Vychází z přesvědčení, že „kulturní činnosti, statky a služby mají jak hospodářskou, tak kulturní povahu, neboť jsou nositeli identit, hodnot a významů, a že by se s nimi tudíž nemělo zacházet, jako by měly pouze obchodní hodnotu“. Ostatně právě tento bod byl ostře kritizován Světovou obchodní organizací a je kacířskou myšlenkou pro všechny vyznavače neviditelné ruky volného trhu, neboť otevírá možnosti zavádění účinných nástrojů na kompenzaci vlivů konzumní společnosti. Součástí Úmluvy je i konstatování, že „proces globalizace, jejž usnadnil rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií, vytváří zcela nové podmínky pro větší interakci mezi kulturami a je zároveň výzvou pro kulturní rozmanitost, zejména s ohledem na nebezpečí nevyváženosti mezi bohatými a chudými zeměmi“.
ČR – pomalá ryba
Rada EU zmocnila Komisi již v listopadu roku 2004, aby jménem Společenství jednala s Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Jednání se zúčastňovala jak Komise, tak jednotlivé členské státy Unie. Bohužel žádnou veřejnou debatu, na rozdíl od jiných zemí, to u nás dosud neotevřelo. Naše ministerstvo kultury (MK) rozhodlo, že ČR bude jednou z posledních zemí EU, která ke smlouvě přistoupí. Úmluva byla přijata na 33. zasedání generální konference UNESCO v Paříži 20. října 2005 a během prvního roku ji podepsala Kanada, Mauritius, Mexiko, Rumunsko, Bulharsko, Monako, Bolívie, Djibouti, Chorvatsko, Togo, Bělorusko, Madagaskar, Burkina Faso, Moldávie, Peru, Guatemala, Senegal, Ekvádor, Mali, Albánie, Kamerun, Namibie a Indie, ze zemí EU pak Rakousko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Litva, Lucembursko, Malta, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko. Ačkoli Rada EU rozhodla už loni 18. května, že Úmluva má být jednotlivými členskými státy schválena co nejdříve, teprve v prosinci vytvořilo MK pracovní skupinu pro přípravu ratifikačního procesu v ČR, který proběhne letos. Dříve než dojde k našemu podpisu, musí Úmluvu projednat obě komory Parlamentu a podepsat prezident.
Úmluva definuje základní pojmy, jako například kulturní rozmanitost; kulturní obsah; kulturní projevy; kulturní činnosti, statky a služby; politiky a opatření v oblasti kultury. Specifikuje práva jednotlivých zemí na vnitrostátní úrovni a možná opatření na podporu a ochranu kulturních projevů, potřebu vzdělávání veřejnosti a zvyšování jejího povědomí. Zdůrazňuje účast občanské společnosti, podporu mezinárodní spolupráce a kulturní rozmanitostí podmíněný udržitelný rozvoj. Důležité je i posílení mezinárodní spolupráce prostřednictvím výměny názorů a nejlepších praxí v oblasti veřejných politik, které přispívají k rozmanitosti kultur.
Argumenty pro výraz přítomnosti
Bruselské veřejné slyšení pořádané na počátku prosince bylo součástí veřejných konzultací o budoucí roli kultury v Evropě. Cílem je za účasti všech, kterých se to týká, přezkoumat roli kultury v evropském projektu, určit strategické priority kulturního sektoru, možné nové rámce a metody dialogu a spolupráce v kulturní oblasti. Veřejné slyšení bylo podnětnou ukázkou strukturovaného dialogu s občanskou společností, respektive tvorby politik. Především však šlo o příležitost, na které Komise demonstrovala svůj politický závazek prosazovat agendu kultury během německého a portugalského předsednictví.
Slyšení bylo součástí veřejných konzultací o budoucí roli kultury v Evropě. Účastníkům tu byly představeny i výsledky letošního podzimního on-line výzkumu. Bruselský dotazník ohledně kultury byl adresován široké veřejnosti, vyplnilo ho asi pět set respondentů, přičemž pětina příspěvků dorazila od evropských organizací a asociací. Výsledkem šetření jsou mimo jiné čtyři základní konstatování: umění a kultura mají klíčovou roli v evropském projektu; umění a kultura jsou výrazem přítomnosti a posilují společnou identitu; kultura je nástrojem pro posilování respektu a podporuje solidaritu; kulturu je třeba zapojit do hlavní politické agendy. Klíčová zjištění a doporučení jsou směřována do tří oblastí: jednotlivci a malé organizace; kulturní průmysl; instituce, organizace a asociace.
Samotného veřejného slyšení v Bruselu se zúčastnilo na tři sta zástupců různých evropských organizací, ale i jednotlivců, kteří mohli přednést své názory. Na jaře 2007 budou výsledky konzultace projednány v Evropském parlamentu. Celá akce má ale za cíl získat argumenty pro politickou legitimitu kultury, zajistit zkoumatelná čísla a principy kulturního sektoru a určit specifická témata.
Nečekaní tahouni ekonomiky a změn
Komise ale nelenila a objednala si navíc studii Ekonomika kultury v Evropě, jejíž výsledky představila na počátku listopadu Radě ministrů kultury a také ji distribuovala při slyšení. Tato studie, zpracovaná Kern European Affairs, konstatuje, že ačkoliv je posuzování socio-ekonomických souvislostí kulturního sektoru současným trendem, Evropská unie roli kulturního a tvůrčího průmyslu v kontextu rozvoje hospodářství a společnosti stále silně ignoruje. Studie dochází k překvapivým zjištěním. Kulturní a tvůrčí sektor přispěl v roce 2003 celkem 2,6 % hrubému domácímu produktu (HDP), přičemž podle Eurostatu ve stejném roce dosáhly aktivity v oblasti nemovitostí jen 2,1 % HDP, jídlo, nápoje a tabákový průmysl přispěly 1,9 %, textilní průmysl 1,9 % a chemický průmysl, guma a umělé hmoty 2,3 % HDP. V letech 1999–2003 byl růst přidané hodnoty kulturního a tvůrčího sektoru 19,7 %, tedy o celých 12,3 % vyšší než růst celé ekonomiky, a v roce 2004 pracovalo v evropské pětadvacítce 3,1 % všech pracujících.
Intelektuálové, budíček!
Zní to hezky, jakkoli umění a kultura nejsou jen peníze, ale především poznání a pochopení našeho života, jako třeba věda. Jenomže žijeme v zemi, kde ministerstvo kultury je považováno za nejslabší resort. Ministr kultury může být kdokoli, neb každý má trochu ke kultuře vztah. Různé názory na kulturu bez kritické reflexe považujeme za chráněné ústavou. Kulturní politika je v očích politiků nepotřebným dokumentem bez praktického obsahu. Nikomu nevadí, že do konce roku 2005 měla vláda projednat její plnění a tři ministři kultury měli předložit novou koncepci pro svůj resort. Za pokrok považujeme, že za peníze z EU hodláme podpořit i kulturní dědictví, a to tak, aby bylo využitelné pro cestovní ruch. Co naplat, že evropský komisař pro kulturu Ján Figel upozorňuje, že turismus nemůže být spojován pouze s minulostí a statickým obrazem, nýbrž atraktivita jednotlivých zemí musí být budována na vizi budoucnosti. Využijme apelu, který na závěr veřejného slyšení zazněl ze strany Komise. Ta očekává, že téma role kultury v Evropě nebude distribuováno pouze jako „sdělení Evropského parlamentu“, který se má kulturou na jaře 2007 zabývat, ale je a bude především úkolem intelektuálů a umělců tuto „zprávu“ zprostředkovat. Díky nové Úmluvě bude možné využít i vlastních zkušeností. Právě před dvaceti lety byla zahájena akce, kterou můžeme považovat za příklad dobré praxe prosazování hlubokých společenských změn. To když se skupina intelektuálů i umělců začala domáhat naplňování Helsinské smlouvy o dodržování lidských práv.
Autorka je ředitelka ProCulture/Otevřená společnost, o. p. s.