K hypotéze, že Božena Němcová byla dcerou nejmladší sestry vévodkyně Kateřiny Zaháňské (paní kněžny z Babičky) Dorothey Périgordové-Talleyrandové a Karla Clam-Martinice, se kloní v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas č. 23/2007 Helena Sobková, autorka životopisu Kateřiny Zaháňské (Mladá fronta 1996).
Vzpomínku na průkopníka lyžařského sportu Matyáše Žďárského (1856–1940), „původně českého učitele, katolíka a mírného krajinného básníka, prokazatelně všestranného muže nadprovinčního formátu“, začala Iva Kotrlá v Akordu č. 9/2006 stylově – portrétem Járy Cimrmana, „fénixu českého pochechtávání“, „monstra z vůle těch, kteří se stále jak za totality v pobaveném podučitelském tónu radují z otvírání prohřátých dřevěných záchodků. Polepených útržky ze čtiva plného srand a srandiček. S vytvářením dojmu, že takový tapecírunk ochrání pobavené sledovatele životní dráhy Járy da Cimrmana před sebemenším závanem – závažného dechu smrti.“
Čtyři rané exilové eseje Jana Čepa – tři přeložené z francouzského deníku Le Monde (říjen 1948) a jeden z českého exilového časopisu Svobodný zítřek (Paříž, květen 1949) – otiskl Jan Zatloukal v Aluzi č. 3/2006.
„Summu“ kritika Jana Franze Dopisy, eseje, kritiky (ed. Miloš Doležal, Triáda 2006) zhodnotil v Souvislostech č. 1/2007 Jiří Zizler.
V medailonu Oldřicha Králíka k 100. výročí jeho narození 9. 6. t. r. Jiří Urbanec ve Vlastivědných listech Slezska a severní Moravy č. 1/2007 zdůraznil význam Králíkových bezručovských bádání.
„Tradice protinacistického a protikomunistického Divokého západu, která se bůhví proč zjevila v prostoru mezi Sázavou, Berounkou a Vltavou, je skvělá antisystémová magořina – jedna z nejlepších, kterou české země daly samy sobě v minulém století.“ Tolik Petr Placák v Babylonu č. 8 z 30. 4. 2007 v zamyšlení nad Josefem Peterkou alias Bobem Hurikánem (1907–1965).
Nahlédnout do reportážní knihy Tomáše Mazala Putování k Port Arturu. Cestopis zbabělců, kterou vydá pardubické nakladatelství Lithos, umožnila literární příloha Práva Salon. V čísle 519 ze 17. 5. 2007 otiskla vedle ukázky z knihy i dvě fotografie Josefa Škvoreckého s Marií Štíchovou (Stichovou) z roku 1949. – O Tomáši Mazalovi, který se domnívá, že právě ona byla ta „holka“, kterou autor „potkal v Praze“ a které dedikoval Zbabělce, napsal článek do Náchodského deníku 3. 5. 2007 Hynek Šnajdar.
Posledním literárním vystoupením Jana Beneše, „nelíbivého outsidera“ (Pavel Kosatík, Hospodářské noviny 5. 6. 2007) z Obořiště, který ukončil dobrovolně svůj život 1. 6. t. r., byla zřejmě jeho diskuse s překladatelem a nakladatelem Leonidem Křížkem Je proč litovat zániku Rakouska-Uherska? (Literární noviny č. 21 z 21. 5. 2007). Benešovo stanovisko znělo „Ne“.
František Knopp
Rusko
Hlavním tématem posledního květnového Ex libris – čtvrteční přílohy deníku Nězavisimaja gazeta – je vyhlášení finalistů Národní literární ceny Velká kniha. Ceny, která se stala jednou z nejdiskutovanějších literárních událostí loňského roku. Mediální zájem ji pochopitelně neopouští ani v jejím druhém ročníku. Zatímco v minulém roce se do posledního kola probojovalo patnáct potenciálně velkých knih a jejich autorů, letos je uchazečů o toto označení jen dvanáct. Není však třeba obávat se katastrofálního poklesu kvality ruské literatury, tím spíše, že zde se jedná o dosti vágně definovanou kvalitu. Kvalitní literatura je totiž podle členů poroty Velké knihy literaturou posilující humanistické ideály a vracející se k tradičním ruským hodnotám. Navíc loni byly posuzovány knihy za období od 1. ledna 2004 do 31. března 2006. Letos jsou knihy vybírány z jediného roku. Nejžhavějšími adepty na výhru v hodnotě tří milionů rublů jsou podle autorů článku Jevgenije Lesina a Antona Makarova loňský laureát Dmitrij Bykov, Ljudmila Ulická a Viktor Pelevin. „Velké knihy byly již vyhlášeny, víc velkých knih v Rusku už není,“ zakončují svůj článek redaktoři Ex libris. Teď jen zbývá čekat na tu největší ruskou knihu, jejíž název bude zveřejněn v listopadu. V témže vydání Ex libris Alexej Nilogov rozmlouvá s filosofem Michailem Ryklinem o současném režimu, náboženství a postmoderní filosofii v duchu, jenž se Velké knize, jakožto téměř oficiální státní ceně, zcela příčí. Všechna uvedená témata jsou koncentrována v poslední Ryklinově knize Svastika, kříž, hvězda, která se zabývá soudními procesy s účastníky výstavy Pozor, náboženství!, skandálně rozehnané pravoslavnou církví v roce 2003. Na otázku, proč se rozhodl napsat právě tuto knihu, Ryklin odpovídá: „Je to má osobní analýza soudního procesu s účastníky výstavy, neboť mezi obviněnými byla moje žena. (...) Nezačal bych tuhle knihu psát, kdybych nebyl do celé záležitosti zapleten.“ Hlavní teze knihy, načrtnuté v daném rozhovoru, mají však daleko širší platnost, nevypovídají jen o samotném soudu nebo žalobcích, o nichž Ryklin říká: „Sugerovali svým přívržencům, že tu nejde o výstavu výtvarného umění, ale o další ukřižování Ježíše Krista.“ Vypovídají také o ruské současnosti, kterou Ryklin přirovnává k stalinské epoše. Nilogov v tomto bodě rozhovor raději rychle převádí na neškodnější téma – na postmodernu, jejíž reálnou existenci Ryklin odmítá a sám termín připisuje nedovzdělaným novinářům.
Alena Machoninová