Nynější sílící tlak poslanců na odvolání Rady České televize je poslední zoufalá snaha ukočírovat televizní zpravodajství a publicistiku, jež řídí „zachránci demokracie“, kteří přežili krizi z roku 2000. Do této chvíle nepomohlo nic. Zákulisní upozornění ani veřejná kritika.
Od nástupu Jiřího Janečka do funkce generálního ředitele ČT je patrné jeho neblahé působení na kvalitu televizního zpravodajství a publicistiky. Otřesná úroveň zpráv vynikne, když se zaměříme na nestrannost a vyváženost. To jsou pojmy, které si zpravodajský tým Zdeňka Šámala vykládá zcela po svém.
„Česká, tedy Vaše televize.“ To bylo reklamní heslo ČT do chvíle, než na Kavčích horách pochopili jeho trapnost a tiše jej uklidili do archivu. Mechanismus kontroly diletantskými či aktivistickými radními je nastaven tak krotce, že neumožňuje definovat, sledovat a vyhodnocovat pořady s ohledem na jejich obsahovou, žánrovou, genderovou i politickou vyváženost. Radní si mnohdy řeší spíš vlastní problémy a redaktoři tak mají za peníze občanů možnost vlastní politické agendy, vlastní interpretace morálky, vlastní definice historie a vlastní představy o budoucnosti politiků i státu.
Televize z Jánského vršku
Nelze popřít, že vina na rozbředlosti definice vyváženosti a objektivity leží i na zákonodárcích. Ti v roce 2000 přijímali zákon o ČT ve stresu a pod tlakem dramatických okolností končící rebelie, u níž nikdo z politiků nevěděl, zda náhodou neskončí státním převratem. Kompromis se hledal velmi těžce a pouze tři poslanci v nabitém jednacím sále ve tři hodiny ráno rozhodli, že hlasování neskončilo přijetím jmenovací „trojnožky“, ve které by senát a prezident získali právo volit třetinu radních. To by dnes byla televize řízena z Jánského vršku. Paradoxem je, že návrhy na trojnožku vznášeli ti, kteří byli zbytkem sněmovny označováni za „hradní křídlo“, tedy stoupenci bývalého absurdního dramatika. Do zákona se dostala pravidla, která jako kompromis nikoho nenadchla a nikoho neurazila. Byla výsledkem rozkolu uvnitř ČSSD, kdy jedni zastávali konzervativní stanovisko a uvědomovali si, že vzbouřeneckým vysíláním došlo k porušení zákona, zatímco druzí vypadali, jako by trávili noci ve velínu Kavčích hor. Tehdy se ukázalo, jak mělké je uvažování našich politiků. Nikdo ze vzbouřenců nenesl odpovědnost za promrhané miliony ani za masivní odhlašování koncesionářských poplatků, jež přinesl nesouhlas části veřejnosti s propagandistickými praktikami vzbouřenců.
Kinder, Küche, Kirche
Jaké jsou programové preference veřejnoprávní televize? Křesťanské názory zasahují nejen dokument a kulturu, ale i hrané filmy v rozsahu daleko větším, než by příslušelo vzhledem k počtu věřících v populaci. Mladí diváci jsou systematicky ignorováni. „Smíření“ s Němci, znejasňování odpovědnosti za nacistickou genocidu, absence antifašistických sdělení – to není vyváženost. Evropská integrace, evropská agenda a instituce EU jsou na osmém až desátém místě mezi nejčastějšími tématy zpravodajství. Až za dopravními nehodami. A když už zazní, jsou negativně komentována. Z ČT nevíme skoro nic o tom, co se děje v Bruselu, přestože tam působí čeští europoslanci a jsme už nějaký ten pátek v EU. Ženská témata zaujímají pouze 15–18 % času vysílání. Pořad Sama doma není genderovým pohledem, ale jeho pravým opakem – utvrzuje stereotyp ženy, která, jsouc sama doma, a tudíž nejspíše živena manželem, zabývá se pouze výchovou dětí, péčí o pleť, vařením a vyšíváním. Kinder, Küche, Kirche.
Sociální vyloučení, solidarita, genderová nevyrovnanost, vzdělání a sociální spravedlnost, stejně jako počítačová gramotnost nezajímají televizi veřejné služby ani z poloviny tak, jako podnikatelské pořady a bulvární pseudoinformace, případně kvízy a estrády. Alterglobalistická témata se až na výjimky neobjevují. Levice je pasována jen do role vyžírků státního rozpočtu. Oproti tomu je neustále zdůrazňována „nezbytnost radikálních reforem rozhazovačného státního rozpočtu“, jako by financování veřejných statků, veřejných služeb a správa věcí veřejných šly outsourcovat a jedinou alternativou byla jejich privatizace. Slovo solidarita je tu k smíchu. Ekonomický i hodnotový liberalismus spolu s až anarchistickým vztahem ke státním institucím zní libě ambiciózním kavárenským intelektuálům, na venkově ale u starších občanů vyvolává znechucení.
Téměř nic se nedozvíme o politických změnách v Asii, nic se nedozvíme o Brazílii a celé Jižní Americe, nic se nedozvíme o Africe. O Kubě pouze to, jak strašný je Fidel Castro. O Japonsku, Číně, Indii či Tichomoří nevíme z ČT nic jiného, než že tam bohatí jezdí na dovolenou. Historie druhé světové války, šoa a osvobození je tak nezajímavá, že děti školou povinné se nezřídka obdivují nacistům. Z televize lze získat dojem, že Rusko je zemí okupantů, opilců a rudých fanatiků. Stejně málo a povrchně se hovoří o Slovensku. O elektrifikaci venkova a přehradách na Vltavě nic. Stejné nic se ale dozvíme i o českých vědcích a inženýrech. Jen v evropském vědeckém centru CERN jich je dnes na čtyři sta.
Mentrorovat, přesvědčovat, bavit
BBC kdysi veřejnou službu definovala třemi slovy: informovat, vzdělávat, bavit. Česká televize ji odmítá vnímat jinak než: mentorovat, přesvědčovat, bavit. Bývalý programový ředitel pak pouze: bavit, bavit, bavit, protože na víc neměl. Roli vzdělávací a informační plnila ČT dosud nedostatečně. Většina kritiků z řad novinářů i poslanců rezignovala. Zlepšení situace očekávají od systémových změn v podobě postupné ekonomické stabilizace a od následného uvolnění finanční blokády (reklama na ČT do výše 1 procenta vysílacího času).
Krom toho doufají v pomoc digitálního multiplexu; očekávají změny v dramaturgii a radikální personální obměnu zpravodajství. Nejsou-li ochotni odvolat Zdeňka Šámala ani ředitel, ani Rada, politici si nějaký mechanismus změny zřejmě najdou. Odvolání rady bude první krok. Dříve než někdo mimo požadavku defenestrace generálního ředitele vysloví i slovo privatizace.
Autor je redaktor internetového deníku Britské listy a bývalý člen Rady českého rozhlasu.