Co by se stalo, kdyby nebylo rádio Wave? Veřejnost i redaktory v rádiu napadla tato otázka, když novinář Pavel Eichler bůhví na základě jakých hospodských drbů napsal nekrolog této stanice dřív, než o něm rozhodla Rada Českého rozhlasu. Co by se stalo? Nic. Skoro nic.
Pokud rádio Wave přestane vysílat, bude to znamenat, že z éteru zmizí jedna rozhlasová stanice s odlišným programem, kterou nedělá nikdo pro peníze, ale jako součást veřejné služby. Několik desítek lidí, kteří umí dělat zajímavé rádio, jež splňuje náročné parametry kladené na Český rozhlas zákonem či kodexem, by si začalo hledat práci. Zmizela by alternativa komerčním rádiím pro mladé a 50 000 posluchačů by ztratilo důvod si myslet, že Český rozhlas vysílá i pro ně. Mladí posluchači by si jen těžko zvykali na Český rozhlas a skončili by u poslechu některého z reklamních rádií komerčních. Protože komerční stanice nic jiného než nosičem reklamy nejsou. Rada Českého rozhlasu by vyhodila stávajícího generálního ředitele a začala by tak krize, ne nepodobná té televizní z roku 2000. Kasíkův nástupce by jako servilní sluha přiběhl za politiky do parlamentu a požádal by s úsměvem vrchního o objednávku. Zapsal by si ji na lísteček a z veřejné služby by se tak stala karikatura. To by se stalo, kdyby Wave nebylo.
Volení zástupci volených poslanců
Povinností člena rady je znát zákon, který se odhodlal jménem koncesionářů hájit. A vědět, že ředitel není Bůh, aby zařídil něco, co zařídit nejde. Povinností člověka, který se uchází o veřejnou funkci, je umět číst a počítat. Alespoň násobilku. Ani jednu z těchto povinností nesplňuje radní Dana Jaklová. Přesto tato bývalá redaktorka Radiožurnálu dostala moc. Moc poškozovat veřejnou službu a srážet autoritu rady svou nekompetentností. Například navrhovat, odůvodňovat a prosazovat usnesení, které je nesplnitelné a pro rozhlas škodlivé.
Usnesení 24/2007 je výrok, kvůli kterému Rada Českého rozhlasu udělila v rozporu se zákonem generálnímu řediteli „výtku“ (usnesením 62/2008 z 28. 5. 2008) jako předstupeň jeho odvolání. Kasík by měl podle rady neodkladně zajistit naplnění úkolů veřejné služby pokrytím území Středočeského kraje programem regionálního studia ČRo Region Střední Čechy. Ten by měl být šířen v takovém rozsahu, který umožňovalo vysílání tohoto programu na kmitočtu Praha-Cukrák 100,7 MHz/50 kW před jeho užitím pro šíření programu studia ČRo 4-Radio Wave. Usnesení, které nelze v pravomoci generálního ředitele naplnit jinak než opětovným vrácením středočeského regionálního studia na vysílač Praha-Cukrák. V Kasíkově pravomoci není uvolňovat kmitočty a vyhrazovat je pro vysílání ČRo. To je v pravomoci státního orgánu, který vykonává správu kmitočtového spektra – ČTÚ (Český telekomunikační úřad). Není to ani v kompetenci regulátora obsahu vysílání – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). RRTV nereguluje obsah vysílání Českého rozhlasu. Právě proto, že se o to pokusila, prohrála soud.
Malá domů
Pražský éter je plný. Je tak plný, že se vysílač srovnatelných parametrů nedá nalézt ihned. Kasík se přesto snažil. Snažil se naplnit toto usnesení rok. Za rok získal vysílač, který ČRo Regionu přidal pokrytí – Kozmice. Mimo to Český rozhlas ve spolupráci s ČTÚ provedl revizi všech kmitočtů, kterými disponuje. Za nemalé peníze. Náklady zaplatili koncesionáři. Jiné kmitočty v tuto chvíli prostě nejsou k dispozici.
Jediná cesta, jak splnit nekompetentní usnesení nekompetentní rady, je věnovat kmitočet 100,7 FM z vysílače Cukrák zpět Regionu. Problém je, že studio Region má obsluhovat oblast Středních Čech a Cukrák vysílá ze dvou třetin na území Prahy, které obsluhuje regionální studio Regina. Velmi pravděpodobné by bylo, že by ČTÚ jako správce kmitočtového spektra, jenž je povinen nakládat s kmitočty hospodárně, vyhodnotil vysílání Regionu na vlně 100,7 FM jako zbytečný překryv a nehospodárné nakládání s kmitočty. Českému rozhlasu by jej odebral a přidělil některé z komerčních stanic. Na co jiného celou tu dobu Dana Jaklová čeká? Na vysílač s výkonem 50 kW se přece třesou všechna velká komerční rádia...
Nerealizovatelnost a nesmyslnost tohoto usnesení byl důvod, proč jsem v únoru 2007 jako člen rady varoval před důsledky tohoto mocenského voluntarismu, hlasoval striktně proti němu a poté vydal samostatný názor jako votum separatum. Až se jednou tento případ dostane před soud, měl by vědět, kdo byl odpovědný za návrh usnesení a za jeho schválení. Výslednou škodu v případě jeho realizace bude nějaký senát určitě posuzovat. A nebude malá.
V rozporu se zákonem
Rada se neřídí soukromým právem, ale veřejným právem – zákonem 484/1991 Sb. Ten jednoznačně upravuje její kompetence vůči generálnímu řediteli. Rada nemůže udělovat ani výtky ani pochvaly. K tomu není oprávněna. Rada si nemůže svým vlastním interním předpisem přidělit více práv, než jí dává zákon. A tento předpis nemůže být v rozporu se zněním zákona. Jakákoliv sankce může být v právním státě uložena pouze zákonem. Přesto se stalo něco jiného. Šest členů rady se přes varování vyřčené sedmým členem rady dopustilo nezákonnosti. V tuto chvíli je tedy šest členů rady zralých na odvolání. Na tři z nich leží mé návrhy na odvolání pro porušení zákona už rok ve sněmovně. Parlamentu to nevadí. Pro něj zákon neplatí.
Do doby, než rada zaútočila na Wave s jednoznačným cílem dosáhnout jeho stažení z analogového vysílání, následného očesání rozpočtu a pozdějšího úplného vypnutí, mělo rádio Wave ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2006 51 000 posluchačů týdně a 21 000 posluchačů denně. To vše bez výrazného rozpočtu na marketing a reklamu. Více než rok a půl trvající nervozita, správní řízení a následný soud, omezení rozpočtu a destabilizace zaměstnanců rádia návštěvami radních zanechala na nervech redaktorů i na poslechovosti stanice své stopy. Při posledním měření v roce 2008 mělo regionální studio Radio Wave 41 000 posluchačů týdně a 13 000 posluchačů denně. To je stále více, než měla téměř celoplošná stanice ČRo 6 ještě před několika lety – ve stejnou dobu, kdy začínalo Radio Wave vysílat. Ve špičce ji poslouchalo maximálně 4000 posluchačů. I když rada byla tehdy nespokojená, viděla řešení v něčem jiném než v hokynářském účetnictví a přepočítávání nákladů na jednoho posluchače. Český rozhlas Region poslouchá nyní týdně 24 000 posluchačů, denně 12 000 posluchačů. A nikdo ho nehodlá rušit nebo vyhazovat ředitele. Ten předchozí se dokonce stal programovým ředitelem celého rozhlasu. To radě nevadí. Wave je to, co radě vadí.
Autor je redaktor deníku Britské listy, tři roky byl členem Rady Českého rozhlasu.