Je doba před schvalováním státního rozpočtu, včetně ohrožené kapitoly kultura. A2 se proto věnuje teorii kulturní politiky a doprovází ji příklady z české praxe. V třídílném seriálu popisujeme ideová východiska kulturní politiky posledních dvaceti let. Představujeme tři základní koncepty státní podpory kultury, jak byly promýšleny a uskutečňovány v západním světě. V minulém čísle to byl koncept ekonomické výhodnosti kultury, dnes se věnujeme sociálním dopadům kultury na společnost. Příští týden si přečtete o imanentních hodnotách kultury.
Průlomovou studií v oblasti sociálních dopadů kultury je Užitek, nebo ozdoba? Sociální dopady umělecké tvorby (Use or Ornament? The social impact of participation in the arts) Françoise Matarassa z roku 1997. Jde o výsledek dvouletého studia a terénního zkoumání, jež probíhalo pod záštitou nezávislého výzkumného střediska Comedia (www.comedia.org.uk), které se na globální úrovni specializuje na otázky revitalizace společenského a ekonomického života měst, především pomocí kultury a umění. Hlavním motivem výzkumu bylo přesvědčení, že argumentace k podpoře kultury z veřejných rozpočtů opírající se pouze o ekonomické přínosy nemůže dobře vystihnout šíři a komplexnost jejích pozitivních dopadů. Jak píše Matarasso v úvodu, ani ekonomické přínosy kultury nelze zredukovat na přitahování investic, stimulování cestovního ruchu, vytváření pracovních míst či na multiplikační efekt. Ekonomiku významně ovlivňují také faktory jako zdraví populace, vzdělání, sociální soudržnost a úspory ve veřejných výdajích, ke kterým dochází následkem investic do konkrétních projektů. Ve všech těchto oblastech mohou hrát významnou roli právě umění a kultura, pokud je s nimi především v rámci sociální politiky státu řádně nakládáno.
Vyčíslitelné užitky
Matarassův výzkum byl důkladný. Během dvou let sledoval na devadesát projektů především z oblasti amatérského umění s geografickým záběrem od New Yorku přes Severní Irsko a britské ostrovy až po Helsinky. Závěrečná zpráva má šest základních tematických okruhů: Osobní rozvoj – na individuální úrovni zachycuje pozitivní změny způsobené účastí na umění, jako je růst sebevědomí, zkvalitňování osobního vzdělání, zvyšování dovedností, rozšiřování společenských vazeb a další –; Sociální soudržnost, pod niž spadá například zvyšování mezikulturního či mezigeneračního porozumění skrze umělecké aktivity; Místní identita, jež se věnuje otázkám posilování regionálního sebevědomí a zvyšování pozitivního obrazu měst, veřejných orgánů, nevládních skupin či neorganizovaných komunit za pomoci kultury a umění. Dalšími okruhy jsou Zvyšování komunitních kapacit organizačních i politických; Kreativita a vizionářství – schopnosti, jež kultura a umění nesmírně rozvíjejí a jež jsou například na trhu práce žádanými komoditami, a nakonec Zdraví a obecné blaho.
V tomto článku není možné všechny okruhy a Matarassova zjištění podrobně rozebírat. Use or Ornament je zdarma k dispozici na internetu, mj. na stránkách institumeni.cz v sekci Kulturní politika. Zde se budeme věnovat jeho dvěma konkrétním výstupům. Obecně však platí, že Matarasso má své závěry náležitě podloženy, pracuje s kvantitativními ukazateli a v žádném případě nelze jeho tvrzení považovat za dojmologii.
Krásou ke zdraví
Terapeutickými schopnostmi umění se zabýval už Aristoteles. V průběhu 20. století byl proveden nespočet klinických studií věnujících se vlivu umění na zdraví jedince, využití umění při léčbě psychicky i fyzicky nemocných, využití umění při prevenci nemocí a podobně. Taneční terapie, muzikoterapie, dramaterapie a další obory z okruhu arteterapie jsou ve světě etablované vědní disciplíny s konkrétními praktickými výstupy. V roce 1997 vyšla studie švédského výzkumného týmu z Umejské univerzity o korelaci mezi životním stylem a zdravím. Švédští vědci dospěli k závěru, že pravidelní konzumenti kultury a zejména takzvaného vysokého umění žijí déle. Tento fakt navíc nepřisuzovali tomu, že by lidé chodící do opery, na balet, do galerií a podobně byli z vyšších příjmových skupin, což by mohlo implikovat kvalitnější zdraví, a tudíž delší život. Závěr týmu z Umey naopak byl, že život prodlužuje právě recepce umění. Ta má schopnost zvyšovat imunitu lidského organismu.
Studie Comedie stojí spíš na poznatcích z terénu, závěry však má podobné. V Česku často slýcháme, že je prospěšnější dávat peníze na sport než na kulturu, jelikož sport má blahodárně ozdravné účinky. Odtancovat baletní představení se však co do fyzické námahy naprosto srovná s profesionálním atletickým výkonem a mnohé herecké výkony v divadelních představeních k tomu také nemají daleko. Sport ani umění však nemusíme provádět na profesionální úrovni. Jako amatéři můžeme též těžit z pozitivního vlivu, jejž umění může mít naše fyzické zdraví. Matarasso navíc dokládá pozitivní dopady na zdraví (například na motoriku a celkovou kondici) u seniorů podílejících se na výtvarných a hudebních projektech. Dále popisuje využití umění při léčbě alkoholové závislosti, při zdravotní osvětě v sexuální výchově atd. A připomíná též zdraví psychické. O tom, že umění napomáhá pocitu spokojenosti a vnitřní stability, intuitivně víme sami – a Matarasso to dokládá exaktně. Navodit vnitřní psychickou stabilitu samozřejmě dokážou i jiné aktivity, například výše uvedený sport. Co však dokáže umění především, je rozvíjení a stimuluace představivosti, kreativity a vizionářství.
Kreativita
Stimulaci kreativity považuje Matarasso za nejdůležitější z dopadů umění, a to jak v sociální, tak v ekonomické oblasti. Zároveň říká, že kreativitu nelze podporovat ničím lépe než uměním, kulturou. Recepce kultury a umělecké výkony v nás rozvíjejí schopnost kriticky přemýšlet o okolním světě, schopnost vnímat v širších kontextech, schopnost spojovat zdánlivě neslučitelné, mít vize a přicházet s inovativními řešeními neřešitelných problémů. Inovace nesporně pramení z tvorby. V momentu kreativního jiskření vzniká vysoká přidaná hodnota, ať už se jedná o tradiční průmyslové obory, nové technologie, služby či jiná odvětví. I základní vědecký výzkum exaktních disciplín se bez kreativního myšlení neobejde. Už Albert Einstein řekl: „Reflektuji-li své myšlenkové pochody, docházím k závěru, že dar fantazie pro mne znamená daleko víc než schopnost absorbovat myšlenky a vědění.“ Přemýšlet o tom, jak to bude z kabiny strojvůdce vypadat, když na konci vlaku jedoucího rychlostí světla někdo blikne baterkou, vyžaduje opravdu hodně fantazie.
Nejen penězi
Přidejme ještě Matarassův názor, že implementace jakékoliv sociální politiky státu neberoucí v potaz umění a kulturu připomíná snahu poskládat puzzle ve tmě v tlustých palčácích. New Labor vzala v Británii toto tvrzení velmi vážně a dnes se Britové mohou těšit ze sladkých plodů kreativní revoluce, z mírnějšího sociálního a mezikulturního napětí a z mnohých dalších pozitivních dopadů kultury. V Česku je kultura stále považována spíš za spotřebitelku veřejných zdrojů než za tvůrkyni hodnot, což bohužel občas v médiích ujede i ministru kultury Václavu Jehličkovi, který vidí řešení v tom začlenit cestovní ruch do jeho resortu, v naději, že se tak zbaví nálepky zátěžového ministerstva. Jak však Matarasso demonstruje, záběr kultury je v moderním demokratickém státě komplexní. Je relevantní i pro resorty práce a sociálních věcí, zdravotnictví, místního rozvoje, zahraničních věcí, školství a mládeže, průmyslu a obchodu a koneckonců také vnitra. V mnoha a nejenom evropských zemích už tuto komplexnost pochopili a využívají ji jako účinný nástroj v oblasti veřejné politiky.
Autor je absolvent katedry kulturní politiky a managementu na City University v Londýně
Další články k tématu a diskuse na tydenikA2.cz