Páté výročí okupace Iráku poznamenaly nové boje, zvláště na jihu země. Znesvářené strany si jimi chtějí upevnit pozice před podzimními volbami.
Jen týden poté, co si Iráčané i sto šedesát tisíc Američanů, sloužících na iráckém bojišti, bez bouřlivých oslav, ale s větší dávkou optimismu než v minulých letech připomnělo páté výročí spojenecké invaze proti režimu iráckého diktátora Saddáma Husajna, odstartoval irácký premiér Núrí al-Málikí dosud nejambicióznější vojenskou operaci nové irácké armády a policie.
Tři armádní brigády vyzbrojené tanky, dělostřelectvem a obrněnými vozy vyslal 25. března šíitský předseda koaliční vlády do ulic dvoumilionové, většinově šíitské Basry, aby se vypořádaly s vládnou ozbrojenců, kteří soupeří o kontrolu nad ropnou metropolí jižního Iráku. Basra se po loňském prosinci, kdy Britové předali její správu i odpovědnost za bezpečnost do rukou Iráčanů, stala místem krvavých střetů mezi milicemi, které prosazují zájmy jednotlivých šíitských frakcí. O politickou moc i příjmy plynoucí z ropných ložisek se na jihu Iráku přetahují milice Badr, kontrolované vládní Nejvyšší islámskou radou Iráku, Mahdího armáda radikálního duchovního Muktady Sadra a ozbrojenci hlásící se ke straně al-Fadhila. Samotnými Iráčany naplánovaná a vedená operace se měla stát pro irácké ozbrojené síly křtem ohněm. Namísto rychlého triumfu, který si premiér al-Málikí chtěl očividně vychutnat svou osobní přítomností ve velitelském stanu přímo v Basře, zabředly vládní jednotky do pouličních šarvátek s bojovníky tzv. Mahdího armády Muktady Sadra. Ten teprve loni v srpnu nařídil svým mužům zastavit útoky proti spojeneckým silám i samotným Iráčanům. Křehké příměří se sadrovci přitom velení americké armády v Iráku pokládá za jednu z hlavních příčin dramatického poklesu počtu násilností v zemi. Ani 15 tisíc vládních vojáků a policistů však nedokázalo zlomit houževnatý odpor militantů, kteří na jednotky útočili palbou z těžkých kulometů i raketami. Rebelům se navíc podařilo ovládnout ulice dalších jihoiráckých měst a přenést boje do metropole Bagdádu. Přísně střežená vládní a diplomatická čtvrť „Green Zone“ se tak opět stala terčem raketového a minometného ostřelování a na pomoc iráckým jednotkám museli přispěchat Američané i Britové v Basře, kteří se pomalu připravovali na stažení z Iráku.
Kampaň před volbami
Ani neúspěšná vojenská operace ale neodradila al-Málikího od úmyslu odzbrojit Mahdího armádu. „Přijali jsme rozhodnutí. Neskončí-li Mahdího armáda, nebudou se moci účastnit následujících voleb,“ uvedl v rozhovoru pro televizi CNN al-Málikí. „Operace začala a neskončí, dokud nedosáhneme rozhodného vítězství,“ podtrhl premiér Iráku své odhodlání úspěšně završit tři týdny trvající vojenskou akci proti sektářským milicím. Stoupenci Muktady Sadra ale bagdádskou vládu obviňují, že skutečným důvodem ofenzívy na jihu Iráku není nastolit pořádek a vládu práva, ale oslabit před říjnovými provinčními volbami šíitskou opozici. Především sadrovci, kteří loni opustili vládní koalici, si od podzimních voleb slibují, že vytěží větší podporu z rostoucí nespokojenosti veřejnosti s nepopulární al-Málikího vládou a pod svou kontrolu získají většinu jihoiráckých šíitských provincií. Ty dosud ovládá Nejvyšší islámská rada Iráku (SIIC). Na rozdíl od al-Málikího strany Da’wa a SIIC požaduje Sadr co nejrychlejší odchod amerických vojáků ze země. Stejně jako sunnitská opozice se staví proti štěpení Iráku a prohlubování autonomie iráckého Kurdistánu. „Nábožensky jsem šíita, ale politicky mám blízko k sunnitům,“ prohlásil Muktadá Sadr před nedávnem v rozhovoru pro katarskou televizi al-Džazíra.
Al-Málikího špatně připravená a přehnaně ambiciózní ofenzíva proti militantům nenadchla Američany, kteří by raději viděli premiérovy úspěchy při politických jednáních než jeho vojenská dobrodružství. Nejen že ohrožují křehké příměří a riskují nový koloběh násilí – tentokrát bratrovražedný boj mezi iráckými šíity –, ale také dokládají, že se Iráčané bez americké vojenské přítomnosti zatím neobejdou. I proto se Pentagon snaží přimět rozhádané irácké politiky, aby své spory neřešili se zbraněmi v rukou v ulicích iráckých měst, ale u jednacího stolu. Podzimní provinční volby by tak měly být příležitostí především pro sunnitskou menšinu a stoupence Muktady Sadra, kteří předchozí hlasování bojkotovali, aby získali politické zastoupení odpovídající jejich reálnému vlivu. Američané doufají, že přenesení důležitých rozhodovacích pravomocí na provinční úroveň oslabí obavy sunnitské menšiny z podřízeného postavení vůči šíitsko-kurdské vládě v Bagdádu. S plnohodnotným zapojením do politického života mají sadrovci údajně ztratit motivaci k politickému násilí. Profilovat se jako umírněný politický vůdce přístupný ke kompromisu se nyní ostatně snaží i sám Sadr, který se podle vlastních slov věnuje studiu islámu, aby přes svůj nízký věk mohl vstoupit mezi elitu šíitského duchovenstva. Na výzvu premiéra al-Málikího, aby rozpustil „svou“ Mahdího armádu, nereagoval k překvapení mnohých ukončením příměří. Do Bagdádu ze svého sídla v Nadžafu ale vzkázal, že se podřídí doporučení výše postavených šíitských duchovních, pravděpodobně velkého ájatolláha Alího Sístáního, jehož autoritu si nedovolí zpochybňovat ani irácký premiér. Zatímco nervózní al-Málikí čelí kritice doma i z Washingtonu a jeho politické přežití je jako již několikrát v minulosti na vážkách, připravuje si Sadr trpělivě půdu pro podzimní hlasování.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.