Nahrávky Osvobozeného divadla

Sedmialbum Osvobozené divadlo obsahuje nahrávky z let 1929–1938. Standardní desky pečlivě přepsali Jindřich Kučera a Miroslav Smola, nahrávky seřadil Miroslav Černý, komentář napsal Vladimír Just. Vyšly v období 1994–1995 a záhy byly doplněny další tvorbou Jiřího Voskovce a Jana Wericha: reedicemi gramofonových desek s písničkami z her Divadla V + W Pěst na oko a Divotvorný hrnec, dvojalbem Nashledanou v lepších časech, které přineslo Voskovcovy a Werichovy nahrávky z let válečných a těsně poválečných. K této edici volně náležely disky Divotvorný hrnec (sedmdesátiminutová rozhlasová verze z února 1951), Werich & Horníček – Předscény (záznamy z roku 1958), navázaly na ně dva bontonské disky (Tmavomodrý svět a Písničkové panoráma) s Werichovými nahrávkami ze čtyřicátých a padesátých let.

Osvobozené reedice

Komplet Osvobozené divadlo je vlastně již třetí reedicí předválečných nahrávek Voskovce, Wericha a Ježka. První, jen neúplný pokus o vyrovnání se s tímto odkazem přišel v letech 1962 a 1964: byl to projekt Václava Holzknechta J. Ježek + V + W na deseti deskách s průměrem 25 cm. Druhá reedice na sebe nechala čekat do roku 1986, obsáhla čtyři dlouhohrající desky a nesla název To bylo Osvobozené divadlo. Byly na ní zařazeny některé dosud zapomenuté písně, převážně ty, které nenapsal Jaroslav Ježek (například Zeměkoule, Chodidla, Prodám srdce, Strýček Jack). Jiné skladby ovšem zase byly vynechány – s formálním, prakticky však zcela absurdním odůvodněním, že nepatřily do divadelního repertoáru V + W (Stonožka, Klobouk ve křoví a další). Chyběly také orchestrálky, ty však už roku 1982 vyšly na dvojalbu Jaroslav Ježek & Orchestr Osvobozeného divadla 1930–1938 v pečlivé sestavě Josefa Kotka.

Edice z poloviny devadesátých let byla nejen téměř kompletní (včetně řady dosud vůbec nepublikovaných nahrávek), ale také mimořádně zvukově kvalitní. Šelakové desky byly nově přehrány a záznam se podařilo pečlivě rekonstruovat za použití špičkové digitální techniky. Poprvé jsme tak například dostali možnost slyšet kompletní verzi Zlaté střední cesty. I když se v tomto případě zachoval jediný exemplář vzorkové, nikdy nevydané desky, a ten byl výrazně poškozen (vylomení části okraje, které dříve znemožňovalo přehrání úvodních asi 25 sekund, tedy celé první sloky), nahrávka se objevila v úplné, počítačově rekonstruované podobě. Celá řada skladeb vyšla poprvé až v této v reedici – hned na prvním disku jich najdeme deset. Na dalších pokračováních sice neznámých titulů ubývalo, ale jsou mezi nimi i skvosty jako Kolumbovo vejce – americkou demokracii oslavující píseň, která v minulých desetiletích nemohla vyjít z čistě cenzurních důvodů.

Sporné je občas řazení jednotlivých titulů: Jackova píseň (nahraná v listopadu 1932) je zařazena pod letopočet 1928 (tj. datum premiéry hry Gorila ex machina), přestože se objevila až v obnovené premiéře v dubnu 1931. V úvodním dílu kompletu tak předchází dvacet ukázek z šesti her, jejichž písně a orchestrálky byly na jevišti hrány (a také natočeny) dříve. Do žádné hry nezakomponovaná Láska zhrzená (na desku zaznamenaná 8. 3. 1934) je umístěna až na konec čtvrtého kompaktu, tedy za nahrávky z roku 1937.

V oddíle věnovaném Světu za mřížemi (1933) chybí píseň Život je jen náhoda (je pak obsažena na pátém disku mezi filmovými skladbami, ovšem v gramofonové nahrávce). Celý oddíl Rarity vnáší do celé koncepce jen zmatek – všechny čtyři sem zařazené ukázky totiž nejen vyšly na deskách, ale byly i součástí her Osvobozeného divadla. A tak by se dalo pokračovat. Nedůslednosti (včetně občas problematického pořadí skladeb v rámci jednotlivých her) jsou v tak prestižní edici přece jen překvapující, je však třeba říci, že problémů je i tak daleko méně než u předchozích dvou projektů. Otázku řazení skladeb obtížně řešili i dřívější editoři. Vydání z let 1962–64 uvádí: „řazení není ani přísně chronologické, ani divadelní, ani žánrové“, edice z roku 1986 praví: „ukázky jsou řazeny divadelně-chronologicky, podle data premiér jednotlivých her“, přičemž jednotlivé projekty se často liší i v názoru na to, která píseň se v té či oné hře hrála.

Kromě písní a orchestrálních skladeb, které zněly z jeviště, najdeme na supraphonském kompletu i nahrávky Orchestru Jaroslava Ježka, jejichž souvislost s Osvobozeným divadlem byla někdy jen velmi volná. Mezi nimi je třeba hudba k filmům Ze soboty na neděli a Zlaté ptáče či dvě skladby Jiřího Traxlera, které chtěl Ježek použít jako orchestrální předehry v sezoně 1938–1939 – ta se ovšem nakonec ze známých politických důvodů vůbec neuskutečnila. Velmi zajímavé jsou do té doby neznámé alternativní verze proslulých písní (například Tři strážníci, Na shledanou v lepších časech nebo David a Goliáš) či raritní snímky, v nichž Voskovcovy a Werichovy písně s Orchestrem Osvobozeného divadla nazpívali jiní interpreti (Jaroslav Gleich, Jára Pospíšil, Ultraphon duo).

Nevysvětlené absence

Avšak ani tak sedm disků série Osvobozené divadlo neobsahuje úplně vše. Největším problémem je absence filmových verzí písniček, i když se o nich průvodní text zmiňuje a některé vyšly roku 1981 na supraphonské desce Perličky stříbrného plátna (Stonožka, Život je jen náhoda) a roku 1993 na kompaktním disku Písničky z biografu firmy Venkow (Nikdy nic není definitivní, Peníze nebo život, Ezop a brabenec). Filmová Stonožka se od gramofonové verze příliš neliší, stejně jako další zmíněné skladby, ale píseň Život je jen náhoda ano: ve filmu ji zpívají Ljuba Hermanová a Hana Vítová, na desce Anita Schlesingerová a Jožina Srbová.

Předloňský disk Jaroslav Ježek – Bugatti Step (Raritní a neznámé zvukové záznamy z let 1930–1942; vydal Radioservis v edici Fonogram, editor Gabriel Gössel) přinesl dalších 69 minut materiálu z gramofonových desek a rozhlasových fólií, který s Osvobozeným divadlem většinou velmi úzce souvisí, a měl by tudíž být do kompletní edice dodatečně zařazen. Je zde několik raných záznamů Ježkových skladeb, někdy dosti bizarních, každopádně však pozoruhodných: Bugatti Step v berlínské nahrávce orchestru Bély Dájose z listopadu 1930, Mercedes a Pochod neutrálů ve vídeňských snímcích orchestru Dola Daubera z října 1930; všeobecně známé autorské verze těchto skladeb přitom byly natočeny až později. Skutečným objevem jsou rozhlasové nahrávky tří písní ze zkoušky hry Nebe na zemi v říjnu 1936 či fragment o čtyři měsíce později zaznamenané písně Vousatý svět z téže hry (na rozdíl od gramofonového snímku s V + W ji zde zpívá Vladimír Šmeral). Najdeme zde i dosud nereeditované gramofonové desky s Orchestrem Osvobozeného divadla nebo záznamy příležitostných seskupení, které Jaroslav Ježek řídil.

Dalo by se tedy očekávat, že nová supraphonská edice k těmto dříve opomenutým nebo nově nalezeným nahrávkám přihlédne. Bohužel je to přesně naopak, jak lze lehce zjistit už nahlédnutím do připojeného abecedního rejstříku. Chceme si podle něj vyhledat Píseň národů (má být na disku číslo 3), zjišťujeme však, že z nevysvětlených důvodů chybí – na rozdíl od zdánlivě totožné verze z roku 1994. Takže obsah sedmialba ve svém druhém vydání nejen nebyl doplněn, ale naopak zkrácen, aniž by k tomu vydavatel sdělil jakoukoli informaci.

Autor je hudební publicista.