Může být zchátralá továrna místem kulturního setkávání? Smíchovský dům zvaný Meet Factory takové ambice netají. Po vzoru proslavených evropských kulturních domů má pod jednou střechou vznikat současné umění v různých podobách. V domě múz se může bavit každý. Co ale krásně zní, hůř se realizuje.
Jak vznikla myšlenka přestavět starý drážní dům na místo setkávání se současným uměním?
Vytvořit mezinárodní kulturní centrum s akcentem na výtvarné umění, jehož ohniskem by byl rezidenční ateliérový program, je ideou Davida Černého z roku 2001. Původně projekt vznikal v holešovické Osadní ulici v jedné roztomilé továrničce. Davida Černého inspirovaly jeho rezidenční pobyty v zahraničí. V té době v Praze nebylo žádné podobné centrum. Přišly ale povodně a překazily plány. Výtvarník myšlenku neopustil, hledal mezitím nový objekt, a protože je Smíchovan, zaujalo ho toho místo – obrovský barák v sevření dálnice a vlakových kolejí, naproti němuž stojí mrtvý lihovar. Centrum mělo mimo jiné do této lokality vnést život.
Kolik zde pracuje lidí?
Zatím je nás tady pět, ale žádný zaměstnanec. Celkově počítáme se čtrnácti pracovitými lidmi. Letos jsme poprvé žádali o grant a vlastně, i když už jsme nějaké peníze od magistrátu dříve dostali, teprve vstupujeme na pražskou scénu. Také v souvislosti s ne úplně předvídatelnou kulturní politikou města si nemohu dovolit mít lidi v pevném pracovním poměru. Nemohu zkrátka nikomu nic garantovat, když mi ani magistrát jako hlavní donátor nedá jistoty. Jistě víte, že když vás nepodpoří magistrát, znamená to, že město projekt odmítá. Naopak, když vás podpoří, zároveň tím sděluje, že město o projekt stojí, a vy se můžete domluvit s nějakou nadací.
Co všechno tady nyní je?
Divadlo a galerie přímo spjatá s ateliérovým rezidenčním programem s akcentem na výtvarné umění. Rozhodně to neznamená, že je to jen pro výtvarné umělce. Hranice mezi jednotlivými kategoriemi umění už nejsou tak pevné jako před sto lety. Také tady se má všechno prolínat – divadelní ateliér, hudební zkušebna, galerie… Záměrem, který se nám nepodaří letos završit, je nahrávací hudební studio provázané s velkým sálem.
V čem se to má ale lišit od již existujících kulturních domů?
Právě svou plností. V prostoru 5000 metrů čtverečních budou vznikat různé formy současného umění. Nic takového zatím
neexistuje.
To ale musí být velmi drahé…
To samozřejmě je. Rozpočet na roční provoz domu je 24 milionů. Mohu odpovědně říct, že jsou to velké peníze a ne jen střílení od pasu. V této relaci bude dům naplněný programy a částka pokryje i provozní náklady, jako je elektřina, úklid, zaměstnanci. Znamená to například 156 představení v hudebním sále.
Kolik peněz jste zatím získali?
Žádali jsme 16 milionů. Dostali jsme… nevím přesně… rada se velmi opožděně zavázala, že do konce dubna budou podepsány smlouvy, ale zatím není podepsáno nic, tudíž nevím, jak to bude s granty od města. Skutečnost je taková, že jsme pořád ještě na vodě. Z jiných dvou grantů jsme získali 4,5 milionu. Žádáme také o dotace z Evropské unie.
Kde chcete vzít zbytek?
O 16 milionů jsme žádali a zbytek chceme získat z jiných zdrojů, od sponzorů, skrze partnerství nebo z ministerstva kultury. Pokud jde o EU, jsme začínající subjekt. A všechny evropské dotace se opírají o podporu domovského města a o kontinuitu. Musíme o přízeň bojovat. Například formou partnerství s jinými evropskými institucemi (brownfields), jako jsme my, což považujeme za cenné, i kdybychom byli zatím například partnery na zkoumání větrných elektráren.
Co když peníze neseženete?
Projekt je samozřejmě už teď redukován. Debata o tom, do jaké míry můžeme program dál omezovat, je stále živá, takže je to docela detektivka a já zhruba dvakrát týdně podle nových skutečností modifikuji rozpočet.
Máte šanci ještě letos sehnat víc než 4,5 milionu?
Musíme, protože jinak bych zcela odpovědně rozhodla, a velmi jsem to zvažovala už v dubnu, jestli skončíme nebo ne. Tým řekl, že budeme pokračovat. Jsou nějaké mandatorní výdaje, se kterými musím počítat, ostatní by se omezilo. Například bychom pracovali ne sice jako dobrovolníci, ale tak, že bychom nedostávali přiměřenou odměnu.
Na co vám peníze vystačí?
Zaplatíme energie, uklízečku, odvoz odpadů, možná ještě něco navíc.
Co z vašeho programu tady zatím nefunguje?
Například tady neběží koncerty a zamýšlené výstavy s mezinárodním partnerstvím, protože nemáme na dopravu a na pojištění.
Jak sem chcete přilákat dost lidí?
Tím, že budeme mít dobrý program. Jiná možnost není. Musíme brát ale v úvahu záměr. Není v úmyslu pořádat tady „diskotéky“, protože kvůli těm sem nikdo nepůjde. Náš záměr není masovka. V případě, kdy bychom měli 24 milionů, tak bude móda sem chodit.
Na jaké akce sem lidé chodí?
Na vlastní produkci nemáme, takže to byly zatím věci v koprodukci. Když se sešlo 1200 lidí, tak to bylo opravdu hodně, na WWW překvapivě přišlo asi 600 lidí. Kdybychom chtěli být objektivní, tak zaběhlá skutečnost bude mnohem přísnější, protože Meet Factory ještě není okoukaná a v návštěvnosti se skrývá podíl těch, kteří přijdou či přišli ze zvědavosti.
Podle jakých kritérií vybíráte umělce?
Vybírá je umělecká rada ve složení výtvarníků Tomáš Pospiszyl, David Černý a kurátorka Zuzana Blochová. Rezidenti se ucházejí o pobyt, pošlou životopis a na základě dalšího seznamování se umělecká rada rozhodne.
Kdy předpokládáte, že se projekt rozběhne naplno?
Výstavy už jsou v plném provozu a divadlo začne v létě. Divadelní sál s červenými samety tu nebude nikdy, to ani nechceme. Nebude pravděpodobně ani tak precizní jako třeba Archa, chceme naopak zachovat syrový industriální ráz.
Chcete podporovat spíš české, nebo zahraniční umění?
Rozhodně je důležitý mix obého. České umění pochopitelně podporujete i přizváním zahraničních umělců. Není to myšleno jako dislokovaná, uzavřená společnost, ale jako rozčeření našeho kulturního rybníčku, který žije sám v sobě. Ideálně chceme umělce během jejich pobytu víc zapojit a seznámit s českou uměleckou scénou a dosáhnout toho, aby výsledkem jejich krátkého působení zde nebyl jen projekt nebo výstava přímo v Meet Factory, ale pokud možno i na dalších místech v Praze.
Jak zajistíte, aby podporu nedostávali místo nezávislých umělců ti, kteří se řadí ve svém žánru k mainstreamu?
To je jednoduché. Tím, že nepřipustíme, aby tady měla koncert třeba Lucie Bílá.
Své zázemí zde ale našla již zaběhnutá hiphopová kapela Peneři strýčka homeboye, která podporu nepotřebuje.
Ano, mají zde zkušebnu. Je to parta lidí, kteří s námi spolupracují. Grafici pro nás pracují, ale zdaleka nejde o komerční vztah. To, co je živí, zde nedělají, jen tu mají své pracovny. Tak jako oni zde mohou působit i profesionální režiséři.
Vaším cílem je vyhledávat nové nadějné talenty z nezávislé scény, to ale „Peneři“ nejsou.
Vyhledávat nové nadějné talenty není dogma.
Jak funguje rezidenční pobyt?
Nejdéle zde můžete působit rok. Umělci mají otevřené ateliéry, kde tvoří. Není to ale ubytovna. Tvoří zde a vždycky je to směřováno k nějaké prezentaci. Také neplatí, že kdo je rezident, má v přízemní galerii výstavu. Ta žije svým vlastním programem, do něhož může rezidenty zahrnout. Tak je to i s divadlem.
Jindra Zemanová (1949) pracovala jako asistentka mluvčích Republikového koordinačního centra Občanského fóra, dále na manažerských pozicích (Lucerna – Barrandov, s. r. o., DMMS, s. r. o., RUST s. r. o., hotel Symposion). Od roku 2003 do roku 2007 byla ředitelkou Linhartovy nadace a od roku 2007 zastává v Meet Factory, o. p. s., pozici projektové manažerky. V roce 2001 pomáhala s realizací původního projektu Meet Factory v Holešovicích.