Evropa je parodie Israele

Následující ukázka z připravovaného III. svazku Klímových Spisů (Philosophica žurnalistica) se řadí zhruba doprostřed plánované třetí části studie o Židovstvu, jejíž první a (částečně) druhá část byla otištěna v červenci a srpnu 1920 pod společným titulem „Národ kať exochen“ v týdeníku Národní Rady Židovské Židovské zprávy (roč. III, č. 13–15 a 17–18) a pak odděleně v Traktátech a Diktátech (I. vyd., str. 105–132; II. vyd., str. 95–120). Z třetí části („Budoucnost Israele. Budoucnost celého lidstva“), snad totožné s „hotovým článkem Egosolismus jako podstata Israele (asi 15 str.)“, jejž Klíma zmiňuje v „Obsahu knihy Věčnost a vteřina“ z 10. května 1926 (s tím, že jej „dosud od redakt. Peroutky neobdržel nazpět“) se zachovalo jen několik stránek rukopisného konceptu. Zde tištěný text je výňatek z poněkud delšího zlomku psaného obyčejnou tužkou na obou stranách listu firemního papíru Tabak-Ersatz-Manufaktury pravděpodobně v říjnu 1920.

E. A.

I Description der Ar. 2. Christ.; sein Wesen; wie es gekommen; was dann geschehen 3. Descript. was aus Ar. geworden 4. Ar. kann nicht mit eigener Kr. sich erlösen; Gründe; was muss Folge sein: ewige Oscill,¹ zmítání, chaos.. 5. Es fehlt und wird fehlen starke Kaste. Arist – Demokr. – u. s.w. – politica 6. Das Wirtschaftl. – Wissensch., Technik – Kunst – Filos. („Nihil“) Relig, Moral – Gesammtschilderung – Schluss – Bedürfniss der „Gnade“ von oben..²

_______________________________

^* _* ^*

Evropští Arijci – vyjímám přechodní člen mezi Mongoly a jimi: Velkorusy – jsou nejčilejší, nejneklidnější, nejpodnikavější, tedy nejintelligentnější z velkých raç. Původně, vzhledem k svému neklidu a složitosti, relativně zdravou, relativně mužnou. Značný byl vždy rozdíl mezi severem a jihem; ale ne velký dost, aby jednotné znaky setřel; Jihoevropan je pokročilejší, vyjasněnější, dokonalejší než Severoevropan; ale mnohem více náchylný k rozkladu různého druhu...: Evropan je více praktický než filosofický; žije ještě hlavně zemi; teprve nepatrně začíná se spánek jeho protrhávat – jak Řekové tak Římané jsou dokladem toho.. Ale byl na dobré cestě pomalu se osvobozovat, vyvíjet ke Své Souverainnetě; byl slibným dítětem.

Tu zasáhla jej strašně příšerná fatalita dějin, kterou je Israel. Jeden z fantomů děsného židovského útěku před Sebou: křesťanství, – hozen byl, prostřednictvím římského imperia, neodolatelně na cestu jeho; mladý člověk schýlil se k němu, strašidlo vskočilo mu na záda – neopustilo jich už, zlomilo mu páteř. Křesťanství, t.j. negace posazená na trůn jsoucnosti, tedy učiněna positivností. Základní myšlenka je ohromná, je pravdou v ludibrijním světě, třeba je v něm pravdou i opak toho; jedno z náboženství dalných budoucností; přijdou doby, kdy lidstvo bude raffinované a perversní dost, aby bylo zdrávo k této lesklé příšernosti; poněkud byla zralá Indie k matné analogii toho: k buddhismu; není myslitelná strašnější mesalliance, než – křesťanství – evropský Arijec. Dokonce Israel, nepoměrně vyvinutější než Evropan, neměl ani tušení, co dítě jeho znamená; ale do jisté míry stál, proto, nad ním (jakožto jeho otec) – bylo mu prostředkem, tenaty, – do kterých ovšem byl³ sám chycen – Ale Arijec stál naprosto pod tím, bezradný; a přece cítil i on v tom kouzlo vzdálených budoucností. Působilo to naň hrozně, jako nikdy nic v dějinách nepůsobilo; nejen páteř mu to přelomilo, všechny kosti rozdrtilo, krev vypíjelo, svaly vystřebalo. Jak se původcům této zkázy pomstil a do dnes mstí, – vysvětlitelno; nedal jim nazpět ani malý díl utrpení, které naň Israel hodil, – nevinně hodil. Neboť Israel byl sám obětí; jednal v pudu sebezachování. Vnesl fatalně svou rozdvojenost do celého lidstva; ale kdežto tato byla u něho čímsi organickým, jeho síly nepřesahujícím, je u ostatního lidstva něčím zcela nepřirozeným, síly jeho zničivším. Israel, ve vědomí své jedinečné ceny, ve vědomí, že vše na něm spočívá, kol něho se točí, použil Evropy za pouhý prostředek, za oběť; za beránka. Nakazil ji svou nemocí, – nevyléčitelně, sám jsa vyléčitelný. Smysl dějin; příšerný... Učinil ze vznešeného v Kristově zjevu, toho nejtranscendentalnějšího, vražednou oprátku; hodil ji nejdříve na krk dílem všem pariům v Říši, pozlacenou svůdnou září msty, dílem raffinovaným, umdleným dekadentním pánům v ní pod podobou ...... – Co bylo v Imperiu silné vedlo krutý boj proti obojím; podlehlo. Imperium neslo zlatý řetěz dál, – a že různí barbaři, kteří je zaplavili, přijalo jej ze sterých důvodů, – pochopitelné. Nebylo by bývalo tak velkým neštěstím, kdyby jen řecko-římská kultura, i jinak zralá ke zkáze, byla křesťanství přijala; teprve, že zdraví barbaři, předurčeni k dědictví, to učinili (důvody!) v tom neštěstí. Vlivem židovstva stalo se lidstvo (něco o ostatních raçách!) velkým překocením se, kotrmelcem, anticipací, budoucností strašící ničivě v přítomnosti atd...

Zdravý animalní život obdržel světový ná­zor zcela mu odporující, psyše vzat základ, postavena na nohy naprosto se nehodící, učiněno z ní nejdobrodružnější stvůru. Pozvolna: dlouho nutně trvalo, než něco tak násilného, protipřirozeného mohlo být uskutečněno; dlouho trvalo vzpírání se zdraví proti naočkované nemoci. Některé z křesťanských ideí mohly se poměrně lehce uchytit – na morbidních, zbabělých instinktech, které jsou, v duších silných; jiné jen pomocí intellektualního nedorozumění, zkroucení myšlenek – metamorfosování se v něco zdravého, zakuklení; nedošlo tu k moralní zvrhlosti, ale – co ještě horší v následcích, k intellektualní... Ale zdařilo se to vše na celé čáře, – a tento strašný proces není ještě u konce, Evropa stává se stále více křesťanskou, rovnoměrně zrychleným pohybem blíží se stále víc k totalní rozvrácenosti; a nic – na př. objevení se Nietzscheho nedovede pochodu tomu čelit. Výsledkem všeho je naprostá falešnost moderního člověka, neuvěřitelně hluboko sahající; činy jeho jsou se zásadami, vírami v naprostém odporu, – jedná ponejvíce zcela immoralně – ale sám sebe příšerně hluboce klame, že je ctnostný, že je křesťanský; a naprostá bolestná rozdrásanost, chaos, utíkání před sebou ke vnějšímu, zapomínání sebe, šířka, – všechno vlastnosti vyvinuvší se v Israeli, – ale na zcela jiném, opovržení hodnějším podkladě. Vše pitvorné zde, – Evropa je parodie Israele, jeho karrikaturou. Takovými podivnými cestami plazí se vývoj lidstva, – romanový sujet, božsky interessantní...

Tato depravace sahá hloub, než možno tušit, Evropan nedovede se vyléčit, je neschopen vlastní silou se povznést a odmrštit svou kletbu. Buď přijde mu cizí pomoc, – nebo je odsouzen k absolutnímu rozvratu – „konci“, – spánku – novému probuzení, – ale pak nebyl by to již on... Čas jen, který chová vše ve svém klíně, byl by zde lékařem. Ale žádoucnější, ekonomičtější je, aby nastal případ prvý. Pomoc však teď přijít nemůže; i jeví se jako základní jistota pro prognosu, jaká bude budoucnost Evropy a téměř země, další úpadek, stálé oscillování, chaos stále větší, nic určitého, definitivního, jen příšerné bolesti.. (A teď teprve ta vlastní prognosa)

[…]

^/1  I Líčení Arijců 2. Křesťanství; jeho podstata; jak k tomu došlo; co se potom přihodilo 3. Vylíčit co se stalo s Arijci 4. Arijec se nedokáže vlastní silou spasit; důvody; co z toho musí následovat: věčné těkání…

^/2  5. Chybí a bude chybět silná kasta. Aristokratie – demokratie – a td – politické 6. Hospodářské – vědy, technika – umění – filosofie („nihilismus“) náboženství, morálka – celkový popis – závěr – Třeba „milosti“ s hůry..

^/3  Škrtnuto: byl později…