V čele letošního lednového Kalendária Roš chodeš se ocitl Ivan Olbracht, který zemřel 30. 12. 1952. („Po roce 1945... nenapsal už nic původního... Proslýchá se, že v posledních měsících života přemýšlel o svých židovských kořenech.“) – Vřele se k Olbrachtovi hlásil v prvních poválečných dopisech Janu Werichovi do Prahy Jiří Voskovec, jak se můžeme přesvědčit v 1. dílu vloni vydané Korespondence.
Dále do lednového Kalendária Roš chodeš zařadil Tomáš Pěkný Olbrachtova vzdáleného příbuzného Gustava Schorsche, nadějného herce, příslušníka Ortenovy generace, který se narodil 29. 1. 1918. Zahynul v lednu 1945 při likvidaci koncentračního tábora Fürstengrube.
Jak zacházel s angličtinou a češtinou Ivan Blatný v básních z období Pomocné školy Bixley, zkoumal Antonín Petruželka ve Slavii č. 2/2007.
Akord překvapil v číslech 2 a 3/2007 esejem Josefa Koláčka k padesátému výročí prvního vydání románu Jacka Kerouaka Na cestě.
O polském časopisu Literatura na swieçie, jenž vyhradil téměř celé dvoučíslo 3–4/2007 Josefu Škvoreckému, informoval Libor Martinek v Konci konců č. 5–6/2007.
Medailon Arnošta Lustiga, kandidáta Obce spisovatelů na Nobelovu cenu za literaturu, publikoval v bulletinu Dokořán č. 44 (prosinec 2007) nový předseda spisovatelské obce Vladimír Křivánek.
Vzpomínku na Jana Beneše (23. 3. 1936 – 1. 6. 2007) otiskl v 1. čísle nového čtvrtletníku Paměť a dějiny jeho vedoucí redaktor Petr Koura.
Studii Petera Steinera o vizuální poezii Václava Havla Moc obrazu otiskla v českém překladu Estetika č. 1–4/2007. – Havlovo Odcházení (Respekt Publishing 2007, Torst 2007) zhodnotil v Tvaru č. 1/2008 Pavel Janoušek, rozhovor s dramatikem připravil pro Týden č. 3/2008 Jiří Peňás.
Výbor z článků publicisty Aleše Fuchse v Československém týdeníku (předchůdci dnešních Amerických listů) z let 1991–96 Listy přes oceán. Praha – New York (Faun 2006) recenzoval v Českém dialogu č. 11–12/2007 Mojmír Povolný.
Nedokončenou úvahu Milana Lukeše o divadelním aplausu jako politickém specifiku (doloženo demonstrativními potlesky při premiéře Radokovy inscenace Faltisovy Chodské nevěsty v roce 1949 ve Stavovském divadle a při pohostinských hrách Théâtre National Populaire a Everyman Oper v Karlínském divadle v letech 1955 a 1956) – a naopak absenci potlesku jako estetickém jevu („subjektivně prodlužovaná vteřina ticha, která se rozhostila ve Stavovském divadle po každé repríze Radokovy inscenace Osbornova Komika“) – zařadil do čísla 6/2007 časopis Svět a divadlo. – Dodejme, že zásadním celoživotním odpůrcem tleskání v divadle byl kritik Václav Tille.
František Knopp
Španělsko
Úvodní číslo literárního časopisu Qué leer (Co si přečíst) v roce 2008 znovu nabízí španělskému čtenáři více než 100 stránek reportáží, rozhovorů, autorských portrétů a aktualit ze světa kultury, a je třeba říci, že redaktoři tentokrát namíchali skutečně pestrou směs. Příznivce letectví bezesporu zaujme obsáhlá reportáž s názvem Los pioneros de las alturas (Průkopníci výšek), přibližující na pozadí představení encyklopedie Héroes de la aviación (Letečtí hrdinové) medailony prvních dobrodruhů, kteří se s většími či menšími úspěchy (mnohé z pokusů měly tragický konec) snažili ve svých osobitých strojích dotknout mraků a zanechat po sobě stopu v nebeském prostoru. Článek Bombay – megalópolis literaria del siglo XXI (Bombaj – hlavní město literatury v jednadvacátém století) prezentuje indické velkoměsto jako jedinečně tajemné a pro spisovatele atraktivní místo, disponující značným literárním potenciálem; o svém blízkém vztahu k Bombaji hovoří i indický autor Vikram Chandra. V dalším rozhovoru španělský autor José Carlos Somoza, původním povoláním psychiatr a čerstvý vítěz regionální literární ceny Premio de Torrevieja za román La llave del abismo (Klíč od propasti), mimo jiné prozradí, proč dal před psychiatrií přednost literatuře a jak mu jeho bývalá profese v nesnadných literárních počátcích pomohla. Ve Vídni se redaktoři časopisu sešli s Ritou Monaldiovou a Franceskem Sortim, italským manželským párem, píšícím neortodoxním způsobem o středověké Evropě. Do rakouské metropole se museli uchýlit poté, co jejich historický román Imprimatur pobouřil nejvyšší místa Vatikánu a italská nakladatelství odmítla jejich další knihy publikovat. Protože v létě letošního roku uplyne 20 let od smrti amerického spisovatele Raymonda Carvera, je pravidelná Galería de clásicos (Galerie klasiků) věnována právě jeho osobě. Carverův život byl neobyčejně pestrý a plný paradoxů – zatímco v historii americké literatury po sobě zanechal nesmazatelnou stopu a londýnský The Times se s ním po jeho smrti rozloučil titulkem „V 50. letech zemřel americký Čechov“, dlouhá léta bojoval s alkoholem a ke své první manželce se choval velmi hrubě. Alkohol ještě porazit dokázal (sám říkal, že je to nejkrásnější věc, které v životě dosáhl), avšak rakovina plic již byla nad jeho síly. Až do své smrti ovšem nepřestal psát a žít plnohodnotným aktivním životem. Lednové vydání časopisu se ještě ohlíží za právě skončeným rokem a nabízí speciální rubriku jeho „nej“. Knihou loňského roku vyhlásili redaktoři Las benévolas (Laskavé bohyně) amerického autora žijícího v Barceloně Jonathana Littella, který si rovněž odnesl titul nejzajímavějšího autora roku 2007. Značný prostor je pochopitelně věnován i recenzím lednových literárních novinek na španělském trhu, přehledně rozděleným do tematických sekcí (historické romány, biografie, publikace o umění, dětská literatura apod.).
Jan Paulík