Představujeme čtyři litevské básníky mladší a střední generace, narozené v různých městech, která mají minimálně jedno společné: zasuté dvorky, kde si ještě lidé navzájem čtou poezii. Kaunas, Šiauliai, Molėtai, Vilnius.
rimantas kmita
***
sedí sám na autobusové zastávce
vedle na lavici bílá sportovní taška
ptá se kolik je hodin autobus nejede
postaví se přichází blíž mluví rusky
mumlá s hlavou skloněnou
úplně jako já když čtu verše
pochytím každé druhé třetí slovo
říkám skoro prijedět
něprijedět neví co dělat jít pěšky nebo co
zpod bundy mu vykukuje potrhané
námořnické tričko
z tašky montérky znaješ firma nado štoby
bylo čisto
je svářeč
ptá se jestli pracuju říkám že jsem student
on na to tak jeď do ciziny, všichni teď jezdí
najdi tam sebje děvušku i živi
ja by pojechal no mně uže šesťděsjať
nikdo mě nepotřebuje
po chvíli
já nepiju ale dnes jsem si nemohl pomoct
nu němog prosto.
kamarádi tam ještě jsou
rozcuchané obočí bílé skráně vrásky.
Jo napil jsem se ale s elektrodou bych se
trefil na milimetr
já totiž necítím jak bych to řekl sebe sama
cítím tu svářečku ves apparat.
hlas zazní tvrdě jasně pozvedne hlavu
a rozhlédne se
jako by hledal
milimetrovou mezírku někde v dálce, za
plotem, za stromy…
pod zářící kupolí
sedí
u pokladny
sotva vnímá
deset minut do půlnoci
vyždímaná z posledního
sotva dýchá
nevidím jak dýchá
a vypadá že nedýchá
a na okamžik se mi zdá
že jí z úst po bradě stéká pramínek krve
jen tak jakoby ze setrvačnosti
sedí u pokladny
zdá se mi to asi jen proto
že jsem včera v galerii dlouho stál
před obrazem sv. štěpána kterému
ze zátylku proudila krev a on stál s naprosto klidným obličejem
s biblí a kamenem na ní
a už dávám na pás
dávám a vidím jak se vzdalují
jako unášené řekou
pasta na zuby
balíček domácí sekané
multivitamínový džus
soubor dvd disků
nanuk s karamelem
dvě tabulky čokolády
láhev pálenky
televizní program na příští týden
rýže
pohanka
makarony
tři červené papriky
žvýkačka
1/2 kg šunky
láhev minerální vody
tavený sýr se žampiony
jeden kelímek tvarohu s rozinkami
a jeden kelímek tvarohu s višněmi
zlevněná zimní čepice
a sportovní tričko – taky za nižší cenu
30 deka bramborového salátu
půllitrová sklenice oliv
karton šesti piv
směs koření
láhev oleje
40W žárovka
plechovka oříšků
hadřík na otírání obrazovky počítače
a ruská detektivka
jako vždy o dlouhém hledání vraha a lásky
zdá se že se nedívá ani dopředu ani
na displej pokladny tím méně na mě
že její pohled proniká někam skrz
jen se rukama dotýká všeho co podávám
a tak nějak jako by tu ani nebyla a jako by
to nebyly její ruce
když ode mě bere peníze
a dává mi nazpět
deset minut ne už jen sotva nějaké tři
do půlnoci
a my se rozcházíme
a já nevím proč existuje svět a člověk a to
všechno
a vzpomněl jsem si na jednu básnířku
a na rozhovor s ní
když mi vyprávěla
vyprávěla a vyprávěla a nutila mě
poslouchat
takovou velice hlubokou hlubokou hudbu
snad ze střední asie
tak bolestně oni zpívají povídá
své písně
není to fajn co povídá
tak to bere za srdce
moc se mi to líbí
protožeužsemiomrzeltenhleživot
už mě nezajímá
každodennostrodina
chápeš
a tady
vždyť je v tom všechno
vždyť tam není nic
chápu, řekl jsem tehdy, a bylo mi hrozně
a ještě hůř teď
kolem samé půlnoci
u supermarketu
když čekám na taxík
a přemýšlím
jak ona
ta pokladní
uklízí po práci své místo
a jak pojede domů
s pramínkem krve u úst
někdy hodně pozdě
(já už budu asi spát)
a nedokážu si představit
jak a kdy se vrátí
určitě na ni nebude čekat žádný taxík
a bydlí nejspíš daleko
velmi daleko
odsud
gediminas kajėnas
Zápis rozkladu
v podkroví protivný vítr naklepává kosu
někomu vedle přeju hodně zdraví
nepomůže
vyskočit z tohohle vlaku osudu nachuj
když je seno promočené a začíná hnít
stránky
obal i řádky džbánek
pod stolem rozežraný prachem a panova
veselá
flétna bez otvorů sirky cigarety prsty
zuby vlněné ponožky i prášky proti
snům i psí bouda i buddha všechno
hnije z prachu prach zpod nehtů
do kůry stromu má bílé naškrobené
triko zakryje a odnáší a
vyhazuje do křoví seď si tu v hnilobě teď
promiň spěchám řekni jak se máš udělal
jsi pokroky a kolik ještě zbývá do
vyčištění žumpy
Z Petrohradu
Začátek podzimu. Měsíc v půli.
Něva. A ona na mě zapomene.
Písnička pořád tesknější, láhev vína
prázdná. Nábřeží rozseknutá vedví
jak ruka podaná na rozloučení.
Teď už jen v nohách doznívá dlažba.
Potlačovaná hořkost. Chodidla. Kamení.
Až potřetí ztichne kohout
kupole zmizí. Vlak k odjezdu
dostává znamení.
mindaugas valiukas
***
zimní slunce
na špičce rampouchu
připíchnutá kapka
***
noc je jasnější
než včerejší den
první sníh
***
padá mlha
a všechno mizí
to je ten váš reálný svět
***
pět javorových listů
za piroh z písku
dětský trh
***
podzimní déšť
jediný jasný obličej ve městě
na mokrém plakátu
Z litevštiny přeložila Věra Kociánová.
aidas marčėnas
ars poetica
Svět končí, proto
je třeba psát básně.
Každý den pevně odhodlán
jako bys dělal něco významného
a jen tobě srozumitelného:
stavěl dům, loď
odplouvající s tvou rodinou
nebo restauroval svatyni
dávno již zaniklého náboženství.
Je třeba psát básně
dokonce i v neděli, protože
to je svátek a taková práce
je srovnatelná s prací kněze.
Protože svět končí každý
den, dokonce i v neděli.
Proto je třeba psát básně,
je třeba stavět domy, i když v nich
nikdo nebude žít,
je třeba trpělivě hloubit základy
den co den, protože konec nastane
jestliže Bůh zemře dřív než slovo
a slovo dřív než svět.
Z litevštiny převedla Alena Vlčková, přebásnil Jiří Červenka.
Rimantas Kmita (nar. 1977 v Šiauliai) vydal dvě sbírky básní: Neposkvrněný počátek (Nekalto prasidėjimo, 1999), která byla v roce 2000 vyhlášena nejlepším básnickým debutem roku, a Měření řeky (Upės matavimas, 2003). Přednáší litevskou literaturu na Univerzitě v Klaipėdě. Od roku 1998 publikuje eseje a literárněkritické texty v literárních časopisech.
Gediminas Kajėnas (nar. 1978 ve Vilniusu) vystudoval litevštinu na Vilniuské pedagogické univerzitě, pracoval jako redaktor pořadu Čtení poezie v Litevském rozhlasu, píše básně a eseje. Od roku 2005 je kulturním redaktorem internetového deníku www.bernardinai.lt.
Mindaugas Valiukas (nar. 1976 nedaleko Molėtai) je básník, prozaik a dramatik. Na Univerzitě v Klaipėdě vystudoval režii, na filologické fakultě obor litevština. Jeho první sbírka básní Měsíční keramika (Mėnulio keramika) získala v roce 1999 cenu Gaidamavičius – Gėlė za nejlepší debut roku. Autor žije a pracuje v Klaipėdě.
Aidas Marčėnas (nar. 1960 v Kaunasu) je básník, esejista a literární kritik. Studoval na konzervatoři ve Vilniusu a v Klaipėdě. Od roku 1993 je členem Svazu litevských spisovatelů. Za svou rozsáhlou básnickou tvorbu získal řadu ocenění, včetně státní ceny. Jeho verše byly přeloženy do většiny evropských jazyků. Žije ve Vilniusu.