Válka jako halucinace

Valčík s Bašírem je animovaný dokument. A to je takřka paradox – jako byste namísto reportážní fotografie nakreslili obraz. Zatímco podstatou dokumentu je zachytit to skutečné, fotografickou realitu, animace je světem fantazie a to skutečné filtruje anebo ani na skutečnosti postavena není. Jedinečnost Folmanova filmu spočívá právě v této kombinaci, jež byla, slovy autora, původně nutností: pro své vzpomínky na invazi do Libanonu neměl vizuální ekvivalent, žádný natočený materiál; jeho tehdejší spolubojovníci navíc nechtěli být točeni na kameru. Původní omezení však dalo vzniknout specifickému útvaru, v němž právě animace dodává válečným vzpomínkám dojem halucinace a nesmyslnosti – není hrdinů, jen oběti. Ožívá noční můra, kterou s napětím odkrýváme spolu s hlavním hrdinou, Folmanovým alter egem. Válka zde není zachycena jako přítomný příběh, ale jako nedokonalá, vytěsněná vzpomínka. Právě zasutost paměti, to nespolehlivé, závislé na našich pocitech
a stavech, vytváří z Valčíku s Bašírem vysoce subjektivní i stylizovanou podívanou. Z války zanechává výjevy, které paměť pokryla vrstvou symboliky i vlastního domýšlení, vyplňování bílých míst.

Temný obraz Persepole

„Válka je tak surreálný zážitek a paměť je tak nepředvídatelná a nespolehlivá,“ prohlásil dokumentarista Folman o pohnutkách vytvořit svou první animaci. Formálně je Valčík s Bašírem rozkročen mezi dvěma styly – Persepole (2007) Marjane Satrapiové a Vincenta Perronauda a Temného obrazu (A Scanner Darkly, 2006) Richarda Linklatera. Zatímco první má s Bašírem shodný komiksový základ i přiznanou autobiografičnost na politickém pozadí a konec konců i geografickou blízkost (v Persepoli vzpomíná Satrapiová na dětství a dospívání v Íránu), Temný obraz na motivy sci-fi románu Philipa K. Dicka je halucinační cestou do paranoie lidí závislých na látce D, kteří jsou sledováni a sledují se navzájem. Aby Linklater sugeroval pocit, že se události v jeho filmu postavám reálně dějí, ale zároveň místy nejasně přecházejí do paranoidních vizí, použil techniku rotoskopu, v níž natočený videozáznam překopíroval v počítači do animované podoby. Podobně působí z formálního hlediska i Valčík s Bašírem, kde jsou reálné a dosti brutální válečné výjevy zmírněny a nadsazeny díky ostře barevné a lehce zpomalené animaci: postavy se pohybují trhaně, jakoby ve snu. Valčík s Bašírem sice působí jako Linklaterův rotoskop, vznikl však pracnější kombinací jednoduché flashové animace s klasickou ruční kresbou (zejména v pohybu nohou) a 3D animací. Vyprávění válečných veteránů se sice reálně nahrávalo na video, ale na základě sestříhaného zvuku byl vytvořen detailní storyboard s 2300 ilustracemi, díky nimž tým animátorů pod vedením Yoniho Goodmana pomocí kombinovaných technik celý film nakreslil. Zatímco v Persepoli sloužila animace jako humorné prizma osobních vzpomínek, Valčík s Bašírem i Temný obraz ji využívají k posunu vyprávěné reality do jiné, surreálné roviny. A tak se ve Valčíku brutální výjevy prolínají s obrazy umírajícího koně, na jehož oku se usadily mouchy; se snovou pasáží, v níž je hrdina z vybuchuvší lodi zachráněn obří nahou ženou, nebo se střílejícím vojákem, jehož palba připomíná hypnotický tanec, obtisknutý do názvu snímku. Folmanovo rafinované dílo je navíc teprve druhým celovečerním animovaným izraelským filmem v dějinách.

Otupělí hrůzou, fascinováni snem?

Význam zvolené animované formy si jako diváci patrně nejvíc uvědomíme v závěrečných několika minutách, v nichž Folman zařadil archivní záběry masakru v Sabře a Šatíle. Výjevy jsou najednou příliš skutečné a surové – unesli bychom takový celý film? Reálné záběry poutají pozornost k zachycené přítomnosti, zatímco animace dovolovala téma současně zobrazit i interpretovat. Nejedná se pak „jen“ o připomenutí hrůzného masakru, ale i o to, co pro nás válečné vzpomínky znamenají, co zbývá z událostí, jež minuly. Paměť osobní se pro Izraelce stává i pamětí kolektivní. Na reportážní záběry válečných masakrů jsme si už bohužel příliš zvykli z televizních zpráv. Folmanova reflexe však ještě dokáže neokoukaně provokovat.