Dvanáctého dubna přinesla zpravodajská agentura Nová Čína (Sin-chua) informace o vzdělávacím projektu ministerstva školství nazvaném Miluji zemi svých předků. Ten se má uskutečnit na školách všech úrovní po celé zemi v souvislosti s oslavami šedesáti let od vzniku Nové Číny (Sin Čung-kuo). V politických předmětech budou učitelé za použití mj. i multimediálních pomůcek rozvíjet „lásku ke Straně, vlasti, rodnému městu, rodičům a škole“ (v tomto pořadí). Text odkazuje na oběžník, v němž ministerstvo školství vysvětluje své vzdělávací záměry a přání: „Požaduje se, aby organizace studentů společně navštěvovaly centra nacionalistické výchovy, muzea, památníky a další podobná místa, apeluje se na studenty, aby se zúčastňovali domácích prací a aktivit k budování kultury školy.“
V souvislosti se světovou finanční krizí dopřála Nová Čína v polovině dubna čtenářům i odlehčující téma: jak se v poslední době změnily požadavky čínských žen při výběru mužů. „Před časem se kupovaly luxusní a prostorné byty, dnes jdou na odbyt úsporné bytečky. Podobně se změnily i preference žen,“ tvrdí autor článku. Zatímco dříve byli v kursu „bohatí synáčci“, dnes prý ženy upřednostňují „úsporné chlapíky“, kteří se vyznačují tím, že nekouří, nepijí, nehoní se za ženskými a nehrají hazardní hry. Diskutující pod článkem se netají poměrně realistickými názory a vesměs přitakají tomu, že u ženicha nezáleží ani tak na bohatství, protože koneckonců nikdy není jisté, že zároveň nebude lakomý a žena nakonec stejně z peněz nic neuvidí. „Největší problém se ženskými je, že nevědí, co chtějí. Jedna se vdá kvůli autu, jiná kvůli bytu, další si celý život stěžuje, jak se špatně vdala, spousta jich pro změnu čeká před vraty vdavek dlouhou frontu. Nakonec pomalinku zjišťují, že takový obyčejný muž není k zahození. Zdá se, že krize není ve všech ohledech špatná,“ píše přispěvatel s přezdívkou Barevná panenka.
Rolníci z horských oblastí touží mít doma CD o zemědělských technologiích, hlásá titulek v Rolnickém deníku (Nung-min ž’-pao). V článku s tímto titulkem ze 17. dubna chválí autor výsledky projektu Výstavba socialistického venkova. Došlo prý díky němu ke zvýšení výnosů většiny druhů obilí, nepřetržitě stoupá úroveň uvědomění zemědělců a ve většině domácností již nechybí barevný televizor s přehrávačem disků. „Kdyby toto vybavení bylo doplněno ještě CD s živě podaným srozumitelným výkladem o zemědělství, mohla by televize jako neviditelný profesor zemědělských věd a technologií vést rolníky k volnočasovému vzdělávání v nejrůznějších odvětvích vědy o zemědělství,“ navrhuje se v textu. Teorie a místní bohatá praxe by se tak spojily a podle autora článku vytvořily solidní základnu pro rozvoj siao--kchang še-chuej (tj. společnosti blahobytu; termín pochází z kanonických spisů – Knihy písní a Knihy obřadů).
V Liou-li-che, městečku v oblasti Fang-šan, vzdálené asi čtyřicet kilometrů od Pekingu, slavili 11. dubna druhý ročník Kulturního týdne hruškových květů. Přes padesát procent hrušní z celé oblasti Fang-šan roste totiž právě v této malé lokalitě; ostatně Liou-li-che se před dvěma sty lety jmenovalo Hruškov jihu metropole. Část zdejších stromů je dokonce starší tří set let. „Hrušně tu nesou šťavnaté plody s tenkou slupkou a pro svou sladkou křehkost se těší přízni nejširších vrstev konzumentů. Vyvážejí se až do Ruska a Singapuru,“ tvrdí autor článku. Každoročně počátkem dubna zaplaví pět kilometrů dlouhý voňavý sad vlna návštěvníků a loni poprvé zdejší úřady oficiálně uspořádaly Kulturní týden hruškových květů. Zdejší sady se tak z prostého cíle výletníků proměnily v centrum ekologické a populárně-vědecké osvěty.
Lidový deník (Žen-min ž’-pao) zpravuje v sekci věnované životnímu prostředí o tom, že v ťinanském (Ťi-nan je hlavní město provincie Šan-tung) vodním rezervoáru Wo-chu--šan zbývá zásoba vody jen na třicet pět dnů. Oproti stejnému období v minulosti je zásoba menší o pětadvacet milionů krychlových metrů vody. Tam, kde se dříve do šíře rozkládala velkolepá vodní plocha, se v poslední době obnažilo dno a pohled na popraskanou, vysušenou zemi plní lidi obavami. Týkají se dalšího zásobování města vodou a ekologické rovnováhy jižní části hor Wo-chu-šan. Na vyschlých březích si podnikaví obyvatelé okolních vesnic mezitím zřídili soukromá políčka se zeleninou a obilím. Jeden z nich řekl novinářům: „Na dně je kvalitní půda. Leží ladem – není nad to ji obdělat.“ Příčinou sucha je loňský nedostatek srážek a skutečnost, že kvůli ochraně kvality podzemní vody musela být voda z rezervoáru celé jaro upouštěna.
Nankingem, hlavním městem provincie Ťiang-su, se 15. dubna přehnala vichřice. Vichr sebou celý den hnal chloupky z květenství více než statisíce tamních platanů. Už jenom jít po ulici s otevřenýma očima nebo se nadechnout bylo velmi nepříjemné, zejména pak pro alergiky. „Chloupky se smísily s prachem a špínou ulice a utvořily temnou clonu, na kterou byly krátké i roušky pro chodce,“ píše se ve zprávě. „Déšť chloupků“ je v tomto městě každoroční známou událostí, letos ji ale vichřice ještě značně znepříjemnila. V posledních letech se nankingská radnice snažila problém řešit například sestřelováním chloupků za použití vysokotlakých vodních děl, roubováním platanů, které mají méně chloupků, případně ořezáváním inkriminovaných větví. „Výsledky však nebyly ideální,“ přiznává na závěr článek v Lidovém deníku.