Říká vám něco KD Poklad, hospoda U Lípy nebo porubský Chlív? Těhotná výčepní? Kluby Černý pavouk nebo U krokodýlího ocasu? Bývaly přímo na Stodolní, která asi něco říká všem. Znáte Buryzone Zine, vydavatelství Killing Art Records, promotérský kolektiv Wir müssen zusammenhalten? Následující text je stručným průvodcem po Ostravě.
Ostravsko je součástí česko-polské uhelné pánve a rovněž hornoslezské metropolitní oblasti o 5,3 milionu obyvatel. Co zůstane, když škrtneme proklamovanou statutárnost, podniky, které vylepšují firemní image (Colours of Ostrava), proslulou páteční ulici Stodolní a komerční kluby – co zůstane z hudební scény, když místo vykřičníků dáme otazníky?
Sály, kluby, doly
To, čemu se kdysi říkalo České Slezsko, kupodivu nikdy nevycházelo jen z ostravského podhoubí, jakkoli pracovní možnosti stahovaly zaměstnance z celého kraje. Kulturní aktivity příliš nepřekračovaly hranice města, a pokud ano, šlo o iniciativy dočasné bohémy, studentů nebo duchovních gastarbeitrů. Ne že by město nemělo neopakovatelné kouzlo a slušný potenciál nákazy geniem loci: za neznámým pocitem se stále dojíždí. Domácí scéna existuje, ale jen málokterá buňka vydrží, jen málokdo zvládne celý život.
Každé minulé údobí má tendenci jevit se jako „zlaté“ nebo „lepší“ – devadesátá léta k tomu z hlediska hudebního vybízejí globálně. Posametový boom v Ostravě odstartovala éra kulturních domů (KD Poklad, KD Nová Ves, KD MO Vítkovice), hospod (Na Kaplance, U Lípy, Žalák, Platan) i nezvyklých sálů (SOU Nová Huť, Důl Heřmanice). Tradiční klišé mluví o „kraji zaslíbeném metalu“ a zábavová kultura má pevné místo v životě slezských obcí dodnes. V tehdejší Ostravě vedle metalových kapel (Dysentry, Denet, Temple of Sorrow, Macrocardia) rostla také silná undergroundová scéna (Panelový nádech bzučících odrůd, Těhotná výčepní, Brutální trychtýře), která dala vzniknout i dobovým hvězdám typu Buty nebo Buřinky II. Pak se objevily kluby, mnohé se statutem „kultovní“: Rock Hill, Cihelna, Parník, Azyl, Sklep, Rokle, Exit 44, TNT. Na dnes polomrtvé Stodolní pak Černý pavouk, U krokodýlího ocasu, Bogotá, Oheň, Mandragora, Trinity, Boomerang. Nyní funguje už jen Bogotá a několikrát stěhovaný Hudební bazar. Kousek od centra se nachází Barrák, na Černé louce je Marley, v Porubě Chlív a Underground Aréna. Je to hodně, nebo málo na třetí největší město u nás?
Většina klubů zanikla z ekonomických důvodů, byly vytlačeny líbivějším pronájmem, majitelé se už odmítali potýkat s rizikovější povahou koncertů. Kapely i organizátorské skupiny se dnes přesouvají do alternativnějších prostorů, garáží, zkušeben, aby čas od času zaplnily jmenované kluby, když zahraniční kapela slibuje větší návštěvnost a majitel je ochoten vystavit většinovou klientelu nadměrnému hluku a prasopalné špíně. Nejslibnějším prostorem je v současnosti Plan B nedaleko ostravské radnice, který byl otevřen teprve před pár měsíci. Funguje jako klub s budovanou dramaturgií i jako nájemní místo vzájemně spřátelených skupin. Zcela přirozeně se tu doplňují punkrockové, hardcoreové, metalové i experimentálněji laděné akce. Jejich počet se nápadně zvyšuje, což bude mít nutně za následek přebírání publika a otáčení koruny v kapse – tři sta tisíc obyvatel nezná přímou úměru, stejně jako policajt nezná cestu (brzy mu ji ukážou).
Nejpozoruhodnějšími lokalitami pro pořádání hudebních akcí jsou industriální prostory. Týká se to především Dolu Michal, kde se za posledních pár let odehrálo několik stylově vyhraněných koncertů i multimediálních festivalů. V podobném duchu, ovšem v jiném rozsahu a za jiných podmínek začalo pracovat sdružení Za Starou Ostravu. Hbitý ohař byznysu chytil stopu, a tak na jedné straně vzniká zájmové sdružení Dolní oblast Vítkovice, které chce dát „bývalému industriálnímu areálu moderní, neotřelou a přitom užitečnou podobu“, na straně druhé už v centru města, na místě koksovny, stojí Forum Nová Karolina – ze strany domácích hojně nenáviděný obchodní komplex přezdívaný Nová Fukušima [více na straně 35 – pozn. red.].
Hybatelé, scény, okruhy
Nejživější je už delší dobu komunita kolem dlouholetých hardcoreových harcířů Sheeva Yoga, kteří jsou nezanedbatelným jménem i v evropském kontextu a coby organizátorská jednotka Wir müssen zusammenhalten, neboli WMZ, si po čase našli adekvátní prostor ve zmiňovaném klubu Plan B. Jejich aktivity se čas od času protínají s okruhem literátů kolem časopisu Protimluv – undergroundovou smetánkou, která v devadesátých letech stála za prvními kluby. Na druhém pólu hudební scény stojí Ostravské centrum nové hudby, jehož ústřední osobností je skladatel Petr Kotík. A někde mezi stojí akce jako festival Pohyb – Zvuk – Prostor, který pořádá sdružení Bludný kámen Martina Klimeše (viz A2 č. 4/2012) ve spolupráci s Galerií výtvarného umění a dalšími. Široký geografický rádius mají vazalové zpětné vazby MamaMrdaMaso (viz A2 č. 26/2010) nebo Hluková sekce, sdružující experimentálně-noiseové projekty jako Sklo, Exodus 12 či Velkolepé záměry mystiky. Z polského pomezí zasahují Vole Love Production, sdružující electro-gay-clashové I Love 69 Popgeju, Marius Konvoj nebo Like She.
Výběhy za hranice města míří do orlovského nízkoprahového centra Futra, opačným směrem je podobně důležitá komunita Vrah v Rožnově pod Radhoštěm. V Havířově stojí za zmínku aktivita okolo webu Veselý hřbitov a Rádia Draťák, v Karviné lze ještě tak zmínit Hard Café, v Opavě občasné výboje členů Social Party a „minikulturní scénu“ Gottfrei, v Jeseníku Klub Plíživá Kontra, v Bruntále agilní občanské sdružení BrAK. Jmenovaní většinou působí nepravidelně a jejich aktivity mají lokální dosah, některé z nich jsou napojeny na promotérsko-ideologickou síť jihočeských NAAB, brněnských ABBA nebo pražských Silver Rocket.
Fanziny, servery, labely
Odraz regionálního dění v tiskovinách a zejména virtuální sféře je v čase velice proměnlivý a neprůkazný. Ziny mívají spíše historickou nebo archivální hodnotu, po vlně, která se vzedmula hluboko v devadesátých letech, je navíc drtivá většina z nich dávno pryč – posledním mohykánem tuzemské scény je Buryzone Zine, navázaný na živé prostředí kolem ostravské hospody U Peciválů. Minulostí jsou Mrtvé Ikony i KillroyWasHere, skončil straight edge časopis xDRUGx (pro tuto oblast ideologicky bezesporu nezvyklý), velice nepravidelně vychází Ohníček a zatím jen prvního čísla se dočkal Newsletter Chiméra. Chystají se ale nová čísla Dezinfetaminu a Rachoty a slibně vyhlíží hardcoreový zin Napalmanach, vycházející z okruhu WMZ.
Zajímavé je, že na poměrně malém prostoru Slezska působí hned tři internetové servery zaměřené na subkulturu: undergroundově-punkový Revír, kulturně-společenský DIYcore nebo specializovanější Veselý hřbitov, mapující dříve mimořádně bohatou undergroundovou scénu Havířovska. Ladění éteru zajišťuje internetové Radiocyp, které vedle různorodé hudební směsky vytváří i tematické pořady o alternativní scéně.
Zmínit je třeba také malé labely, založené na přístupu „do it yourself“ a přirozeně odrážející spíše nadšenectví než podnikatelský záměr. Jsou to Hitchin To Revolution, Killing Art Records, Terrarium Combo Records, Rauha Turva, NPVV, Olga Hepnarová nebo kopřivnické vydavatelství Piper Records.
Pro všechny komunity a kolektivy platí, že se snaží fungovat organicky a většinou sdružují všechny články „produktivního řetězce“ hudební subkultury: pořadatelství, kapely, provozování klubů, ziny, internetové stránky i labely. Černé na bílém to vypadá svébytně, budí to naděje. V kouři a smogu jsou hranice zhusta nejasné a plynové masky splývají v podivné chobotango.
Autor je terénní punker.