Jsme svědky toho, jak se z popkultury stává čím dál složitější stroj, ovládaný mnohdy protichůdnými mechanismy. Fanatické davy fanoušků, vzývající popové ikony, mají naštěstí i svůj protipól – nenávistníky, kteří našli smysl v novodobém obrazoborectví. Stroj se díky nim stává snesitelnějším.
Patrně se ve vašem okolí nenajde nikdo, kdo by někdy neposlouchal – nebo alespoň neslyšel – Beatles. Hudební skupinu, která byla aktivní pouhých deset let (1960–1970) a která se čtyři dekády po svém rozpadu může pyšnit více než miliardou prodaných nosičů a neustále omílaným titulem nejslavnější skupiny všech dob. Tohle označení o sobě nešíří členové skupiny, ale v první řadě nespočetný zástup jejích fanoušků. Johnu Lennonovi svého času stačilo, že je skupina populárnější než Ježíš. Obě tvrzení mají omezenou platnost v čase i v prostoru – Beatles jsou rozšířeným kulturním fenoménem, nikoliv však absolutně platným. A jako každá ikona i Beatles přitahují vedle obdivovatelů i obrazoborce. „Není divné, že znáte skoro všechna slova a melodie Beatles, aniž o tom víte? Je to smutné. Nikdy jste vlastně neměli šanci zjistit, jestli jejich hudbu máte rádi – vše bylo už dávno rozhodnuto za vás,“ říká zarytý bojovník proti beatlesovskému útlaku z kanadského Nunavutu a správce stránek Suck My Beatles, vystupující pod jménem Das.
Brouci každý den
„Jsem si jistý, že se na tuto stránku budete dívat stejně, jako byste hleděli na lékaře, který by vám oznámil, že vaše matka je grapefruit. Je těžké čelit pravdě, zvláště když je tak ošklivá jako tato,“ tvrdí Das a hned v úvodu na webu popisuje své prozření z beatlesovského oblouznění, následované touhou otevřít oči co největšímu počtu dalších lidí. Stránku prezentuje jako svého druhu osobní křížovou výpravu proti všudypřítomnému zlu beatlesovské propagandy a brainwashingu. „Před Beatles není úniku,“ lamentuje Das. „Jděte do knihkupectví a dobře se dívejte. Nějaká kniha týkající se Beatles vychází přibližně každý týden a před Vánoci si to vynásobte čtyřmi. Opravdu potřebujete vědět, co měl John Lennon 3. června 1968 k snídani? Je tahle skupina pro svět skutečně tak důležitá, že ani po dvaceti tisících monografií o ní stále nebylo řečeno vše? (…) Když si pustíte rádio, máte jistotu, že je za chvíli uslyšíte. A může to být klidně i klasické rádio. Rockové nebo country verze, orchestrální úpravy, jazzové verze, easy listening, reggae, R&B – cokoliv vás napadne. Beatlesovský muzak vás dostihne i v nákupním centru nebo vám ho zahraje kapela v baru, kam se vydáte spláchnout svůj žal. Beatles jste slyšeli od narození po všechny dny svého života.“
Slogan webu Suck My Beatles zní: Let it be… Over. A Das se svými skromnými prostředky snaží o jeho naplnění. Na „dvacet důvodů, proč jsou The Beatles nejlepší hudební skupinou na světě“, zareagoval zveřejněním seznamu „sta důvodů, proč Beatles stojí za hovno“, a dál ho pravidelně rozšiřuje. Seznam má nyní téměř tisíc položek. Například pod číslem 657 rozebírá jeden z údajných vynálezů Beatles – konceptuální album: „Beatles přišli s fenoménem konceptuálního alba v roce 1967 v podobě Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Byl to tak úžasný nápad, že ho The Kinks okopírovali už o dva roky dříve a Frank Zappa hned skočil do svého stroje času a v roce 1965 nahrál Freak out!“
Beatlesácký anální kolík
Das svoji stránku otagoval výrazy typu propaganda, elvis vs. the beatles, mind control, media manipulation, commercial, ale také brainwashing, 1984, sales, promotions, beatles are coming, beatles buttons, butt plugs, ass, full of crap. Použil i mnohá další slova a jména interpretů, která na první pohled nemají s hlavním tématem co do činění, během křížové výpravy proti „Fab Four“ však zřejmě všechno souvisí se vším. Stránka Suck My Beatles se stala místem živých diskusí odpůrců i příznivců velké čtyřky, fanoušků Elvise Presleyho, který zde často vystupuje jako tradiční rival The Beatles, i příznivců Franka Zappy nebo Rolling Stones.
Ačkoliv Das někdy zdánlivě překračuje okraj běžného vkusu (například nabídkou análních kolíků „Beatles Butt Plug“), téměř celý obsah webu se nese v duchu rafinovaného humoru a nechybí ani snaha o jistý stupeň vyváženosti nebo alespoň „respektování nepřítele“, což je jev v dnešní době málem nevídaný. Das uveřejňuje rozhovory s fanoušky Beatles, a přestože jim pokládá občas poněkud podivné otázky („Máte raději Beatles než svého partnera?“), nesnaží se snižovat jejich důstojnost. A občas jim musí také přiznat nějaké body – minimálně za důvtipnost, třeba když na otázku „Chtěl byste beatlesácký anální kolík?“ zpovídaný odpoví: „Jasně že jo! Máte nějaký na prodej? Ale nejraději s certifikátem.“ Další příznivec „nejúžasnější skupiny na světě“ mu zpřístupní svou garáž naplněnou až po okraj sbírkovými předměty s beatlesáckou tematikou a Das sbírku dokumentuje bez dehonestujících poznámek – téměř jako nějaký antropolog či geolog.
Jste Antikrist!
Je pochopitelné, že se takto vyhraněná činnost – která je navíc sama postavená na nenávisti (byť není míněna smrtelně vážně) – nemůže obejít bez zpětných nenávistných reakcí a klateb. Das to komentuje univerzální větou: „Když vás tolik lidí nenávidí, něco asi musíte dělat správně.“ Na tyto reakce si ostatně vyhradil rubriku Fan Mail. Vedle očekávatelných primitivních výronů zloby překvapí kultivované a v podstatě velmi sofistikované spílání. Jeden z příznivců Beatles Dase zaklíná slovy: „Nechápu, proč nemáte rád Beatles! Jste Antikrist! Kéž USA porazí Kanadu v hokeji na všech budoucích olympiádách. A taky v curlingu!“ Tato a další prokletí a věštby strůjce webu neodrazují od vyhledávání všemožných bizarností spojených s hudební legendou a především s jejím dokonale flexibilním komerčním využitím. Pod titulkem Loď bláznů například server informuje o Beatles Tribute Cruise 2012: zájemci se mohou týden plavit Karibikem za doprovodu Beatles revivalu, fotografů Beatles, dvou autorů knih o Beatles a dalších atrakcí.
Součástí výstavy Beatlemánie, jež se uskutečnila v roce 2010 i v Českém muzeu hudby, byly rovněž voskové figuríny slavné čtveřice. Jejich hlavy v papírových krabicích vyložených bublinkovou fólií se dočkaly takového mediálního zájmu, jako by šlo o skutečné relikvie svatých. Fenomén Beatles v sobě rozhodně nese znaky náboženského kultu. Chybí už jen nějaká jeho bizarní mutace, třeba Beatles voodoo. Kdyby existovalo, stal by se server Suck My Beatles asi jedním z jeho prvních cílů. Zatím se občas potýká jen s virem, způsobujícím sníženou čitelnost. Zřejmě pomsta nějakého beatlemilného hackera.
Autor je divadelník a hudebník.