Letos budou vyhlášeny dvě nové hudební ceny: Apollo a Vinyla. První cena, myslím její organizátoři, mě neoslovila (nejsem „hudební kritici, publicisté a dramaturgové, kteří se uplynulý rok profesionálně a soustavně zabývali tuzemskou hudbou a pravidelně přispívali do médií v České republice“), takže ji nechám být, ostatně v okruhu Jaroslava Špuláka nebo Pavla Anděla bych se vyjímal dost nepatřičně. Druhá cena mě zahrnula mezi oslovené (patřím mezi „novináři a hudební publicisté, kteří se o hudbu dlouhodobě [kriticky] zajímají a pomáhají formovat myšlení o hudbě“), takže můžu s klidem pouvažovat o jejích základech a vymezeních. Jenže proč? Jestli jedna se snaží o ušlechtilejší formu Andělů – nevím, co s tím. A jestli druhá chce být tím, čím je Cena Alfréda Radoka pro divadlo – jsem dostatečným klaunem? Chci říct, co s tím? V tomto případě je pro mě rozhodující kontext porotců. Částečná záruka.
Na fórech webů, které o akcích informovaly, je poměrně mrtvo. Aby taky ne. Výjimkou jsou polemické články na hudebněkulturním webzinu Abyss: dva pohledy plus rozhovor s jedním z členů Rady ceny Vinyla Antonínem Kocábkem. Nejzajímavější jsou úvahy o věku porotců a jejich zkušenostech. (Protože jestli bude ta která cena relevantnější/respektovanější, to stejně rozhodne marketingová šikovnost.) Je zařazení publicistů, kteří ještě nedosáhli 30 let, příhodným požadavkem? Je v tom případě v pořádku i „fundovanost“ tak mladých porotců? Je šest let publikační činnosti dostatečně dlouhá doba? Proč není hudební cena Břitva s desetiletou tradicí uznávanou veličinou? A proč není osloven její organizátor, který o muzice píše dvaadvacet let? Tohle jsou všechno důvody, proč na tak rozdílných akcích, jako je Stimul, Brutal Assault, Sperm a Krákor, najdete jen minimum stejných lidí. Je to v pořádku. Ale jak do jedné ankety sjednotit Dikolsona a Silent Stream of Godless Elegy? Můžu dát do společné lajny lidi kolem Unijazzu a ty, kteří na jedné straně privilegují FDK a na druhé straně zakládají Síň slávy s Olympikem v čele? To není o kvalitě ani o soudnosti. (Jistěže je.) Je přirozené, že pak proti sobě stojí „intoši z A2“ a „metalisti z Abyss“, kteří se těmito charakteristikami častují a zároveň je popírají. Tak to má být. Pokus o sbližování pohledů, rozšíření bitevního pole. Nic jiného nemá význam.
*
„Právě jsem měl možnost dosledovat podstatnou část TV seriálu připraveného pod vedením Radima Hladíka, kterého si nesmírně vážím, o historii českého bigbítu. I když šlo rozhodně o náročný a záslužný počin, přesto jsem byl trošku rozladěn. (…) Dobrý bigboš či rock ve všech jeho podobách se hrál všude.“ (Ervín Hruška: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, 1999)
*
Jednou bych se chtěl umět vyjádřit podobně čistě (i když bych toho asi nevyužil): „Ta připomíná, jakým stylem si tento Estonec získal široké publikum – struktura hudby je mnohem průhlednější, dynamické vlny jen mírné, fráze vyklenuté tak, aby dobře zněly kostelním prostorem. Srovnání dvou skladeb na nahrávce ukazuje, jak se Pärt dokázal posunout, aniž by se radikálně rozešel s vlastní minulostí.“
*
Na Silvestra je čas na experimenty, nikdo nemá ani chvilku. Posadil jsem obě dcery ke stolu. Odnesl jsem televizi, aby se jim ode zdi vracely obrazy. Ženu jsem připoutal do prázdné kuchyně, nádobí jsem už umyl i utřel. Pustil jsem desku, která na mě loni zapůsobila nejvíc, i když nebyla nová. Aix od Giuseppa Ielasiho. „Řeknu jedna a začnete malovat, řeknu dvě a přestanete.“ Dívaly se prázdnýma očima, ale možná to byl jen odraz nalíčeného pokoje. Ten se s prvními tóny začal ledasčím zaplňovat. Holčička číslo jedna malovala sluneční kočku zakletou v osmisměrkách srdíček, pentliček a hvězdiček, geometrická pravidelnost byla zarážející. Má sklony k drogovým fantaziím. Holčička číslo dvě nakreslila lvího krále Simbu a jeho lvice, oddaně naslouchající pod trůnemskálou. Tu pohádku viděla sotva před hodinou. Žena neřekla nic: „Neřeknu ani slovo, stejně si to vymyslíš!“ Není to pravda. Jak se tomu říká? Glitch concrète? Ten den nebyl důvod si cokoliv vymýšlet. (Nový rok pak byl nutně ve znamení religiózních crusterů Evidence Smrti. Vánoce byly u konce.)
Autor je falešný intelektuál.