Scény a party všech divných „týpků a typek“, kteří se oblékají jako z pohádky, jako ze záhrobí, jako když jsou „fakt v pohodě“ a „free“, ale také těch, kterým tolik nesejde na tom, co nosí, ale jak vypadají virtuálně – právě tyto kruhy zasáhla před časem knižní událost s nebývalým ohlasem. Vyšly Kmeny.
Pořádná bichle Kmeny si pod koncepčním vedením rappera Vladimira 518 a hudebního publicisty Karla Veselého vzala za cíl lákavý, ale nesnadný úkol zmapovat, co všechno se u nás děje pod hlavičkou takzvaných městských subkultur, tedy skupin lidí sdílejících společný životní styl. Každou vybranou skupinu definuje v základu něco jiného: oblíbený hudební žánr (punk, ska, metal atd.), političnost (hardcore, freetekno) nebo nezájem o politiku (motorkáři a cosplay převlékající se za oblíbené komiksové postavičky), dlouhá tradice (punk a hippies) nebo aktuálnost (hipsteři), starost o zdraví (meatheads z posiloven, vyznavači straight edge) či úchylka na věci (sneakers s plnými regály tenisek, tuneři mazlící se hlavně se svými auty, hackeři, kteří zkoušejí, co všechno lze využít při výrobě mcgyverovské bomby). Společných škatulek není těžké najít vícero, přesto vzniká pocit, že se zde k sobě dostává něco, co lze společnou charakteristikou vymezit opravdu jen stěží.
Nejvýstižnějším vyjádřením souvislostí se tak zdá být obraz: to je na první pohled patrné z vydatné barevné fotodokumentace fotografa Tomáše Součka, která je také hlavním přínosem knihy. Ačkoli ne všechny subkultury jsou rozpoznatelné jen podle vnějšího vzhledu svých vyznavačů, pravidelně dávají přednost vybrané módě, která bývá prvním znamením zvoleného životního stylu.
Na barvotiskovém povrchu
Kmeny se, trochu nevděčně, pouštějí při svém průzkumnictví na půdu, kterou v zahraničí běžně ohledávají sociálněvědné výzkumy. K jejich tradici se ale odkazuje hned v předmluvě Karla Veselého, v níž se pisatel vyjadřuje k historii zkoumání subkultur a v rámci teoretického úvodu rovněž osvětluje, proč je v knize použit pojem Michela Maffesoliho „kmeny“. Snaha suplovat vhled vědy nicméně zůstává na půli cesty. Důkazem je právě výběr-nevýběr představitelů jednotlivých stylů. Chybějí zde kritéria a výsledek působí spíše jako sbírka osobních priorit autorů. Proč je ze všech metalových odnoží vybrán zrovna black metal, proč ze všech fotbalových fandů zrovna Bohemians, proč zrovna sběratelé kecek a ne vláčků? Kniha je tak pouhou paletou tu více, tu méně jedinečných, originálních či pravdivých přístupů ke světu kolem. Za opojnou sladkostí lidské činorodosti se ale táhne hořký ocas: sami o sobě se nedozvíme nic, co bychom nevěděli, o jiných nic, co by nás nějak zvlášť motivovalo se o ně zajímat. A tak recenze přicházející z různých prostředí, jichž se kniha dotkla, v podstatě zní jediným hlasem: někdo si právě nás všimnul, a pak je tu také spousta lidí, kteří s námi nemají vůbec nic společného.
Po odečtení stránek věnovaných fotografiím zbude pro texty jednotlivých kapitol prostor šesti stran, rozdělený navíc mezi vlastní stručný popis situace od „insidera“ a rozhovory s osobnostmi, jejichž výběr je nejasný. Opět chybí někdo, kdo by jednotlivým autorům (autorky jsou v téměř zanedbatelné menšině) naznačil, o co půjde knize jako celku: postihnout specifika a podstatu kmenu? Vlastní zkušenost autora s ním? Jeho historii? Nebo naopak to nejaktuálnější dění? Některé kapitoly (Graffiti nebo Otaku/Cosplay) dobře vysvětlují základní výrazy, bez nichž se v komunitě neobejdete, zmiňují postavy, umělce, kapely či filmy představující kánon toho, co je nutné obdivovat, a představují i specifika českého prostředí nebo nejnovější trendy. Jindy text bohužel zůstane jen u osobní roviny vlastních zážitků (třeba hned v první kapitole o fenoménu novodobého tetování, v níž si Jana Kačurová stihne v podstatě jen pochválit vlastní „kérky“).
Bez hledání kompenzace i mindráků
Zpracovat nutně povrchní, stručnou formou některé skupiny, jež důsledně opovrhují veřejným zájmem (hackeři, freetechnaři, black metalisti a mnozí další), chtělo jistě odvahu, ale také by si to žádalo trochu jiného formátu než jen přiblížit jejich pohled na svět. Pro postižení podstaty problému totiž nestačí oslovit zarytého „insidera“ nebo jen někoho, kdo se pohybuje kolem. Kromě pochopení specifického druhu „rauše“ je nutný také odstup, který se povahu tohoto potěšení zároveň snaží odhalit: odkud se bere? Kompenzuje se jím něco? Nakolik zásadní je pro toho, kdo ho zažívá? Mezi textem Honzy Šípka, věnovaným hackerům, který je informativní, a přesto si zachovává až mrazivý dojem plížení se někam, kam z pochopitelných důvodů nejsme úplně zváni, a následujícím textem Milana Trachty o skinheadech, který vypadá jako opsaný z encyklopedie hudebních žánrů, cítíme propastný rozdíl. A právě tyto zlomy trhají slibnou knihu na kusy.
PSH, nejznámější česká rapová skupina, v níž figuruje jeden z autorů Vladimir 518, neváhá svou úspěšnou kariéru v současnosti mísit s popkulturním proudem na společném turné s Monkey Business a hudební publicista Karel Veselý je jedním z mála z branže, který se dokáže živit pouze psaním. Přes zajímavou formu i obsah tak z Kmenů poněkud zavání touha trochu si přivydělat. A kniha na oplátku vzbuzuje touhu být koupena. Dotisk v počtu tří tisíc kusů byl opět do dvou týdnů rozebrán, ale nezoufejme – získat je lze stále za 1 683 Kč s ročním předplatným Reflexu zadarmo.
Tomáš Souček, Karel Veselý, Vladimir 518: Kmeny. Současné městské subkultury. Bigboss, Praha 2011, 520 stran.