Hmotný bod

Jel dlouho zasviněnou, smrdutou dodávkou a bál se zastavit. Benzinu bylo zatím dost. Nezapomněl vyštrachat všechny peníze, co jen mohl najít. Když s námahou zvedal závory, aby se dostal pryč, posedl ho opět strach. Hlavně rychle, rychle, rychle. Snažil se v autě najít autoatlas, ale nic takového tam nebylo, žádná mapa. Po kratším váhání otevřel zteplalou plechovku coly, kterou našel na vedlejším sedadle. Dojel do nejbližšího města a ptal se na supermarket. Ale měli jen malý obchod s obsluhou. Si, si, říkal na všechno a bral věci po dvou, trhaný na kusy hladem.

V noci nezamhouřil oko. Spal na poli dva kilometry za poslední benzínkou, s pistolí u hlavy a schovaný raději patnáct metrů od auta za starým, tlustým stromem. Usnul, až když začalo svítat. Vzbudilo ho troubení klaksonu. Šíleně se vyděsil. Zastrčil pistoli do zadní kapsy a šel zpátky k autu. Chlápek v pracovním oblečení mu dobrácky vysvětlil, že potřebuje, aby přeparkoval, jinak se nedostane na své pole. Turista, ptal se Oidipa. Ano, ne, ano. Oidipus si setřel pot z čela. Si.

Dojel do většího města, na benzínce si dal cappuccino a koupil si časopis o autech. Bezradně na něj hleděl a potom ho odhodil na vedlejší sedadlo. Vrátil se zpátky a vzal ještě automapu Evropy. V novinách si všiml titulku, který si přeložil jako Úmrtí přibývá, je zdroj ve vodě? Ale nebyl si jistý, jestli rozumí správně.

Probudil se v hotelovém pokoji s výpadkem paměti. Vyskočil a zhluboka dýchal, strašně se třásl, kdo jsem, ptal se a měl chuť na sebe mířit zbraní, kdo jsem? Odešel do koupelny a umyl si obličej, hladil se po těle a štípal se do různých míst, pevně svíral penis. Po chvíli si vzpomněl, v jaké situaci se nachází, postupně, nejdříve kde je a poté i kde byl a co se stalo. Potom si vzpomněl i na to, co měl vlastně v plánu.

Sešel dolů a v hotelové restauraci si dal večeři. Zjistil, že se dovede poměrně slušně vyjádřit italsky. Vypil dvě nebo tři kávy. Procházel se krásným městem a prázdně polykal pohledem paláce a mosty. Cítil nervozitu, nejen tu vlastní, cítil nervozitu všude kolem sebe, a když se zatáhlo a padla tma, na nebi viděl hvězdy, jaké dříve nepozoroval. Musel si ale přiznat, že dřív se na hvězdy nedíval vůbec.

Jel dalších šest set kilometrů a spal znovu na poli. Města byla poloprázdná, domy, parkoviště i benzínky. Kdekoliv si dával kafe, cítil ve vzduchu kouř spálených myšlenek, napětí, zhmotňující se bídu. Nikdy jsem Evropu vlastně neznal, říkal si, konečně ji vidím takovou, jaká je.

Dopoledne překročil rakouské hranice. Ulevilo se mu. Měl pocit, že značnou část prokletí nechal v Itálii. Jinak se mu změna nelíbila. Parkoviště se proměnila a záchody smrděly ještě víc, jakýpak rakouský pořádek, jakýpak císařský řád. Nápisy na stěnách toalet nabízely všechny druhy homosexuálních potěšení a spoustu telefonních čísel. To by mě zajímalo, přemýšlel Oidipus, jestli alespoň jedno číslo platí. Viděl před sebou školáky, jak inzerují penis svého neoblíbeného učitele, a unavené řidiče tiráků, jak ze silničních bludů dolují čísla, co nikdy neexistovala, zhmotňujíce vlastní nevědomé touhy. Nazdařbůh si několik čísel napsal.

Projížděl tunely a pozoroval hory. Odčítal kilometry, které zbývaly do Vídně. Vídeň, ledvina Evropy, kde se zadržuje všechno špatné, aby část jako chcanky odtekla s Dunajem a část se proměnila v hnědou kaši horké čokolády se šlehačkou. Možná jsem nespravedlivý, přiznal Oidipus směrem k časopisu, který vytrvale suploval spolujezdce na vedlejším sedadle. Možná.

Chtěl zůstat ve Vídni několik dní. Nejprve přespával ve studentském hostelu přímo v centru. Pozoroval americké turisty, jak hlasitě mlaskají a navzájem své mlaskání pochvalnými pohledy kvitují. Každý z nich toho věděl o Vídni dvakrát víc než on, všichni měli poctivě načteno. Thomas Bernhard, Thomas Bernhard, opakoval Paul, student fotografie, který v Brooklynu ve svém bytě pořádal pravidelné večírky a nazýval ho hrdě galerií. Hundertwasser, Karl Kraus, Günther Brus, kontrovala Lindsey, sociální antropoložka, co jednou večer položila Oidipovi hlavu do klína, a když ji jemně odstrčil, měla tendenci s ním o tom další dva dny mluvit. Společně si všichni vařili špagety a zaníceně si vyměňovali dojmy z kadeřnictví, galerií, undergroundových koncertů a obchodů.

Je tady někde nějaká pořádná swingersparty, zeptal se jednou Oidipus. Cože, řekl jeden z Němců, co ve Vídni studovali, který byl v hostelu jen na návštěvě za svou kamarrádkou z Francie, cože, nerozuměl jsem ti. Swingersparty, zopakoval Oidipus, party, kde si lidi navzájem kouří péra a lížou kundy a snaží se cizím holkám strčit penis do prdele a stříkat na ně a tvářit se, že nevědí, kde a s kým to dělá jejich vlastní holka, a přitom je jejich jediným cílem dělat to víckrát a s víc lidma než ona. Swingersparty, zopakoval, ve Vídni musí taky nějaká být, dělá se to všude na světě. Nikdo na to nic neřekl, pokusili se to zamluvit jakýmsi vtipem.

Potom našel Oidipus pod polštářem papír a na něm byla jediná věta, a ta věta byla vlastně adresa. A tak se ještě toho večera sbalil a vypadl z hostelu, aniž by zaplatil za poslední noc. Odjel do čtvrti, kterou neznal, z centra nebyla úplně daleko a byla tu spousta hezkých, udržovaných činžovních domů padesát nebo šedesát nebo sedmdesát nebo bůhví kolik let starých. Zazvonil a bzučák na dveřích mu odpověděl hned a bez otázek.

Vystoupal do čtvrtého patra a zaklepal na dveře se jménem, které si znovu ověřil podle papírku. Byt byl mnohem větší, než čekal, čtyřpokojový, řekl si, když vešel, ale ve skutečnosti měl pokojů přinejmenším šest nebo sedm a značně rozlehlých. Na stěnách byly tapety a staré lampy, možná to mělo působit vybraně, ale bylo to ošklivé. V koupelně se někdo sprchoval. Oidipus vzal zkusmo za dveře a ty byly odemčené. Do nosu ho praštil pach mýdla, jaké už se snad ani nevyrábí. Pod sprchou stáli dva muži a mydlili si pupky, smáli se a zdálo se, že je nic nemůže vytrhnout z družné debaty ve špatné němčině a ještě horší angličtině. Francouzi, přemýšlel Oidipus, Turci, nebo možná Alžířani. Popošel blíž, ale pod nánosem mýdlové pěny nešlo nic poznat, navíc celá koupelna hučela, bojler, voda, hlasy, točila se mu z toho hlava. Přišel až na krok blízko. Pořád si ho nevšímali. Sundal si kalhoty a košili. Vietnamci, poznal konečně. Byli to dva postarší Vietnamci. Pohladil je po zádech. Grüß Gott, zahlaholil jeden zprzněným rakouským přízvukem. Oidipus ruku stáhl. Utřel se do ručníku a vyšel zpět na chodbu.

Na skříňce, na kterou si předtím odložil svetr, seděla rusovláska v nevkusné béžové blůze a mezi roztažené holé nohy si tiskla muže v saku. Muž funěl a rochnil se v ní jako v husté polévce, zatímco si pravou rukou šátral mezi nohama a krátkými pohyby masturboval. Oidipus zvedl ze země svetr. Žena ho vzala za zátylek jako králíka a přitáhla si ho na ústa. Krátce se líbali. Muž pod jejich nohama vystříkl a sperma dopadlo na skříň a Oidipovi na botu. Pobaveně se něj podíval. Grüß Gott, řekl.

V kuchyni si udělal tousty a pustil se do řeči s kýmsi, kdo se tvářil jako paní domu. Bavili se o její knihovně a o vaření. Potom vzala jeho ruku a strčila si ji do kalhotek, ale byla úplně suchá a Oidipa nebavilo neustále si olizovat prsty. Počkej, zašeptala mu a odhopkala do ložnice pro nějaký krém nebo gel nebo něco podobného, ale Oidipus využil situace a přešel do dalšího pokoje. Mladý Turek tam klečel na všech čtyřech a kouřil dvěma krásným mladým mužům a jednomu postaršímu unavenému sportovci na střídačku péro. Na zemi ležely dva nebo tři popelníky a ručník. Jinak nebylo v místnosti skoro nic, žádná postel, skříň nebo stůl, jen malířské štafle a hi-fi souprava položená v rohu na zemi.

Další místnost, evidentně studovna, byla naopak přeplněná nábytkem, ale nikdo tu nebyl. Okna otevřená dokořán vpouštěla milý, polovzdálený ruch ulice. Na stole ležely noty a sklenice s něčím, co mělo žlutou barvu, ostře žlutou, jako rozmíchané žloutky nebo čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů. Oidipus si sedl do křesla a začal masturbovat. Po chvíli vešla do místnosti blondýnka s příliš velkými rameny, jinak docela hezká. Sundala si sako a spustila na Oidipa německy. Fuck you, řekl Oidipus unaveně a zamával si před tváří dlaní. Zatvářila se pobaveně. Vysvlékla se a políbila ho na ucho, na krk, na holou hruď. You’re a dirty little boy, šeptala. No, I’m not, řekl Oidipus a kousl ji do krku. Fuck you. I’m tired.

Šukali na posteli, deset nebo dvacet nebo třicet minut. That was short, řekla blondýnka, ale pořád se tvářila pobaveně, jako by neexistovalo nic, co by nedokázala pozorovat ze své rozhledny s jalovým duchovním nadšením. Yes, řekl Oidipus, it was. I don’t care. A potom ji otočil na břicho a lízal jí prdel a kundu.

Opustili byt společně. Oidipus si s sebou vzal věci. Bavili se už vcelku plynule. Ani jeden z nich nehodlal ždímat ze situace romantiku, anebo si to alespoň tvrdili. Tvářili se, že sdílejí jeden vtip, že sdílejí jeho pointu, ale ve skutečnosti četli starý text v cizím jazyce a vykládali ho jako poezii, ačkoliv šlo o účetní knihu nebo religiózní manuál.

Měla hezký, malý byt. Učíš, řekl jí Oidipus, ale mýlil se. Prohlížel si její knihovnu. Pracuješ na univerzitě, v galerii, whatever, řekl a dál už se neptal. Snídaně kupoval on a večeře zase ona. We’re on holiday, říkala a smála se u toho, jako by si zrovna šňupla nebo znala cestu, jak se vrátit do dětství.

Když odjížděl, strčila mu do bundy vizitku nebo něco podobného, ale on si jí všiml, zachytil ruku ještě ve své kapse a jemně ji odsunul. Fuck you, řekl a kousl jí do ucha. I know, who you are, řekla mu, když si bral batoh a otevíral dveře.

Who, řekl Oidipus. Otočil se k ní a poprvé měl své vlastní oči, stažené historií, rýhované jako oči šelmy přivezené z vesmíru. Přemýšlel, jestli je připravený zaútočit.

Dirty little boy, řekla a Oidipus odešel.