Ve městě s druhou největší památkovou rezervací v Česku a zápisem na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO bychom čekali spíše poklidný rytmus spokojeného života. Přesto se mnoho místních obyvatel rozhodlo zlepšit své okolí. Někteří z nich vlastní partyzánskou aktivitou.
Ačkoli doby největší slávy jsou už pryč, je Olomouc stále spjata se zahradničením – každoroční zahradnickou výstavu Flora navštíví tisíce lidí. Na tuto tradici nyní navázal současný fenomén městského zahradničení, do kterého se pustily skupinky nadšených dobrovolníků. Co se týče regulérního městského zahradničení, největší iniciativou je komunitní zahrada s názvem Za()hrada. Ta vznikla letos na jaře a po vzoru podobných projektů v jiných městech nabízí široké veřejnosti pronájem pytlů se zeminou přímo v centru města. Jinou podobnou, byť skromnější aktivitou je svépomocí vybudovaná zahrádka ve vnitrobloku jednoho z domů ve Vídeňské ulici. Několik nájemníků požádalo majitele o svolení a následně za pomoci dalších lidí vytvořilo uprostřed rozpadlé zarůstající dlažby pár malých záhonků a kompostér.
Zde sází občané Olomouce
Další příklady městského zahradničení jsou z kategorie guerilla gardeningu. Zřejmě nejznámější partyzánskou zahrádkou v Olomouci je „Nalezený park“, který se nachází v historickém jádru ve Ztracené ulici. Zahrádka zde vznikla loni v červenci, kdy ve vydlážděné proluce přibylo několik stromků, květiny, sezení a plachta s nápisem „Zde sází občané Olomouce“. Anonymní akci provedly „pohádkové bytosti“, které v prohlášení nešetřily kritikou místních podnikatelů, úředníků, nového obchodního centra Šantovka, automobilismu, heren a „územního plánu v režii developerů“. Volaly po lepší cyklistické infrastruktuře, větším množství zeleně a beztrestnosti kreslení tykadel po vzoru Romana Smetany. Protože se jedná o velmi frekventované místo, vzbudila akce pozornost. Olomoucký deník věnoval zahrádce článek, který ovšem tuto kritiku zamlčel. Původní stromky zničili vandalové ještě během léta, ale netrvalo dlouho a na místě se objevily stromky nové, spolu s výstavou obrazů. Postupně zmizelo několik tun zbývající dlažby, byla natřena posprejovaná zeď a na jaře přibyla kvalitní zemina, která byla osázena okrasnými rostlinami a zeleninou. Prostor se naprosto proměnil a pro některé lidi se stal odpočinkovým místem uprostřed městské zástavby. Parcela, kde se zahrádka nachází, patří britské firmě, která je v konkursu a nejeví zájem se o pozemek starat ani poté, co obdržela upozornění z magistrátu. Z toho lze usuzovat, že zahrádka s největší pravděpodobností nějakou dobu přežije.
Na konci letošního června se odehrály další dvě partyzánské akce. První z nich bylo osázení fontány zavezené zeminou. Fontána se nachází v dlouho zanedbávaném ASO parku, který doplácí na nezájem magistrátu a na nejasné vlastnické poměry mezi městem a fotbalovým klubem. Osázení iniciovala obyvatelka, která v blízkém okolí žije a která se nyní o vysazené okrasné rostliny stará.
Ve stejný den se v Tylově ulici odehrál další podobný nájezd, vedoucí zřejmě k nejdramatičtějším změnám. Samotné akci předcházelo vyasfaltování plochy zeleně s jedním stromem, jehož kmen zůstal doslova uvězněn v asfaltu. Na druhý den asfalt zmizel stejně záhadně, jako se předtím na místě objevil. Otázkou zůstává, kdo asfaltoval a kdo asfalt odstranil, ale první zásah pravděpodobně souvisel s navýšením počtu parkovacích míst a rekonstrukcí ulice, odstranění asfaltu pak s následnou facebookovou panikou. Pár dní nato se na místě odehrál happening „Guerilla gardening vs. guerilla asfalting“. Účastníci navezli hlínu, vysadili květiny, zaseli trávník, ohraničili prostor provázky a vše zalili. Záhy se ukázalo, že bez permanentní fyzické ochrany nebudou mít vysazené květiny dlouhý život. Po pár dnech byly zničeny auty. Někteří lidé se snažili úplné zkáze zabránit stavěním cihlových zábran tak, aby řidiči na plochu nenajížděli, ale v polovině srpna byla plocha kompletně rozježděná, takže namísto zeleně zde zbyla pouze uježděná hlína.
Parkoviště místo náměstí
Osud zahrádky připomíná další charakteristické rysy města – rozrůstající se agresivní automobilismus a mnoho let zanedbávanou cyklistickou infrastrukturu. Již dnes lze téměř všechna náměstí v historickém centru označit za parkoviště, ale to nejhorší městskou dopravu možná teprve čeká, protože s novým nákupním střediskem Šantovka má přibýt dalších tisíc parkovacích míst, která přivedou do centra ještě více automobilů. Přestože je rovinatá Olomouc doslova stvořená pro jízdu na kole, cyklostezky jsou stále nedořešené.
Na jaře 2011 zde proto vznikla místní obdoba cyklojízd Critical Mass, které navazují na tradici tohoto celosvětového cyklistického hnutí. Jízdy, konající se vždy poslední čtvrtek v měsíci, nemají žádného organizátora a odehrávají se na anarchistickém základě. Přestože nejsou hlášené na úřadech, probíhají již třetím rokem a pouze jedenkrát se rozhněvaná městská policie snažila cyklojízdu zastavit. Strážníci zjistili, že za akci není nikdo zodpovědný, a jízda mohla pokračovat. Skutečností ale je, že olomoucké cyklojízdy zatím nepřilákaly více než několik desítek účastníků, takže převratné změny ve prospěch cyklistiky v jejich důsledku zřejmě nenastanou.
Pro budování cyklistické infrastruktury nicméně není potřeba mobilizovat davy. Stačí skupinka několika dobře vycvičených potížistů, ochotných něco pro své úsilí riskovat. Byly to opět „pohádkové bytosti“, které šířily informaci o tom, že na podzim 2012 svépomocí vybetonovaly pět nájezdů na vysoké obrubníky na místech, kde podle nich scházely. V prohlášení nešetřily kritikou přístupu magistrátu k cyklistice, a aby toho nebylo málo, u výše zmíněné partyzánské zahrádky ve Ztracené ulici letos v létě přibyl stojan na kola domácí výroby. V létě pak pohádkové bytosti rozeslaly další prohlášení o tom, že pomocí barvy na vodorovné dopravní značení namalovaly cyklostezku v místě, kde policie cyklisty v minulosti pokutovala. V prohlášení mimo jiné stálo: „Jediné, co magistrát pro kolaře staví, jsou asfaltové trasy někde za městem, které nepomohou městské cyklodopravě, která má největší rezervy. Zatímco město asfaltuje za desítky milionů korun cesty pro cykloturisty, neřeší jednoduché domalování cyklopruhů na místech, kde je to prostorově možné a vhodné.“
Paradoxem je, že potřebnou cyklistickou vybavenost realizují občané svépomocí právě ve městě, které díky výhodným půjčkám a dotacím z evropských projektů vynakládá obrovské částky na „investice“. Magistrát má již nyní dluh 1,5 miliardy a pustil se do celé řady kritizovaných projektů, jakým je například financování příjezdové komunikace k soukromému nákupnímu centru. Navíc rozprodává místním podnikatelům svůj majetek, mnohdy i s nájemníky, aniž by jim poskytl předkupní právo. Nelze se ubránit pocitu, že jednou dosáhne město stavu, kdy bude bez majetku, s dluhy, bez cyklistické infrastruktury a financí nutných na obnovu zeleně. Pak by se jistě hodila výzva z prohlášení pohádkových bytostí k dalším přímým akcím: „Nezbývá než si pomoci sami. Přiložte ruku k dílu. Staňte se pohádkovou bytostí a nečekejte na zázraky od jiných.“
Autor přispívá na web greenaction.cz.