Off button digitálního věku

Nové básně Jiřího Marečka dovádějí ad absurdum popkulturní obrazy světa, v němž je vše možné, ale jeho fasáda už dávno není tak nablýskaná a jeho tělo prorůstá plísní.

Píseň neklidu

 

I.

Šly panenky silnicí,

potkali je tři vlci

Drápy z titanu,

páteř z karbonu

Binární moudí vztyčená

Tato lebka, to je Helena!

Podívej

Na kopci hoří dům holubí

Peří se pálí

Co my jsme se ho nahledali

Krajina posedlá tmou

Má žíly z betonu

A záda zmrskaná

Svazkem fotonů.

Skal a stepí divočinou

Uhání kurtizáni

Tváře neholené,

bláto na botách

Přijeli v hranatých

Železných

maringotkách

Vaří kotle s térem,

mihotají šerem

Zabili Janka,

Janíčka, Janka

místo jelena

Panenko nebohá,

panenko vepřová,

doba je zlá

Cesta je prach

a štěrk

a udusaná hlína

a dvě spálený srdce

– Nagasaki, Hirošima.

Svítá,

na východě svítá

Mám chuť žít, jako kaskadér

Laserem prořezat

Břicho vyšších sfér

 

II.

Císařem na svět

Přivést mesiáše

Zářící embryo

Padající z orbitu

Zabírají kamery

V super slow motion

režimu

Chóry znějí

Davy se modlí

Obrazovky

Na náměstích

Gigashow!

On­line potrat

Budoucnosti

Až konečně vzplane

A hoříc svítí

Na tváře odevzdané

Shůry píseň zní

Ať mír dál zůstává

s touto krajinou

Bory šumí po lučinách

a krev stříká po skalinách

Ať mír dál zůstává

s touto krajinou

Na západě ach na západě

Přistávají invazní lodě

Rudá záře

Svítí nad Prahou

 

 

Werbuňk I.

 

Žena běží

a za ní prchající

automaticky se dovírají

prosklené dveře butiků

Její tělo

tak nylonově lehké

i pro náruč

otevřené zlomeniny

hysterie

minulo už

flakóny embryonálních parfémů

i kožíšky plísní

ve vitrínách

Žena běží

a za ní prchající

automaticky se dovírají

skleněná ostří

kosmických salónů

 

 

Werbuňk II.

 

Sláva

už se kroutí pětasedmdesátá

rotor maže kloubní gel

platan, trávník, teplé září

jásá

bez bolesti

už se kroutí pětasedmdesátá

kolem letí

vnuk i syn

 

 

Werbuňk III.

 

Pod palmou

pod palbou

fotonů

praská kostka ledu

vyloučený oxid šumí

 

za hranicí skla

tyrkysové vlny

 

a na vzdutém horizontu

už se blíží

sedm tisíc hladových vorů

z Maroka

prámy svázané

bikinami

matky proroka

 

 

Neúspěšný pokus o manifest č. 48

 

Při tom všem

v turbulentním vleku

vírů toho všeho

selhávání konstant poznání

v koncích růstu

a nepředstavitelně daleko

před jeho návratem

při všech těch periferních

revolucích a evolucích

moci

při vší té konvenci

umírající euroatlantické kultury

při vší odstředivé síle

dokonalých aparátů

řízené destrukce bakterií

v reklamách

apelujících na hygienu

vyprazdňovacích míst

při všem tom zmatku

mezi záchranou a ničením

a stydlivých nepokojích

nepřizpůsobivých

při všech ještě nezapálených

vozidlech na hybridní pohon

při všem tom opičení

a opakování

bezduchých rituálů

tradice rodiny

při vší té neviděné

rodičovské lásce

při všech těch nebetyčných

hradbách mezilidské

tragédie

 

je třeba se znovu naučit

mluvit o radosti

 

vzít do nezbytně pragmatických rukou

rytmizované šílenství šamanů

nahrané v HD kvalitě

při exotické dovolené

hyperurychlené

charterovým spojením

nadzvukových přenašečů

a tančit s vědomím

nepřenositelnosti tajemství

tančit s vědomím

ekvivalence MTV klipu

řetězeného kamerou

obrácenou do zrcadla

utopie modernity

tančit s vědomím nápodoby

zcizeného

tančit s vědomím tradice

všežravosti postmoderny

tančit s vědomím ztráty

prožitku vlastní

autenticity

 

je třeba se znovu naučit

mluvit o radosti

 

z naděje,

že přijde vysvoboditel

veletvůrce, veleničitel

palič časových jízdenek

krotitel vysokohorské zvěře

jaderný diplomat

živoucího náboženství

požehnaný krizový manažer

off button

digitálního věku

zářící stoupa

trvanlivých potravin

pastýř morových ran

velký návodčí

ředitel výprodeje

kazatel afrických amputací

reliéf permafrostu

nadúd sexuality

 

který nás znovu naučí

mluvit o radosti

 

z náhlého vědomí

zbytečnosti cílů a met

z náhlého vědomí

uzavřenosti díla,

které jen nedopatřením

setrvačnost vršila dál

a recyklační pece

tavily v druhotně

upotřebitelný materiál

z nezbytného vědomí

omylu trvale

udržitelného rozvoje

z hnusu nad představou

všelidského pohodlí

z hnusu nad

optimismem technokratů

a skepsí moralistů

v parodii

informačního věku

z hnusu nad sentimentem

zpravodajských moderátorů

a bezbřehé zábavy

 

je třeba se znovu naučit

mluvit o radosti

 

neboť můžeme doufat,

že nám neodpustí

Jiří Mareček (nar. 1979 ve Zlíně) vystudoval obor knihkupectví v Luhačovicích a pracoval jako novinář a editor v Olomouci. Nyní žije v Praze. Poezii a knižní recenze publikoval časopisecky například ve Tvaru, Hostu, Psím víně a A2. V nakladatelství Kniha Zlín mu vyšla v roce 2012 prvotina Stébla zkoušet. Je členem zlínského audiovizuálního sdružení Opuka.