Nové básně Jiřího Marečka dovádějí ad absurdum popkulturní obrazy světa, v němž je vše možné, ale jeho fasáda už dávno není tak nablýskaná a jeho tělo prorůstá plísní.
Píseň neklidu
I.
Šly panenky silnicí,
potkali je tři vlci
Drápy z titanu,
páteř z karbonu
Binární moudí vztyčená
Tato lebka, to je Helena!
Podívej
Na kopci hoří dům holubí
Peří se pálí
Co my jsme se ho nahledali
Krajina posedlá tmou
Má žíly z betonu
A záda zmrskaná
Svazkem fotonů.
Skal a stepí divočinou
Uhání kurtizáni
Tváře neholené,
bláto na botách
Přijeli v hranatých
Železných
maringotkách
Vaří kotle s térem,
mihotají šerem
Zabili Janka,
Janíčka, Janka
místo jelena
Panenko nebohá,
panenko vepřová,
doba je zlá
Cesta je prach
a štěrk
a udusaná hlína
a dvě spálený srdce
– Nagasaki, Hirošima.
Svítá,
na východě svítá
Mám chuť žít, jako kaskadér
Laserem prořezat
Břicho vyšších sfér
II.
Císařem na svět
Přivést mesiáše
Zářící embryo
Padající z orbitu
Zabírají kamery
V super slow motion
režimu
Chóry znějí
Davy se modlí
Obrazovky
Na náměstích
Gigashow!
Online potrat
Budoucnosti
Až konečně vzplane
A hoříc svítí
Na tváře odevzdané
Shůry píseň zní
Ať mír dál zůstává
s touto krajinou
Bory šumí po lučinách
a krev stříká po skalinách
Ať mír dál zůstává
s touto krajinou
Na západě ach na západě
Přistávají invazní lodě
Rudá záře
Svítí nad Prahou
Werbuňk I.
Žena běží
a za ní prchající
automaticky se dovírají
prosklené dveře butiků
Její tělo
tak nylonově lehké
i pro náruč
otevřené zlomeniny
hysterie
minulo už
flakóny embryonálních parfémů
i kožíšky plísní
ve vitrínách
Žena běží
a za ní prchající
automaticky se dovírají
skleněná ostří
kosmických salónů
Werbuňk II.
Sláva
už se kroutí pětasedmdesátá
rotor maže kloubní gel
platan, trávník, teplé září
jásá
bez bolesti
už se kroutí pětasedmdesátá
kolem letí
vnuk i syn
Werbuňk III.
Pod palmou
pod palbou
fotonů
praská kostka ledu
vyloučený oxid šumí
za hranicí skla
tyrkysové vlny
a na vzdutém horizontu
už se blíží
sedm tisíc hladových vorů
z Maroka
prámy svázané
bikinami
matky proroka
Neúspěšný pokus o manifest č. 48
Při tom všem
v turbulentním vleku
vírů toho všeho
selhávání konstant poznání
v koncích růstu
a nepředstavitelně daleko
před jeho návratem
při všech těch periferních
revolucích a evolucích
moci
při vší té konvenci
umírající euroatlantické kultury
při vší odstředivé síle
dokonalých aparátů
řízené destrukce bakterií
v reklamách
apelujících na hygienu
vyprazdňovacích míst
při všem tom zmatku
mezi záchranou a ničením
a stydlivých nepokojích
nepřizpůsobivých
při všech ještě nezapálených
vozidlech na hybridní pohon
při všem tom opičení
a opakování
bezduchých rituálů
tradice rodiny
při vší té neviděné
rodičovské lásce
při všech těch nebetyčných
hradbách mezilidské
tragédie
je třeba se znovu naučit
mluvit o radosti
vzít do nezbytně pragmatických rukou
rytmizované šílenství šamanů
nahrané v HD kvalitě
při exotické dovolené
hyperurychlené
charterovým spojením
nadzvukových přenašečů
a tančit s vědomím
nepřenositelnosti tajemství
tančit s vědomím
ekvivalence MTV klipu
řetězeného kamerou
obrácenou do zrcadla
utopie modernity
tančit s vědomím nápodoby
zcizeného
tančit s vědomím tradice
všežravosti postmoderny
tančit s vědomím ztráty
prožitku vlastní
autenticity
je třeba se znovu naučit
mluvit o radosti
z naděje,
že přijde vysvoboditel
veletvůrce, veleničitel
palič časových jízdenek
krotitel vysokohorské zvěře
jaderný diplomat
živoucího náboženství
požehnaný krizový manažer
off button
digitálního věku
zářící stoupa
trvanlivých potravin
pastýř morových ran
velký návodčí
ředitel výprodeje
kazatel afrických amputací
reliéf permafrostu
nadúd sexuality
který nás znovu naučí
mluvit o radosti
z náhlého vědomí
zbytečnosti cílů a met
z náhlého vědomí
uzavřenosti díla,
které jen nedopatřením
setrvačnost vršila dál
a recyklační pece
tavily v druhotně
upotřebitelný materiál
z nezbytného vědomí
omylu trvale
udržitelného rozvoje
z hnusu nad představou
všelidského pohodlí
z hnusu nad
optimismem technokratů
a skepsí moralistů
v parodii
informačního věku
z hnusu nad sentimentem
zpravodajských moderátorů
a bezbřehé zábavy
je třeba se znovu naučit
mluvit o radosti
neboť můžeme doufat,
že nám neodpustí
Jiří Mareček (nar. 1979 ve Zlíně) vystudoval obor knihkupectví v Luhačovicích a pracoval jako novinář a editor v Olomouci. Nyní žije v Praze. Poezii a knižní recenze publikoval časopisecky například ve Tvaru, Hostu, Psím víně a A2. V nakladatelství Kniha Zlín mu vyšla v roce 2012 prvotina Stébla zkoušet. Je členem zlínského audiovizuálního sdružení Opuka.